O životě sv. Orosie
Připraveno a čteno u příležitosti vyhlášení svatosti mučednice Orosie na Moravě
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
Přibližně po jednom roce svého pobytu na Velké Moravě, v roce 864, se svatí Cyril a Metoděj dověděli, že se v blízkosti Čech se narodila dívka, které bylo přiřčeno božským vnuknutím jméno Eurosia.
Jejím otcem byl pravděpodobně vévoda Mojslav, bělochorvatský kníže, zmiňovaný v letopisech mezi statečnými českými knížaty. Kmen bílých Chorvatů tehdy sídlil v severovýchodních Čechách a na severní Moravě. O Orosii tedy lze hovořit jako o moravské princezně, protože patřila do vrstvy vládnoucích kruhů Velké Moravy jakožto státního útvaru. Zřejmě v osmi letech osiřela a byla pak vychovávána knížetem Bořivojem I. a sv. Ludmilou.
Možný důvod, proč Bořivoj přijal osiřelou Orosii do rodiny jako svou adoptivní dceru, byla vděčnost jejímu otci za statečnou pomoc při obraně proti nepřátelům.
Kněžna Ludmila měla Orosii velmi ráda. "Byla jí velkou přítelkyní," říká historická zpráva, a "byla jen o málo let starší." Po Bořivojově křtu na Moravě, byl při jeho sídle v Čechách zbudován malý kostel, zasvěcený sv. Klimentovi. "Toto byl první kostel Čech," říká Legenda, a dodává: "Toto byl kostel, který sloužil jako křestní kaple Bořivojovy manželky Ludmily a schovanky Dobroslavy - Eurosie - Orosie" (r. 877), které byly ve víře vychovány knězem Kalichem, poslaným sem sv. Metodějem z Moravy.
V roce 880 byl sv. Metoděj na návštěvě v Římě, "v čase, kdy se tam nacházelo také poselstvo aragonské". Papež Jan VIII. požádal svatého Metoděje, aby nalezl vhodnou urozenou nevěstu pro syna navarrského krále Fortuny I. (Fortunia Jiméneze, čti: Chiméneze), která by byla svatá a statečná. Metoděj doporučil Orosii - Dobroslavu. Vévodové Bořivoj a Ludmila jí udělili, v zastoupení jejích zesnulých rodičů, souhlas k sňatku s princem aragonským (Fortuniem Garcésem, čti Garfésem, event. Harsésem). Svatba se zřejmě uskutečnila v zastoupení.
Po svatbě (v srpnu r. 880) se svatební průvod (v září) spěšně vydal do Navarry, aby dorazil do své země dříve, než bude kvůli zimě nemožné přejít Pyreneje. "V měsíci říjnu přišli k vodám řeky Aragón, která už není daleko od města Yebra na jižní straně Pyrenejí."
Podrobný popis posledních událostí: Od vod Aragónu přešli poutníci brzy k vodám řek Gállego a Basa. Do města Yebra byl ke králi napřed poslán don Domingo s oznámením, že už přijela královská novomanželka. Ale posel byl zajat maurskou tlupou která se tu potloukala, a ta ho zabila. Banditům velel Aben Lupo (event. Abun Lopo). Z dokumentů, které posel nesl, se Lupo dověděl o příjezdu Orosie. Orosiin královský průvod, který nevěděl, co se stalo, čekal na návrat posla. Čas plynul a pozvání od krále nepřicházelo. Na celou výpravu přicházel neklid.
Místní člověk, který už zažil drancování Maurů v blízkosti toho místa, poradil Orosii, aby i se svou družinou utekla do jeskyní v hoře. A ona tak učinila. "Tehdy se bandita přiblížil k výpravě a sliby se snažil získat přízeň Orosiinu. Muslim chtěl, aby se Orosia zřekla víry v Ježíše Krista, aby odmítla ruku dona Fortúna Garcése, a aby se stala jeho ženou. Ve snaze toho dosáhnout oddaloval přepadení její družiny. Ale když viděl, že jeho sliby ani úskoky nic nezmůžou, dal příkaz k útoku."
Útok začal tím, že jako první byli pobiti obránci výpravy. Orosia a několik jejích nejbližších měli ještě čas utéci z toho místa a vylézt na vysoko položené planiny hory. "Ona a její přeživší doprovod trpěli velkou žízní na tomto místě, kde byla louka. Orosia prosila Boha a v momentě se na louce objevil pramen čisté vody. Tady se pak měl konat poslední zápas."
"Aben Lupo osobně napadl obránce a vůdce Orosiina doprovodu, který se jmenoval Cornel. Ale Orosia, která byla po jeho boku, vztáhla ruku, aby ho ochránila. Rána, která měla zabít Cornela, jí usekla ruku v zápěstí. Po tomto vážném zranění, a vida zmařené naděje, sám Aben Lupo rozsekal tělo Cornelovo a v zuřivosti rozkázal jednomu ze svých pomahačů, aby usekl druhou ruku Orosie, a také její nohy a hlavu. Poté se strhla bouře, která vyděsila Maury, takže se v hrůze rozprchli.
Tímto způsobem, když měla sotva 16 let, vysloužila si Orosie mučednickou korunu spolu s ostatními z jejího doprovodu."
