Život a utrpení světitele mučedníka Kypriana a svaté mučednice Justiny

Za vlády římského imperátora Decia žil v Antiochii významný mudrc a mág, který se jmenoval Kyprian, původem z Kartága. Jeho rodiče byli bezbožní a ještě v dětství ho zasvětili službě pohanskému bohu Apollónovi. V sedmi letech byl odevzdán čarodějům, aby se naučil magii a ďábelskému vědění. A jako desetiletého ho poslali na horu Olymp, aby se tam připravoval na službu modlářského kněze. Tato hora byla pohany nazývána "příbytkem bohů"; zde se nalézalo nesmírné množství model, ve kterých sídlili běsové (tj. démoni). Na této hoře se Kyprian naučil veškeré ďábelské vědě: porozuměl rozličným ďáblovým proměnám, naučil se měnit vlastnosti vzduchu, přivádět vichr, déšť, způsobit hromy a blesky, rozbouřit mořské vlny, uškodit sadům, vinicím a zahradám, sesílat nemoci a rány na lidi, a vůbec naučil se zhoubné vědě, která byla naplněna zlým ďábelským působením. Viděl tam nesčíslné pluky běsů v čele s knížetem temnot, z nichž některé před ním stály, jiné sloužily, další provolávaly chválu svému knížeti, jiné byly posílány do světa, aby sváděly lidi. Tam také viděl ve zdánlivých obrazech pohanské bohy a bohyně, a stejně i různé přízraky a přeludy, jejichž vzývání se učil v přísném čtyřicetidenním půstu; jedl každý den až po západu slunce, avšak ne chléb a nebo nějaké jiné jídlo, ale dubové žaludy.

Když dovršil patnácti let, tak ho začalo vyučovat sedm velikých modlářských kněží, od kterých se dozvěděl mnohá běsovská tajemství. Potom šel do města Argos, kde nějaký čas sloužil bohyni Héře, tam se také od jejího kněze naučil mnohým svodům.

Dále žil v Tauropoli, sloužil Arthemidě a odsud se odebral do Lakonie, kde se naučil různému dalšímu čarování, např. trikem vyvolávat mrtvé z hrobu a donutit je promluvit. Ve dvaceti letech od svého narození přišel Kyprian do Egypta, kde v městě Memfis se naučil ještě většímu čarování a kouzlům. Jako třicetiletý odešel k Chaldejům a vyučil se od nich hvězdopravectví; když pak své učení u nich zakončil, vrátil se do Antiochie, jsa dokonalým v jakékoli zlotřilosti. Tak se stal čarodějem, mágem, hubitelem duší, velkým přítelem a věrným služebníkem knížete pekelného, s nímž hovořil tváří v tvář, a který mu prokázal velkou čest, jak o tom Kyprian sám otevřeně svědčil.

"Věřte mi, – říkal, – že jsem viděl samotného knížete temnot, kterého jsem si naklonil oběťmi; vítal ho a hovořil s ním a s jeho náčelníky; oblíbil si mě, chválil moje umění a přede všemi prohlásil: "Hle nový Zamvrij, který je vždy připraven ke službě a je hoden býti ve společenství s námi!" Dal mi slib, že po mém východu z těla, ze mě učiní knížete, a v období mého pozemského života – mi bude ve všem nápomocen; při tom všem mi dal k dispozici pluk běsů, aby mi sloužil. Když jsem od něho odcházel, obrátil se ke mně se slovy: "Vzmuž se, horlivý Kypriane, pojď a doprovoď mě – ať všichni ďábelští náčelníci jsou tebou udiveni." Potom, všechna knížata byla ke mně pozorná, vidouce čest, která mi byla prokázána.

Náčelník mocností pekelných byl navenek podoben květu; jeho hlava byla ozdobena korunou, jež byla zhotovena (nikoliv ve skutečnosti, ale přízračně ) ze zlata a nádherného kamení, následkem čehož i vše okolo bylo osvětleno; taktéž i jeho oděv působil mocným dojmem. Jestliže se obrátil na tu, nebo jinou stranu, celé to místo se chvělo; velké množství rozličných zlých duchů poníženě stálo u jeho trůnu. Jemu jsem se tehdy zcela oddal do služby a povinoval se každému jeho příkazu.

