Svatý novomučedník
kněz Stanislav (Nasadil)
Ličko-jeseničký
Český pravoslavný kněz ve službách Srbské pravoslavné církve, mučedník a oběť Druhé světové války
Svatý novomučedník a kněz Stanislav (Nasadil) Ličko-jeseničký se narodil 20. října 1907 v Lošticích jako syn rukavičkáře a hajného Františka Nasadila a jeho manželky Františky roz. Bauerové. Měl čtyři bratry. Nejprve navštěvoval národní školu a poté měšťanskou. V letech 1921 a 1922 se rodina vzdala římskokatolického vyznání a roku 1924 se připojily k nově vznikající autonomní pravoslavné církvi pod vedením biskupa sv. Gorazda.
Jako mladík se rozhodl pro duchovní povolání. Spolu se čtrnácti studenty byl roku 1923 poslán do semináře Srbské pravoslavné církve. Nejprve studoval v semináři sv. Jana Bohoslovce v makedonské Bitole a roku 1928 ukončil studium bohosloveckou maturitní zkouškou v semináři sv. Sávy v Sremski Karlovci. Poté se vrátil zpět domů a začal pracovat ve službách České pravoslavné církve a také jako překladatel v Baťových obuvnických závodech ve Zlíně.
Dne 6. července 1931 se oženil s Leopoldinou roz. Pestlovou (Desanka) a stejného roku se jim narodil syn Dalibor zvaný Stanko.
Někdy v období 1932 a 1933 odešel do Jugoslávského království. Dne 11. března 1933 byl biskupem bačským Irinejem (Ćirićem) vysvěcen na diakona a o den později na kněze. Po vysvěcení začal působit jako pomocný kněz ve farnosti v Stara Moravica patřící do hornokarlovačské eparchie. Poté se stal farním knězem v chorvatské Lička Jesenica v Gornjokarlovačké eparchii a to v chrámu sv. proroka Eliáše.
Roku 1935 odjela za otcem Stanislavem i jeho rodina. Za krátkou dobu se jim narodil syn Branko. Jako kněz si získal velkou oblibu a byl také hudebně nadaný, zabýval se hrou na housle.
Na počátku 2. světové války se stal otec Stanislav, jako i mnozí další pravoslavní křesťané, obětí pronásledování ze strany tzv. Ustašovců (stoupenců nacionalistické fašistické organizace v Chorvatsku v období 2. světové války).
|
| Chrám sv. proroka Elijáše, v němž otec Stanislav sloužil |
Byl zatčen 17. června roku 1941 a vězněn ve vesnici Plaški, kde se svým archijerejem, světitelem a novým mučedníkem Sávou (Trlajićem) a spolu s dalšími dvěma duchovními otci Bogoljubem Gakovićem a Djurom Stojanovićem, jakož i s jinými Srby, byl ponižován a mučen.
Otec Stanislav odmítl hájit se československým občanstvím a rozloučil se se svou rodinou. 20. června byl odvlečen do koncentračního tábora Gospić. Na železniční stanici se mu podařilo napsat na kousek papíru název tábora Gospić a vyhodil jej z vlaku. Tím se rodina dozvěděla kam jej převážejí. Později byl přesunut s biskupem Sávou a jinými do koncentračního tábora Jadovno. Zde byli vězni mučeni a nakonec zabiti. Stanislav Nasadil byl po krutém mučení zabit 28. června 1941 vhozením do Šaranové jámy, nacházející se asi jeden kilometr od tábora.
Srbská pravoslavná církev připočetla otce Stanislava Nasadila k zástupu svatých v roce 1961. Liturgicky je tam svatý otec Stanislav oslavován společně se světitelem a novým mučedníkem Sávou Gornjokarlovačkým a s dalšími spolu s ním strádajícími Srby. Den jejich církevní památky v Srbské pravoslavné církvi připadl na 4. / 17. července.
Posvátný synod Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku připočetl svatého nového mučedníka – jereje Stanislava (Nasadila) do zástupu svatých naší místní pravoslavné církve na svém zasedání dne 29. ledna 2019.
V souvislosti s tím byla při této příležitosti vyzdvižena zcela zásadní a nesmírně důležitá úloha a podpora, které se nově obnovované místní pravoslavné církvi v tehdejším Československu dostalo stran Srbské pravoslavné církve. Posvátný synod naší Církve zcela po právu vzpomenul a vyzdvihl památku na strádající pravoslavné Srby při ustašovském teroru během 2. světové války.
|
| Kanonizační dekret, osvědčující naší jistotu svatosti, podepsaný přítomnými biskupy |
V neděli 9. června sloužil Jeho Blaženstvo Rastislav, archiepiskop prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska svatou archijerejskou liturgii, spolu so záhřebsko-lublanským metropolitou Porfirijem, pražským archiepiskopem Michalem, przemyślsko-gorlickým archiepiskopem Paisijem, báčskym episkopem Irinejem, braničevským episkopem Ignatijem, buenos-aireským a jižně-středoamerickým episkopem Kyrilem, mochačským episkopem Isychijem, šumperským episkopem Izaiášem a domácim archiepiskopem michalovsko-košickým Jurajem a dále s dalším duchovenstvem ze Slovenska, Čech, Polska, Srbska, Černé Hory a Chorvatska.
Památka na nového mučedníka otce Stanislava bude v kalendáři svatých Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku vzpomínána vždy 20. června (obč. kalend.), tedy v den, kdy byl otec Stanislav odvlečen do koncentračního tábora Gospić.
