Husitská stránka
Na této stránce se zabýváme zkoumáním vztahu husitství a Pravoslaví. Čeští pravoslavní křesťané cítí osobitý a důvěrný vztah k husitskému hnutí - máme na mysli rané husitství - mohli bychom říci husitství Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského a posléze autentické umírněné následníky odkazu Husova a pokračovatele duchovního směřování k návratu ke slovanskému východnímu křesťanství - utrakvisty - kališníky (tj. nikoliv radikální tábority a různé sekty). Pravoslavné východní křesťanství vnímáme jako počátek našich národních dějin (cyrilometodějství, svatováclavská tradice) a po likvidaci slovanské liturgie (a křesťanské orthodoxie) na Moravě a později v Čechách se s ním setkáváme právě u kolébky husitství, které bylo nepochybně inspirováno cyrilometodějstvím, jež "katakombně" (tedy v lesích) u nás po staletí přežívalo a svou vnitřní duchovní silou se udrželo v povědomí a úctě českého národa. Latinská církev sice všemožně potlačovala církev slovanskou, ale přesto nedokázala slovanské Pravoslaví vykořenit z lidských srdcí a z národní vzpomínky. Po lesech přebývající cyrilometodějci, známí jakožto tzv. "černorizci", udržovali v národě povědomí o "jiném křesťanství", které kdysi v našich zemích rozkvétalo a přetrvalo dále jakožto "slunné dědictví otců" (tak je charakterizovali pravoslavní Česi v době biskupa mučedníka Gorazda). Jak jinak vysvětlit "požadavek kalicha", který tak náhle vzplanul s nečekanou silou a rozhodností v českém národě? Kdy hledat zdroj bouře proti odpustkům, které se prodávaly po celé Evropě, ale jedině Češi se proti nim v té době tak nesmiřitelně postavili? Jak jinak vysvětlit i další požadavky lidu - požadavky zcela zřejmě vyvěrající z praxe pravoslavné církve (např. bohoslužba v národním jazyce, přijímání nemluvňatům, zarytý odpor proti papismu, odmítání nauky o očistci apod.)? Ostatně svědectví vydává již před tím sám "otec vlasti" Karel IV. (jinak ovšem horlivý latiník), když si v dopise papeži stěžuje, že české lesy jsou plné "schizmatiků", kteří odmítají naslouchat Písmu v latině a nedají se žádnou silou pokořit, a pro které žádá povolit zřízení slovanských klášterů, aby je tímto způsobem dostal pod kontrolu státu. O pravoslavném charakteru husitského hnutí vypovídá i to, že se sám Jeroným Pražský, jeden z nejbližších spolupracovníků a přátel Jana Husa, stal na východě pravoslavným křesťanem. Po jejich upálení v Kostnici je mohutná většina národa prohlásila za svaté. Zásadním dokladem zůstává ovšem žádost pražských utrakvistů o sjednocení s pravoslavnou církví, doručená poslem Petrem Paynem do Konstantinopole, kde byla kladně přijata (jen pád Cařihradu do rukou Turků znemožnil praktickou realizaci výsledků jednání husitů s Cařihradem; odpověď Velké církve českým husitům, kteří jsou tímto přijímáni do pravoslaví, se nám zachovala). Před Basilejským sněmem si husité kladli jako podmínku své účasti, aby na sněm byli přizváni zástupcové východní církve. Různých dokladů o návaznosti husitství na cyrilometodějství (resp. následování východního a slovanského svatováclavského a svatoprokopského odkazu) a o posilování duchovního i kanonického napojení na pravoslaví se zachovalo dosti na to, aby pravoslavní Češi mohli hledět na husitství se sympatiemi a pocity duchovní spřízněnosti. Tolik na vysvětlenou, proč jsou na českém pravoslavném website též statě zabývající se husitstvím.
Služba svatým mučedníkům Janu Husovi a Jeronýmu Pražskému. Brožura s návrhem služby k liturgickému uctívání kostnických mučedníků (v PDF i jako brožura k vytištění)
|