Toto vyprávěl sám o sobě Kyprian po svém obrácení.

Zde je zjevné, jakým člověkem Kyprian byl: jako přítel běsů, konal veškeré jejich skutky, škodil lidem a sváděl je ke zlu. V Antiochii, kde žil, mnoho lidí svedl k řadě nepravostí, mnohé zahubil jedy a kouzly, mládence a panny zařezával jako oběti běsům. Mnohé zasvětil do své zhoubné magie: některé naučil létat vzduchem, jiné plavit se lodí v oblacích, a další chodit po vodách. Všichni pohané si ho vážili a oslavovali, jako předního kněze a nejvzdělanějšího služebníka jejich hanebných bohů. Mnozí se k němu obraceli ve svých trápeních, a on jim pomáhal běsovskou silou, kterou byl naplněn: jedněm napomáhal ve smilstvu, druhým v hněvu, nenávisti, mstě, závisti. On se již zcela nalézal v hlubinách pekelných, v ďábelské pasti, byl synem pekla, účastníkem dědictví běsovského a jejich věčné záhuby. Avšak Bůh, který nechce záhubu hříšníka, ale ze své nevyjádřitelné milosti, nepřekonatelnému lidskými hříchy milosrdenství svolil, vysvobodit toho padlého člověka, pozdvihnout toho, kdo je pohroužen v pekelné hlubině, z této propasti a zachránit ho, aby tím ukázal všem lidem své milosrdenství, protože není hříchu, který by byl silnější než Jeho láska k lidem. Kypriana od záhuby spasil následujícím způsobem.

V té době žila v Antiochii dívka, která se jmenovala Justina. Její rodiče byli pohané: otec byl pohanským knězem, jmenoval se Edesij, a matka se jmenovala Kleodinie. Jednou, když tato dívka, již jako dospělá, seděla u okna ve svém domě, náhodně zaslechla slova o spáse z úst kolem jdoucího diakona, jménem Prailij, který hovořil o vtělení Pána našeho Ježíše Krista, – o tom, že se narodil z Přečisté Panny, vykonal mnohé zázraky, dobrovolně se rozhodl trpět kvůli naší spáse, se slávou vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, usedl po pravici Otce a na věky kraluje. Toto diakonovo kázání padlo na dobrou půdu do srdce Justiny, a brzy začalo přinášet své plody, když v něm vykořenilo trní nevíry. Justina zatoužila lépe a dokonaleji se naučit od diakona víře, ale neosmělila se hledat ho, zadržovaná svou panenskou cudností. Avšak tajně chodila do Kristova chrámu, často naslouchala slovu Božímu a skrze působení Ducha Svatého na její srdce, uvěřila v Krista. V brzkém čase o tom uvědomila svojí matku, a později přivedla k víře i svého starého otce. Který, když viděl rozum své dcery a slyšel moudrá slova, uvažoval sám nad sebou: "Modly udělané lidskýma rukama nemají duši, nedýchají, a proto – jak mohou být bohy." Jednou v noci, když o tom přemýšlel, úradkem Božím, spatřil podivuhodné zjevení: viděl veliký zástup světlých andělů, uprostřed nichž byl Spasitel světa, Kristus, který mu pravil: "Přijďte ke Mně, a já vám dám Království nebeské."

Ráno, jakmile Edesij vstal, tak s ženou a dcerou navštívil biskupa křesťanů, který se jmenoval Optat, a prosil jej, aby je vyučil Kristově víře a vykonal nad nimi svatý křest. Přitom řekl slova své dcery a také o svém andělském zjevení. Biskup, když toto vyslechl, zaradoval se z jejich obrácení, poučil je o víře Kristově, pokřtil Edesije, jeho ženu Kleodoniji s dcerou Justinou, pak jim podal svaté Tajiny a propustil v pokoji. Později, když biskup viděl Ediseovu pevnost ve víře Kristově a zbožnost, tak ho ustanovil za kněze. Edesij žil ve ctnostech, v bázni Boží, ještě rok a šest měsíců, pak ve svaté víře zesnul. Justina výborně zápasila v zachovávání přikázání Božích, zamilovala si jako svého ženicha Krista, sloužila Jemu horlivými modlitbami, panenstvím a čistotou, půstem a velkou zdrženlivostí. Avšak nepřítel, nenávistník rodu lidského, když viděl takový život, počav jí závidět její ctnosti, začal jí škodit a způsobovat různá soužení a nesnáze.