Španělského manžela Orosie její smrt tak zdrtila, že zůstal své nevěstě věrný a nikdy se neoženil. Jeho žal mu dal sílu celý svůj další život muslimy urputně a neúnavně pronásledovat po celý svůj další život (až na stáří se prý odebral do monastýru, dožil se začátku 10. stol. a má přízvisko Král-mnich; podle jiných zemřel v boji), takže Španělsko i rodící se křesťanskou Evropu před řáděním a nájezdy pohanů pomáhal ochránit., takže Španělsko i rodící se křesťanskou Evropu před řáděním a nájezdy pohanů ochránil. Sv. Orosia se tedy svým mučednictvím podílí na ochraně křesťanského charakteru Evropy.
Svaté ostatky Orosie nalezl po dvou letech (r. 882) na místě jejího umučení nějaký pastýř, který se byl občerstvit u pramene, prýštícího tam od doby mučednického zápasu sv. Orosie. Jsa veden nebeským zjevením, vyzdvihl ostatky mučednice a přenesl je do města Yebry, kde podle pokynu shůry nechal v chrámu její hlavu, a pak do města Jacy, kde v chrámu na oltář uložil její tělo. Přenesení ctihodných ostatků bylo dle legendy provázeno zázraky. (O zázracích sv. Orosie se píše v českých hymnech k bohoslužebnému uctívání sv. Orosie.)
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
Postupem času byly s Orosií spojovány pověsti, že ovládá bouře a blesky (podle hromobití, které nastalo po jejím zabití a obrátilo Maury na úprk), a stala se také patronkou blahodárného deště (podle svého jména), a proto se k ní věřící obrací s prosbou o vláhu a o úrodu.
Zvláště prosí křesťané o její přímluvy v obdobích sucha nebo vzývají její jméno pro ochranu před ničivými bouřemi. Podle tradice jí Pán totiž udělil moc, aby přivolala mírné deště a tišila vichry. Pomoc seslaná shůry ve všech těchto případech je dosvědčena zkušeností křesťanů s jejím uctíváním. Dále ji můžeme považovat za nebeskou ochránkyni manželských svazků a patronku rodiny.
Uctívání sv. Orosie a jejích ostatků. Ostatky spanilé Moravanky jsou dodnes uloženy ve Španělsku a jsou předmětem velké úcty věřícího lidu. Toto místo je jediným doloženým hrobem někoho z vládnoucí velkomoravské dynastie. Ve španělských městech Jaca a Yebra se každoročně na její počest konají oslavy. V Jace se pouť na počest jejího svatebního průvodu koná 25. června a je velkolepou slavností se zachovanými starobylými prvky. Průvod v dobových kostýmech kráčí z katedrály za monotónního zvuku trubek a tympán a je nesena stříbrná rakev s ostatky světice. Zatímco předvádějí dobové staré tance, šermujíce meči, mají v ústech po celou dobu průvodu karafiát (možná s tím souvisí i moravský zvyk "Jízda králů"). Poté se nesou ostatky po krajině.
Ohledně Orosie je zápis v Ottově naučném slovníku a můžeme s jistotou říci, že je to skutečná historická postava. Jisté je také to, že sv. Orosia byla i v naší zemi v 15. století alespoň na některých místech ctěna a Češi putovali do Jacy a Yebry a vyhledávali tam pomoc své krajanky. Viz např. návštěvu bratra Jana z Hory Olivetské v Litomyšli, v breviářích uváděný případ Čecha a jeho zázračně oživené dcerky a konečně i dotaz císařovny Marie na hrob knížete Bořivoje a sv. Ludmily.
Mučednice Orosie z Velké Moravy mučednicky dosvědčila víru v Krista prolitím své krve ve Španělsku v době před tzv. velkým rozkolem, tedy za časů, kdy bylo křesťanství v západní Evropě ještě součástí jednoty světové pravoslavné církve. Ihned po svém zesnutí byla uctívána pravoslavnými křesťany jako svatá mučednice a tato úcta pokračovala i nadále a trvá dodnes. Na tuto pradávnou tradici svatosti mučednice Orosie navazujeme dnes i my na Moravě. Její památku oslavujeme dvakrát v roce. Jednak se svátek její památky koná dle aragonské tradice 25. června. Dále svátek sv. Orosie připadá na den 28. září čili se oslavuje v měsíci před jejím umučením a v den vyhlášení její svatosti na Moravě v r. 2022).
Svatá mučednice Orosie, pros Boha za nás!
V brněnském katedrálním chrámu sv. Václava, 28. září 2022
Hlavní prameny informací o sv. Orosii:
Juan Francisco Aznárez López (1981): Historia de Santa Orosia, Reine, Virgen y Mártir, Patrona de Jaca y su Diócesis, Imprenta Raro, Jaca, D. L. HU 100, 1981, 56 s. o Jacská legenda. Četla se od 13. století a v 15. století byla vydaná tiskem (tarragonská verze až roku 1550). Legenda ve znění tarragonském. Zápis v knize Statut a výsady města Jacy, Jana B. Šumpíková (cituje z knihy "Přes propasti věků"); stať ing. Jiří Kachlík (2005), statě JUDr. Zdeněk Opatřil; komentáře Pavla Štěpánka, historika umění, hispanisty a Jana Royta, historika umění (v televizním pořadu Orosia neznámá česká světice, event. Svatá Dobroslava (Orosia) - zapomenutá...); moraviamagna.cz
Zpět na hlavní stránku o sv. Orosii
Zpět na rozcestník s životy místních svatých
Zpět na rozcestník dějin naší místní církve
