Šelma z apokalypsy |
Gnostická spekulace se zbavuje nejistoty víry tím, že se vzdává transcendence a vybavuje člověka a jeho jednání v rámci pozemského světa smyslem eschatologického naplnění. Civilizační činnost se při empirickém postupu této imanentizace stává mystickým dílem samospásy. Duchovní síla duše, která sloužila v křesťanství výlučně posvěcení života, se nyní mohla obrátit k vytváření přitažlivějšího, hmatatelnějšího a především mnohem snadněji dostupného ráje na zemi.
Civilizační jednání... démonicky pohlcuje věčný osud člověka a slouží jako náhražka za život ducha. Povahu démonické zábavy vyjádřil břitce Nietzsche, když přišel s otázkou, proč by vůbec někdo měl žít v trapném stavu nedostatku boží lásky a milosti. "Využijte milost k tomu, abyste milovali sami sebe," znělo jako řešeni, "a nebudete nadále potřebovat vašeho Boha, a budete si moci přehrát celé drama pádu a vykoupení sami v sobě."
Velkou historickou odpověď na tyto otázky daly různé typy gnostického jednání, které učinily moderní civilizaci tím, čím je. Tohoto zázraku bylo dosaženo postupně celou řadou literárních a uměleckých činů, které zajistily nesmrtelnou slávu humanistickým intelektuálům, ukázněností a ekonomickými úspěchy, které byly pro puritánské světce potvrzením spásy, civilizačními příspěvky liberálů a pokrokářů, a nakonec i revolučními činy, které měly položit základ komunistickému nebo jinému gnostickému milleniu. Gnosticismus takto účinně uvolnil lidské síly ke stavbě civilizace, protože za jejich horlivé využití pro činnost v rámci pozemského světa byla vypsána jako prémie spása. Toto vše vedlo k úžasným historickým výsledkům. Lidské možnosti, které se pod takovým tlakem objevily, byly samy o sobě zjevením, a jejich využití k civilizačnímu dílu vedlo ke skvělé podívané na západní pokrokářskou společnost. Obecně rozšířená víra, že moderní civilizace je Civilizací v pravém slova smyslu, je empiricky ospravedlnitelná, jakkoliv hloupě se mohou jevit všechny argumenty na podporu tohoto tvrzení; nadání civilizace smyslem spásy způsobilo vzestup Západu, přímo civilizační apokalypsu.
Na tuto apokalyptickou podívanou však padá stín; tuto skvělou expanzi totiž doprovází jedno nebezpečí, jež rychle vzrůstá současně s pokrokem. Povaha tohoto nebezpečí se stává zjevnou v oné podobě, kterou na sebe vzala idea imanentní spásy v Comtově gnosticismu. Zakladatel positivismu institucionalizoval prémii za civilizační příspěvky tím, že zaručil dotyčným donátorům nesmrtelnost uchováním jejich skutků v paměti lidstva. Vypracoval odstupňování titulů této nesmrtelnosti, přičemž nejvyšší poctou bylo přibrání do kalendáře positivistických světců. Co se však v takovém řádu věcí mělo stát s muži, kteří se drželi více Boha než Augusta Comta? Takoví kacíři, kteří nehodlali odevzdat svůj společenský příspěvek podle comteovských měřítek, se jednoduše propadli do pekla společenského zapomnění. Tato idea si zasluhuje větší pozornost. Máme zde gnostického Utěšitele, vydávajícího se za imanentní pozemský Poslední soud lidstva a rozhodujícího o nesmrtelnosti či zavržení každé lidské bytosti. Materiální civilizace západu je bezesporu dosud na vzestupu, ale na této zvyšující se úrovni civilizace pokrokářský symbolismus příspěvků, komemorace a zapomnění rýsuje kontury oněch "děr zapomnění", do kterých duchovní vykupitelé gnostických říší házejí své oběti s kulkami v týle. O takovém konci pokroku se v klidných dnech bujného růstu gnosticismu vůbec neuvažovalo.
Jakmile však člověk s "gnostickým rájem ve vlastním nitru" doopravdy vykročí do dějin, vypadá všechno zcela jinak než na šťastný konec. Cenou za pokrok je smrt ducha.
Toto tajemství západní apokalypsy odkryl Nietzsche, když prohlásil, že Bůh je mrtev a že byl zavražděn. Tato gnostická vražda je páchána neustále lidmi, kteří obětují Boha civilizaci. Čím horlivěji je veškerá lidská energie vkládána do velkého díla spásy, dosahovaného imanentním jednáním ve světě, tím více se lidské bytosti, které se v tomto podnikání angažují, vzdalují od života ducha. A protože život ducha je zdrojem řádu v člověku a společnosti, stává se úspěch gnostické civilizace příčinou jeho úpadku. Civilizace se tedy může vskutku rozvíjet i upadat současně; nejde to však navěky. Existuje hranice, na které se tento obojetný proces zastaví; této hranice je dosaženo, jakmile se nějaké aktivistické sektě, která zastupuje Gnostickou pravdu, podaří uspořádat civilizaci v podobě říše a ujme se nad touto říší vlády. Totalitarismus, definovaný jako existenciální vláda gnostických aktivistů, je konečnou formou pokrokářské civilizace.
Spor o Darwina (úvaha nad problematičností všeobecně vnucované Darwinovy evoluční teorie) (7.2000)
Viz též Aktuality (starší a už neaktualizované)
či v Srovnávací teologii a sektologii
Články na toto téma jsou také na pravoslavném weblogu Ambon (najděte si je v tématickém přehledu - sekce Znamení doby).