V té době žil v Antiochii mladík, jménem Aglaid, syn bohatých a urozených rodičů. Žil rozkošnicky a zcela se odevzdal pomíjivosti tohoto světa. Jednou spatřil Justýnu, když kráčela do chrámu a byl ohromen její krásou. Ďábel mu vnukl do srdce špatné sklony. Aglaid rozpálený touhou se všemi způsoby snažil získat náklonnost a lásku Justiny, chtěl skrze své svody přivést tuto čistou ovečku Kristovu k neřesti, kterou si usmyslel. Hlídal veškeré cesty, kterými byla dívka nucena chodit, vycházel jí v ústrety, lstivě s ní mluvil, vychvaloval její krásu a ji samotnou; projevy své lásky k ní se snažil svést ji ke smilstvu skrze chytře spletenou síť nepravd. Dívka se mu vyhýbala, odmítala ho, byl jí nechutný a netoužila dále poslouchat jeho lstivé a lživé řeči. Avšak onen mladík neochladl ve své touze po její kráse, poslal jí list s prosbou, aby se stala jeho ženou. Ona mu však odvětila: "Mým ženichem je Kristus; Jemu sloužím a kvůli němu chráním svoji čistotu. A On moji duši i tělo ochraňuje od jakékoli poskvrny."

Aglaid, když vyslyšel odpověď čisté panny, ponoukán ďáblem, se ještě více rozhořel vášní. Obelstít jí nemohl, tak si usmyslel, že jí získá násilně. Svolal si na pomoc sobě podobné nerozvážné mladíky, s nimiž číhal na dívku na cestě, po které obvykle chodila do chrámu, aby se pomodlila; vyšel jí v ústrety, zmocnil se jí a vlekl do svého domu. Ona začala silně křičet, tloukla ho do obličeje a plivala na něj. Sousedé uslyšeli její nářek, vyběhli ze svých domů a vysvobodili neposkvrněnou ovečku, svatou Justinu, z rukou nečistého mladíka jako z vlčí pasti. Zločinci se rozprchli, a Aglaid se navrátil s hanbou do svého domu. Nevěděl, co dělat dál, sílící nečistá vášeň jej však podnítila k dalšímu zlému skutku: odebral se za velikým čarodějem a mágem - Kyprianem, knězem modlářským, jemu řekl o svém soužení, prosil ho o pomoc, přičemž mu slíbil, že mu dá mnoho zlata a stříbra. Kyprian vyslechl Aglaida, utěšil ho a slíbil mu, že splní jeho přání.

"Já," řekl, "učiním to, že dívka sama se bude domáhat tvé lásky a pocítí daleko větší touhu po tobě, nežli ty po ní."

Tím Kyprian mladíka utěšil a povzbuzeného touto nadějí jej propustil. Pak vzal knihu svého tajného umění, zavolal jednoho z bezbožných duchů, o kterém byl přesvědčen, že v brzké době může rozpálit srdce Justiny touhou po tomto mladíkovi. Běs, jenž mu s ochotou přislíbil toto vykonat, říkal s pýchou: "Tento skutek není pro mě těžký, vždyť já jsem již mnohokrát otřásl městy, bořil hradby, ničil domy, způsoboval krveprolití a otcovraždy, vyvolal nenávist, taktéž veliký hněv mezi bratry nebo manželi, a mnohé, kteří složili slib panenství, jsem přivedl do hříchu; mnichům, jež se usídlili v horách, přivykle strohému postu, či dokonce nikdy ani nepomysleli na tělo, jsem vnukával smilné touhy a naučil je sloužit tělesným vášním; kající se lidi, odvracející se od hříchů, jsem znovu obrátil ke zlým skutkům; mnohé neposkvrněné, čisté, moudré lidi jsem uvrhl do smilstva. Nedokážu snad tedy jednu dívku naklonit k Aglaidově lásce? Skutkem ukážu svoji sílu. Vezmi si toto koření (podal mi čímsi naplněnou nádobu), dej to tomu mladíkovi: nechť tím pokropí dům Justiny, a uvidíš, že se brzy stane to, o čem jsem hovořil."

