Svatí novomučedníci čeští
 |
Viz stránku ikon Jany Baudišové (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
Důsledky jedné z nejslavnějších akcí československého protifašistického odboje – vojenské likvidace Reinharda Heydricha, druhého nejvýznamnějšího muže tzv. „Třetí říše“ – dopadly na české pravoslaví velmi těžce. Parašutisté, kteří vojenskou diverzní akci 27. května 1942 provedli a vykonali atentát na Heydricha, v jehož důsledku zemřel, nalezli útočiště v pravoslavném katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul. 9a v Praze 2. Po odhalení tohoto úkrytu se fašističtí okupanti nemilosrdně mstili. Česká pravoslavná církev byla úředně rozpuštěna. Biskup Gorazd (Pavlík) a další dva duchovní pražské pravoslavné katedrály spolu s laickým předsedou farní rady byli po mučení popraveni 4. a 5. září 1942 v Praze – Kobylisích; jejich rodinní příslušníci a další pracovníci církve byli usmrceni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Ti všichni spolu se svým arcipastýřem Gorazdem položili své životy za pravoslavnou víru, příslušnost k Církvi Kristově a za lásku k svému národu a zemi, posvěcené sv. Cyrilem a Metodějem. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele,“ pravil náš Pán. (Jan 15,13) V těžké chvíli jejich mučednictví je Bůh posiloval a díky tomu vydali důstojné svědectví o svém Spasiteli i při svém umírání. Zachovalo se nám svědectví nacistů o statečném chování našich novomučedníků na popravišti. V úředních záznamech katů se např. dochovala zpráva o průběhu popravy otce Vladimíra Petřeka a o jeho důstojném chování při popravě – „před i během popravy klidné, bez projevu.“ Víme, že „dva dny před tím odmítl podat si žádost o udělení milosti, jen se vzrušeně modlil – byl vysílen, znaven, ubit, ale nezlomen; jeho oči hovořily o vítězství ducha, jeho rty se tiše modlily...“ (Tak vzpomínal na jeho poslední den v cele spoluvězeň kněze Vladimíra.) (Viz u nás zde)
Biskup Gorazd byl místní pravoslavnou církví svatořečen už v roce 1987. Nyní, roku 2020, zapsala Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku do svého kalendária mezi svaté i ty, kteří zemřeli mučednickou smrtí jako jejich biskup. Stateční pravoslavní Moravané: kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl, bratr Jan Sonnevend (a ostatní: Václav Ornest a Karel Louda se svými rodinami a dalšími českými pravoslavnými věřícími, popravenými v Mauthausenu), budou známi jako „svatí novomučedníci čeští“ a jejich památka se bude oslavovat vždy 5. září.
 |
Slavnostní svatá liturgie s aktem zápisu do kalendária se konala v sobotu, 8. února 2020 v pravoslavném katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici, mimo jiné i za účasti přímých potomků nových českých svatých.
(Použito oznámení sekretariátu Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku)
Svatořečení novomučedníci čeští: jmenný seznam kanonizovaných osob.
Krátce ze životů svatých novomučedníků
Protojerej Václav Čikl
.jpg "Kněz Václav Čikl") |
Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově.
V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde byl ustanoven představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, vystavoval falešné křestní listy stíhaným židům a podílel se na ukrývání odbojářů. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným soudem 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den poté. Umrcena byla dne 24. října 1942 rovněž Čiklova manželka Marie v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).
Jerej Vladimír Petřek
 |
Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, poté se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky.
Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování kvůli vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně podílel na jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován mocnou vírou v Boha a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též příslušníci Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.
Jan Sonnevend
 |
Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v Ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc výsadkářům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a požádal o jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou jednoho z parašutistů Karla Čurdy se Gestapo dostalo na stopu, která je dovedla až k odhalení úkrytu. 18. června 1942 po mnohahodinovém boji s dobyvateli chrámu byly možnosti bránících se vojáků vyčerpány a než aby se vzdali, raději sami ukončili své životy. Sonnevend byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Václav Ornest a Karel Louda
-350.jpg) |
Václav Ornest se narodil 6. listopadu 1887 v Praze a pracoval jako krejčí. Roku 1911 se v českých Budějovicích oženil s Františkou rozenou Škrletovou a spolu měli dcery Marii a Miluši. Václav Ornest v časech německé okupace vykonával funkci kostelníka pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. K ruce měl svého zetě učitele Karla Loudu (*3. května 1904 v Plzni), manžela dcery Marie. Oba kostelníci věděli o ukrývání parašutistů v chrámu, a proto byli po prozrazení zatčeni včetně členů svých rodin (Františky Ornestové, Miluše Ornestové a Marie Loudové). Členy rodin Ornestových a Loudových čekala smrt v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942.