Svatý nový mučedníku Stanislave, pros Boha za nás!
Modlitba svatým novým mučedníkům Gornjokarlovačkým
Kristovi svědkové, kteří jste se v nové době zaskvěli svým nevinným utrpením, které jste snášeli kvůli vyznávání svaté víry, rozpomeňte se na nás, nehodné děti své, které vás ve svých modlitbách chválí a svými modlitebními vzdechy opěvují. Pamatujte na nás v den druhého příchodu Pána našeho, rozpomeňte se i na náš strádající národ, jímž otřásají bouře pokušení, a Církev naši svatou zachovejte nezraněnou nepřáteli, abychom s vámi oslavovali Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až navěky věkův. Amen.
Několik slov k Duchovnímu semináři sv. Jana v Bitoli
| Kanonizační bohoslužba se konala v Košicích dne 9. června 2019. Svatořečení se uskutečnilo za účasti mnohých biskupů z naší místní církve i ze zahraničí (zvláště ze Srbské pravoslavné církve) |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jde o Duchovní seminář Srbské pravoslavné církve, který existoval ve městě Bitola v letech 1922–1941. Byl založen bitolským biskupem Josifem (Cvijovićem) v roce 1922 za účelem přípravy duchovních z řad místních Makedonců. Mezi vyučujícími byli sv. Jan (Maximovič), ctih. Justýn (Popović), archimandrita Kyprián (Kern) a mnozí další. Na počátku dubna roku 1941 byla z důvodu napadení Jugoslávie nacistickým Německe výuka v Bitolském duchovním semináři přerušena a následně i ukončena. Budovu semináře zabrala německá vojenská nemocnice a nakonec bulharská policie. V polovině roku 1941 odjeli všichni místní vyučující z Bitoli do Srbska. V době ukončení výuky bylo v semináři 15 vyučujících a okolo 400 seminaristů.
Pozn.: Bitola (makedonsky Битола, bulharsky Битоля, řecky Μοναστήρι a rumunsky Bitule/Bituli) je město v jihozápadní části Severní Makedonie, 14 km na sever od hranic s Řeckem.
Chrám sv. proroka Eliáše ve městě Lička Jesenica je srbský pravoslavný chrám v dnešním Chorvatsku, jenž byl v tomto městě vysvěcen už roku 1751. Dnes ve městě Lička Jesenica žije kolem 119 obyvatel z toho 70 Srbů starousedlíků a okolo 40 obyvatel přívrženců hnutí Hare Krišna, kterým bylo se souhlasem místní chorvatské samosprávy umožněno žít v domech vyhnaných Srbů.
Eparchie Gornjolarlovačka (Епархија горњокарловачка) je eparchií Srbské pravoslavné církve se sídlem ve městě Karlovac, kde se nachází jak katedrální chrám, tak i sídlo místního biskupa. Nachází se 56 km jihozápadně od Záhřebu, v blízkosti hranic s Bosnou a Hercegovinou.
Světitel a nový mučedník Sáva (Trlajić) byl biskupem eparchie Gornjokarlovačké od roku 1938 až do roku 1941. Narodil se ve městě Mol v srbské Vojvodině roku 1884. Základní školu zakončil v rodném městě. Poté studoval na gymnáziu v Novém Sadu a teologii ve Sremských Karlovcích. Následně studoval Právnickou fakultu na Bělehradské univerzitě, přičemž zkoušky ze soudního práva složil na Právnické fakultě v Záhřebu. V roce 1909 byl rukopoložen na diákona a ve stejném roce i na presbytera. Počátkem roku 1927 byl vybrán za referenta a brzy poté i za hlavního sekretáře Posvátného archijerejského synodu. Jako ovdovělý kněz přijal v roce 1929 mnišství v monastýru Krušedol. Brzy nato byl v monastýru Krušedol ustanoven archimandritou a místním představeným. V roce 1934 byl rukopoložen na vikárního biskupa Sremského. V roce 1938 byl zvolen za biskupa Gornjokarlovačkého. Počátkem 2. světové války v Jugoslávii v roce 1941 odmítl nabídku italských okupačních sil, aby opustil jemu svěřenou eparchii a pastvu a aby odešel do Bělehradu. 17. června roku 1941 byl zajat a uvězněn spolu s dalšími třinácti srbskými občany a s trojicí duchovních, s otci Bogoljubem Gakovićem, Djurom Stojanovićem a Stanislavem Nasadilem. Byli několik dní vězněni a mučeni. Tento stav trval až do 19. července, kdy byli odvlečeni do koncentračního tábora Gospić. Zde byli společně mučeni až do půlky měsíce srpna. Následně byl vladyka odveden spolu s dalšími 2 tisíci Srby na pohoří Velebit, kde zemřel mučednickou smrtí (přesné místo jejich mučednického skonu není známo). Na řádném zasedání Posvátného synodu Srbské pravoslavné církve v roce 1998 byl vladyka Sáva připočten k zástupu svatých Srbské pravoslavné církve.
Koncentrační tábor Gospić byl jedním z ustašovských koncentračních táborů v oblasti Like. Ihned po vyhlášení Nezávislého státu Chorvatsko (NDH) zde začalo být soustřeďováno jak srbské, tak romské obyvatelstvo, ale i obyvatelstvo židovského původu.
Sestaveno s použitím církevních zdrojů, především badatelské práce Mgr. Jiří Vidličky
(Závěr z článku prot. Marka Malíka)
Kanonizácia svjaščennomučenika Stanislava v Košiciach (reportážní článek s fotogalérií)