Když toto běs dopověděl, zmizel. Kyprian si zavolal Aglaida a poslal ho tajně pokropit z ďábelské nádoby dům Justiny. Jakmile to učinil, tak prostopášný běs tam vstoupil s rozžhavenými střelami tělesné vášně, aby zranil srdce dívčino neřestí a tělo rozpálil nečistou vášní.

Justina měla ve zvyku každého večera povznášet svoji modlitbu k Hospodinu. A tak, když podle svého zvyku, vstala v třetí hodinu noční, modlila se k Bohu, náhle pocítila ve svém těle vzrušení, bouři tělesné vášně a plamen pekelného ohně. V takovém rozrušení a vnitřním zápase setrvala dlouhou dobu: vzpomněla si na mladíka Aglaida a povstaly v ní špatné myšlenky. Dívka se podivovala a sama před sebou se styděla, cítila, že se v ní krev vaří jako v kotli; nyní přemýšlela o tom, co si ošklivila jako poskvrnu. Avšak, díky své rozvážnosti, Justina pochopila, že tento zápas v ní pochází od ďábla; ihned nato se obrátila ke znamení Kříže, utekla se k Bohu s vroucí modlitbou a z hloubi srdce volala ke Kristu, Ženichu svému: "Pane, Bože můj, Ježíši Kriste! – Moji nepřátelé povstali proti mně, připravili si past, aby mě polapili a vyhnali moji duši. Vzpomněla jsem si však v noci na tvé Jméno a zaradovala se, nyní, když mě oni tísní, utíkám se k tobě v naději, že můj nepřítel nade mnou nezvítězí. Pane, můj Bože, ty víš, že jsem tvoje služebnice, svoji čistotu tělesnou jsem zachovala pro tebe a duši svoji odevzdala tobě. Zachraň svoji ovečku, dobrý Pastýři, neponechej ji k pohlcení šelmě, hledající mě pozřít; daruj mi vítězství nad zlou touhou mého těla."

Svatá dívka po dlouhé a úpěnlivé modlitbě potupila ďábla. Poražený její modlitbou, prchal od ní s hanbou, a tak znovu nastal pokoj v těle i v srdci Justiny; plamen a touha pohasly, zápas přestal, vřící krev se upokojila. Justina oslavovala Boha a pěla vítěznou píseň. Běs se navrátil ke Kyprianovi se smutnou zvěstí, že ničeho nedosáhl.

Kyprian se ho zeptal, proč nemohl zvítězit nad dívkou. Běs, třebaže neochotně, mu odhalil pravdu: "Nemohl jsem ji přemoci, protože jsem na ní viděl jakási znamení, kterých se děsím."