Význam události v roce 1942
 |
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se stal nesmazatelným symbolem odboje československého lidu proti německé okupaci a vzbudil mimořádný mezinárodní politický ohlas a značně posílil renomé československé exilové vlády při jednání o budoucí obnově Československa. S ohledem na Heydrichovy plány, jak naložit s českým národem (kterému zamýšlel určit částečně poněmčení, z části vyhlazení a z části vysídlení na Sibiř k práci pro Říši), můžeme se odvážit usoudit, že ti, kteří se na atentátu přímo či nepřímo podíleli, zachránili další existenci českého národa. Zřejmě tím zachránili i množství dalších životů v západní Evropě, kde mělo být další Heydrichovo působiště, až vyřeší otázku obyvatelstva v Protektorátu Čechy a Morava. Na druhou stranu atentát vzbudil zuřivou a nelítostnou mstu fašistické okupační moci; erupcí její nelidskosti bylo vyhlazení obcí Lidice a Ležáky i smrt mnoha tisíců československých občanů v rámci tzv. heydrichiády. Celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, bylo dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží byli odvlečeni na nucené práce do Říše.
(Na základě prací Mgr. Jiří Vidličky, Martina Jindry, církevních zdrojů adal.)
O novomučednících Prokopovi a Anně Šimkových viz stať od prot. Libora Raclavského v článku Neznámí hrdinové
Svatořečení novomučedníků
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
Svatořečeni byli novomučedníci čeští 8. února 2020 v navaznosti na akt, kterým Srbská pravoslavná církev v roce 1961 prohlásila všechny své pravoslavné křesťany, kteří zemřeli prolitím své krve v období 2. světové války, za svaté novomučedníky. Naši novomučedníci patřili v té době se svým místním biskupem Gorazdem pod jurisdikci Srbské pravoslavné církve. Sv. Gorazd, biskup český a moravsko-slezský, byl mezi svaté mučedníky připočten i kanonizačním aktem Pravoslavné církve v Česlovensku v roce 1987. Svatost ostatních novomučedníků českých byla naší církvi vyhlášena o 33 let později.
Chvalozpěvy k vzývání svatých novomučedníků českých
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
důstojní otcové Václave a Vladimíre,
spolu s bratrem Janem
a mnoha dušemi dalšími,
vydali jste o své víře svědectví
mučednickým prolitím krve své.
Postavili jste se do boje proti tyranii,
kterou služebníci zla sužovali národ náš,
hrozeb bezbožníků jste se nezalekli,
ale směle poroučíte život svůj do rukou Kristových.
Na přímluvy českých novomučedníků, Beránku Boží,
upevni pravoslavnou víru v zemi naší.
(Tropar, 4. hlas)
Další:
V temné době, kdy u nás vládlo zlo a poroba,
hořela vaše srdce pro záchranu víry a národa.
Obnovitelé dědictví otců,
věrní následovníci Cyrila a Metoděje,
posíleni jejich vírou a odkazem
získali jste odvahu k boji proti tyranovi,
který chtěl zahalit do tmy duchovní
naši zemi posvěcenou soluňskými apoštoly.
Strašení a řádění nepřátel jste se neděsili,
krutá muka a bití jste pevně snášeli.
Mocí Kristovou jste zvítězili nad ukrutníky
věrností až do konce a prolitím krve své.
Novomučedníci, otcové Václave a Vladimíre
a bratře Jene, s pastýřem Gorazdem,
hrdinové víry a naděje, jste skvostem i chloubou
a oporou všech Čechů a Moravanů,
pod trůnem Beránka za národ svůj proste
aby na vaše přímluvy spaseny byly duše naše.
(Kondak, 1. hlas - stichirový)
Notace je k dipozici na stránce downloadu - notový list v PDF.
Hlavní stránka o mučedníku Gorazdovi
Viz též stránky zabývající se pravoslavnou církevní historii v Československu:
Historická cesta Pravoslaví u nás
a
stránku cyrilometodějskou