Tehdy si Kyprian přivolal jiného, zlostnějšího, běsa a poslal ho, oklamat Justinu. Ten šel a vykonal daleko více než ten předchozí, zaútočil na dívčinu s velkou zuřivostí. Ona se však ozbrojila vřelou modlitbou a odevzdala se většímu asketickému zápasu: oděla se do žíněného roucha, umrtvovala své tělo zdrženlivostí a půstem, jedla pouze chléb s vodou. Takovým způsobem zkrotila Justina vášně svého těla, porazila ďábla a odehnala ho s hanbou. On, stejně jako ten první, ničeho nedosáhl a vrátil se ke Kyprianovi. Tehdy si Kyprian přizval jednoho z běsovských knížat, řekl mu o nemohoucnosti běsů, kteří nemohli zdolat jednu dívku, a prosil ho o pomoc. Kníže temnot běsy přísně obviňoval za nezkušenost v tomto skutku a neznalost jak rozohnit vášeň v srdci děvčete. Povzbudil Kypriana nadějí, přičemž slíbil, že se jinými způsoby pokusí oklamat tu dívku; pak se změnil v ženu a přišel k Justině. Začal s ní zbožně hovořit, jakoby chtěl následovat její ctnostný život a čistotu. Při tomto rozhovoru se dívky zeptal, jaká je odměna za tak strohý život a zachovávání čistoty. Justina odvětila, že odměna pro ty, kteří žijí v čistotě je veliká a nevyslovitelná, a je velmi podivuhodné, že se lidé ani trošku nestarají o tak veliký poklad, jakým je andělská čistota. Tehdy ďábel, ukázal svoji hanebnost a začal jí chytrými řečmi svádět: "Jakým způsobem by mohl existovat svět? Jak by se rodili lidé? Vždyť, kdyby Eva zachovala čistotu, jak by došlo rozmnožení lidského pokolení? Skutečně, dobrým skutkem je manželství, které ustanovil sám Bůh; i svaté Písmo ho proslavuje, když říká: "čisté buď manželství u všech, a lože neposkvrněné" (Židům 13,4). Či snad mnozí svatí Boží nežili v manželství, které Bůh dal lidem pro útěchu, aby se radovali ze svých dětí a chválili Boha?"

Svatá Justina, když vyslyšela tato slova, rozpoznala chytrého lstivého svůdce – ďábla a zkušeněji nežli Eva nad ním zvítězila. Nepokračovala dál v rozhovoru, ale ihned se utekla k záštitě Kříže Páně a učinila jeho čestné znamení na svém čele, a své srdce obrátila ke Kristu, svému Ženichovi. Ďábel tehdy zmizel s ještě větší potupou, než předcházející dva běsové.

Velmi zarmoucen, se navrátil pyšný běsovský kníže ke Kyprianovi. Kyprian, když se dozvěděl, že ničeho nedosáhl, řekl ďáblu: "Snad i ty, mocný kníže a nejzkušenější v takových skutcích, jsi nedokázal zvítězit nad děvčetem? Kdo z vás může něco učinit s tímto neporazitelným dívčím srdcem? Řekni mi, jakými zbraněmi s vámi bojuje, a jak mění vaši pevnou sílu na nemohoucí. Poražen silou Boží ďábel neochotně přiznal: "My nemůžeme hledět na znamení kříže, ale utíkáme před ním, protože ono nás spaluje jako oheň a odhání daleko."

Kyprian se na ďábla rozhněval za to, že byl potupen a vysmívaje se mu, pravil: "Taková je vaše síla, že i slabé děvče nad vámi zvítězí!" Tehdy ďábel ve snaze Kypriana utěšit, navrhl ještě jeden pokus: přijal na sebe podobu Justiny a šel k Aglaidovi s nadějí, že ho bude považovat za skutečnou Justinu, mladík uspokojí svoji touhu, tak se neprozradí jeho běsovská nemohoucnost a ani Kyprian tedy nebude pohaněn. Když běs přišel k Aglaidovi v podobě Justiny, ten v nevypověditelné radosti vyskočil, přiběhl k domnělé dívce, objal ji a říkal: "Dobře že jsi ke mně přišla, překrásná Justino!" Jakmile však mladík pronesl slovo "Justina", běs ihned zmizel, neboť nebyl schopen snést dokonce už ani samotné jméno Justina. Mladík se velmi vyděsil, běžel za Kyprianem a vyprávěl mu, co se stalo. Tehdy ho Kyprian čarováním proměnil v ptáka, tak ho učinil schopným létat vzduchem, poslal ho do domu Justýny, poradiv mu vlétnout do jejího pokoje oknem. Vzduchem nesený běsem Aglaid v podobě ptáka přilétl k domu Justiny a chtěl si, sednout na střeše. V té chvíli se stalo, že Justina vyhlédla z okna, ve kterém jí běs spatřil, načeš opustil Aglaida a utekl. Spolu s tím zmizela i přízračná podoba Aglaidova, ve které se podobal ptáku, mladík se div nerozbil pádem dolů. Stačil se rukama zachytit okraje střechy, držel se jí, visel, a kdyby nebyl odtud dolů na zem spuštěn modlitbou svaté Justiny, tak by se tento bezbožník zřítil a rozbil by se. Mladík tedy, ničeho nedosáhnuv, navrátil se ke Kyprianovi a vypověděl mu o svém neúspěchu. Kyprian si uvědomil svoji potupu, velmi se kvůli tomu zarmoutil a rozhodl se, že za Justinou půjde sám, při čemž se spoléhal na sílu své magie. Jednou se proměnil v ženu, pak v ptáka, ale vždy ještě než dospěl ke dveřím Justinina domu, jeho přízračné podoby krásné ženy či ptáka zmizely, a on se navracel zpět domů se zármutkem.

A tak se Kyprian začal mstít za svoji pohanu a přiváděl skrze svoji magii na dům Justiny, domy jejích příbuzných a sousedů či známých různá neštěstí, jako kdysi ďábel na Joba. Hubil jejich zvířata, jejich služebnictvu způsoboval různá zranění, a takovým způsobem jim činil nesmírný zármutek. Nakonec přivodil nemoc i na Justinu, takže ležela v posteli a matka u ní plakala. Justina tehdy matku utěšovala slovy proroka Davida: "Nezemřu, ale žít budu a budu vypravovat o skutcích Hospodinových" (Žalm 118,17).

Nejen na Justinu a její příbuzné, ale na celé město, Božím dopuštěním, přivedl Kyprian neštěstí kvůli své nezkrotitelné zlosti a velkou potupu. Onemocněla zvířata, objevila se různá onemocnění mezi lidmi; a působením běsovským se roznesla zvěst, že veliký kněz modlářský Kyprian trestá město za to, že mu Justina vzdoruje. Tehdy nejváženější občané přišli k Justině a s hněvem jí ponoukali, aby více nermoutila Kypriana, provdala se za Aglaida, a tak se celé město vyhnulo ještě větším ranám, kvůli ní způsobeným. Ona však všechny upokojila, řkouc, že veškerá soužení, vykonaná za pomoci běsů Kyprianem, pominou. Tak se i stalo. Když se svatá Justina vroucně pomodlila k Bohu, tak veškerému ďábelskému šálení byl učiněn konec; všem se zahojily jejich rány a všichni se uzdravili ze svých nemocí. Když se udála taková proměna, tak lidé oslavovali Krista, a nad Kyprianem a jeho čarodějnickým uměním se pošklebovali, takže se pro hanbu nemohl ukázat mezi lidmi a vyhýbal se setkání dokonce i se známými.

Utvrzený v tom, že sílu znamení Kříže a Kristova jména nic nemůže porazit, Kyprian prohlédl a řekl ďáblu: "Ničiteli a lstivý svůdce všech, zdroji veškeré nečistoty a skvrny! Nyní jsem poznal tvoji nemohoucnost. Protože jestli se obáváš pouhého stínu Kříže a třeseš se před jménem Kristovým, co budeš dělat, když sám Kristus na tebe přijde? Jestli nemůžeš zvítězit nad těmi, kteří na sobě učiní znamení kříže, koho vyrveš z rukou Kristových? Nyní jsem pochopil tvoji nicotnost; ty nemáš dost sil ani na to, aby jsi se pomstil! Tím, že jsem tě poslouchal, já, nešťastný, tím jsem upadl do klamu a uvěřil tvé chytrosti. Odstup ode mě, prokletý, odejdi, – protože mně náleží prosit křesťany, aby se nade mnou smilovali. Náleží mi obrátit se k zbožným lidem, aby mě vysvobodili ze záhuby a postarali se o moji spásu. Odejdi, odejdi ode mě, přestupníku, nepříteli pravdy, protivníku a nenávistníku jakéhokoli dobra."

Ďábel, když toto slyšel, vrhl se na Kypriana, aby ho zabil; začal ho bít a rdousit. Kyprian nikde nemohl nalézt pomoc a jak se vysvobodit z krutých rukou ďáblových nevěděl, ledva ještě živ si však vzpomněl na znamení svatého Kříže, jehož silou se svatá Justina postavila proti veškeré ďábelské síle, a tak zvolal: "Bože Justiny, pomoc mi!" Pak pozdvihl ruce, pokřižoval se, a ďábel od něj ihned odskočil jako střela, vypuštěná z luku. Kyprian si dodal odvahy, začal ještě s větší smělostí vzývat jméno Kristovo, pokřižoval se a úporně odporoval běsovi, proklínal ho a ponižoval. Ďábel stál opodál, ale přiblížit se se neodvažoval z obavy před znamením Kříže a před Kristovým Jménem, a tak alespoň všemožně vyhrožoval Kyprianovi, řka: "Kristus tě nezachrání z mých rukou!" Pak, po dlouhých, zuřivých útocích na Kypriana běs zařval jako lev a vzdálil se.

Tehdy Kyprian vzal veškeré své čarodějnické knihy a odebral se za křesťanským biskupem Anfimem. Padl k nohám biskupa, prosil, aby mu prokázal mu milost a pokřtil ho. Biskup věděl, že Kyprian je veliký a pro všechny strašný čaroděj, a tak uvažoval nad tím, zda nepřišel kvůli nějaké lsti, a proto ho odmítl se slovy: "Konáš mnoho zla mezi pohany; ponech křesťany na pokoji, abys v brzké době nezahynul."

Tehdy Kyprian se slzami biskupovi vše vyznal a vydal mu své knihy na spálení. Vida jeho pokoru, vyučil ho biskup svaté víře, a pak mu přikázal, aby se připravil ke svatému křtu; jeho knihy spálí před všemi věřícími obyvateli města.

Kyprian se zkroušeným srdcem opustiv biskupa, plakal kvůli svým hříchům, posypával si hlavu popelem a upřímně se kál, volaje k pravému Bohu za očištění svých prohřešení. Druhého dne, když přišel do chrámu, s tak radostným dojetím stál mezi věřícími, naslouchav slovu Božímu. Když diakon přikazoval katechumenům vyjít ven voláním: "Katechumeni vyjděte!" a někteří již vycházeli, Kyprian nechtěl odejít a diakonovi řekl: "Já jsem služebníkem Kristovým, nevyháněj mě odsud." Diakon mu odvětil: "Nebyl nad tebou ještě vykonán svatý křest, proto musíš odejít z chrámu. Na to Kyprian odpověděl: "Živ je Kristus, Bůh můj, který mě vysvobodil od ďábla, dívku Justinu zachoval neposkvrněnou a smiloval se nade mnou; nevyženeš mě z chrámu, dokud se nestanu křesťanem."

Diakon o tom řekl biskupovi, a biskup, když viděl Kyprianovu horlivost a odevzdanost Kristově víře, tak si ho zavolal k sobě a bez průtahů ho pokřtil ve jménu Otce, i Syna, i Svatého Ducha.

Když se o tom dozvěděla svatá Justina, děkovala Bohu, rozdala mnoho almužen chudým a obdarovala chrám. Biskup Kypriána osmého dne ustanovil za žalmistu, dvacátého dne za hypodiakona, třicátého dne za diakona, a za rok jej rukopoložil (vysvětil) na kněze. Kyprian zcela změnil svůj život, každodenně rozhojňoval své duchovní zápasy, neustále oplakával své dřívější zlé skutky, zdokonaloval se a pozdvihoval od ctnosti k ctnosti. Časem byl ustanoven za biskupa a v tomto postavení vedl tak svatý život, že bylo možno srovnávat ho s mnohými velkými svatými. Při tom všem horlivě pečoval o jemu svěřené Kristovo stádce. Svatou Justinu určil za diakonisu, a pak jí svěřil ženský monastýr, ve kterém jí ustanovil za igumenii. Svým chováním a poučeními obrátil mnohé pohany, které tak získal pro Církev Kristovu. Modloslužebnictví se v tom kraji začalo vytrácet a sláva Kristova rozhojňovat.

Ďábel, když viděl tak přísný život svatého Kypriana a jeho péči o víru Kristovu a spásu duší lidských, tak skřípěl zuby a ponoukl pohany, aby ho pomluvili před vladařem východní země, že potupil bohy, mnohé lidi od nich odvrátil, a Krista, nepřítele bohů, proslavuje. A tak mnozí bezbožníci přišli k vladaři Eutolmiovi, který vládl v těch zemích, pomluvili Kypriana i Justinu, vinili je v tom, že jsou nepřátelé bohů, císaře, celé vlády, že roztrpčují lid, klamou ho, vedou za sebou, a učí klanět se ukřižovanému Kristu. Při tom prosili vladaře, aby za to odsoudil Kypriana a Justinu k smrti. Eutolmij vyslyšel jejich prosby, přikázal zatknout Kypriana a Justinu a vsadit je do žaláře. Pak se vydal do Damašku, a je vzal s sebou na soud. Když přivezli vězně Kristovy – Kypriana a Justinu na soud, otázal se vladař Kypriana: "Proč jsi změnil své dřívější slavné zaměstnání, byl jsi přece znamenitým sluhou bohů a mnohé lidi jsi k nim přiváděl?" Svatý Kyprian vyprávěl vladaři, jak rozpoznal nemohoucnost běsů, poznal Kristovu moc, které se běsové obávají, třesou se před ní a utíkají před znamením čestného Kříže. Dále pak objasnil důvod svého obrácení se ke Kristu, za kterého byl připraven zemřít. Mučitel však ve svém srdci nepřijal Kyprianova slova, jenže odpovědět mu nebyl schopen.

Přikázal zavěsit svatého, drásat jeho tělo, svatou Justinu pak bít do úst a do očí. Po celou dlouhou dobu mučení, neustále vyznávali Krista a s vděčností vše snášeli. Pak je mučitel zavřel do žaláře a zkoušel je obrátit k modloslužbě skrze laskavé domluvy. Když však nebylo v jeho silách je přesvědčit, tak přikázal vhodit je do kotle; leč vřící kotel jim nijak neublížil, a oni, jako by se nalézali na chladivém místě, oslavovali Boha. Toto když spatřil jeden modlářský kněz, který se jmenoval Athanasij, řekl: "Ve jménu boha Askipije (Aeskulap), i já se vrhnu do toho ohně a potupím ty čaroděje. Jakmile se ho však dotkl oheň, ihned zemřel.

Mučitel, vida toto, ulekl se, a raději je už nechtěl soudit; poslal mučedníky k vladaři Klaudiovi do Nikomedije, přičemž popsal vše, co se s nimi událo. Klaudius je odsoudil ke stětí mečem. Když byli přivedeni na místo popravy, požádal Kyprian o chvíli času na modlitbu a o to, aby první byla setnuta Justina; obával se, aby se Justina nevyděsila při pohledu na jeho smrt. Ona radostně sklonila svoji hlavu pod meč, skonala a odešla ke svému Ženichu, Kristu. Jakýsi Theoktist, který tam byl přítomen, viděv nevinnou smrt těchto mučedníků, velice je litoval a vzplanul v srdci k Bohu, padl ke svatému Kyprianovi, líbal jej a prohlásil se za křesťana. Spolu s Kyprianem byl ihned odsouzen ke stětí. Tak všichni odevzdali své duše do rukou Božích; jejich těla ležela šest dní nepohřbena. Někteří z poutníků, kteří se tam nalézali, tajně vzali jejich těla a odvezli do Říma, kde je předali jedné ctnostné a svaté ženě, která se jmenovala Rufin a byla příbuznou císaře Klaudia. Ta s poctou pochovala těla svatých Kristových mučedníků: Kypriana, Justiny a Theoktista. U jejich hrobů byli mnozí s vírou přicházející uzdraveni. Jejich modlitbami nechť uzdraví Hospodin i naše nemoci tělesné i duševní! Amen.

Tropar:
Od umění magie obrátil jsi se k bohopoznání,
v Bohu moudrý Kypriane;
ukázal ses jako moudrý lékař tomuto světu,
darovav uzdravení těm, kteří tě oslavují.
Kypriane s Justinou;
spolu s ní se modli
k lidumilnému Vládci,
aby spasil duše naše.

Zpět na rozcestník „životy svatých“

Skok na Homepage