Uzdravení a zázraky
svatého vladyky Jana San Franciského

Sv. Ioann čte při bohoslužbě evangelium

Po bohoslužbě ke mně přistoupila naše Alevtina, plačíc a prosíc olej od svatého vladyky Jana pro svého syna Viktora, našeho přisluhujícího. Říká, že Viktor vyběhl na silnici a tam se velkou rychlostí řítil cyklista – přímo na něho. Porazil ho a způsobil mu hlubokou ránu v kyčli. Nyní leží Viktor doma, modlí se k Bohu a prosí o modlitby za sebe hříšného. Dal jsem jí ten olej. Ona doma svatý olej vlila do rány. Když Viktor přišel na následující bohoslužbu, zeptal jsem se ho na jeho nohu a on řekl, že trochu pobolívá. Dal jsem mu ještě olej. Za týden byl již Viktor uzdraven. Bylo zajímavé, že jeho matka říkala, že se vůbec neobrátili na lékaře, za což jsem jí přísně pokáral. Řekl jsem jí, že Boha je třeba prosit za uzdravení, ale pomoc lékařů se zavrhovat nemá.

září 1995

Přišla k nám na bohoslužbu Taťána G., povoláním zubní lékařka. Všiml jsem si, že se chová podivně. Po určitém čase nás znovu navštívila. Po bohoslužbě jsem se jí zeptal, jak se cítí. Řekla, že vzpomíná ještě po čtyřech letech, jak ji vynášeli z chrámu, neboť se jí tam udělalo nevolno. Pomazal jsem jí olejem od vladyky Jana a prosil jsem jí, aby ráno přišla na liturgii a ke svatému přijímání. Ona tak učinila. Po bohoslužbě prosila pomazat svatým olejem své nemocné nohy. Říkala, že na nohách se jí objevují strašné, hnisající rány. Lékaři neříkají nic konkrétního. Byla na nemocenské, ale ta jí končila v pondělí a ona nevěděla, co si počít. Pomazal jsem jí nohy štětečkem namočeným ve svatém oleji a pokropil svatou vodou. Po čtrnácti dnech ke mně přišla její přítelkyně a ptá se mne: „Co jste udělal s Taťánou?“ Upadl jsem do rozpaků, ale příchozí mi řekla, že po bohoslužbě u nás Taťána přišla domů a rány na nohách se začaly hojit a brzy zmizely. A Taťána nyní chodí, veselá a plná radosti.

říjen 1995

Jednou ve všední den ke mně přišli věřící z jedné venkovské farnosti. Věděl jsem o nemoci ženy, která byla mezi nimi a oni poprosili o modlitbu za uzdravení. Říkají, že už přestali obcházet nemocnice. Nemocná žena, kolem padesáti let, si stěžovala na podivné bolesti po celém těle. Těžké a bolestivé pocity a stavy se objevovaly zvláště, když se snažila číst modlitby. Pro duchovního člověka je diagnóza jasná. Ale její průvodci ode mne prostě žádali jako od kněze, abych se za nemocnou pomodlil. Položili ji na divan a já jsem začal číst Žaltář. Ale sotva jsem začal číst modlitby, začala silně křičet a hrubě se rouhat. Tu přišla k mé matce lékařka – nacházely se v sousední místnosti. Uslyšely výkřiky a byly překvapeny a poděšeny. Také jsem přišel do rozpaků a vzav svatou vodu, začal jsem ji kropit. K mému údivu na mne nemocná začala plivat. Osvítila mne myšlenka, že je třeba se utéci ke svatému oleji vladyky Jana. Když jsem jí pomazal, s úlevou vzdychla a za chvíli hluboce usnula. Mne i všechny přítomné to vše velice udivilo. Nemocná prospala čtyři hodiny. Když se vzbudila, najedli jsme se a já jsem znovu začal číst Žaltář. Bylo jí už lehčeji a otázala se mne, čím jsem jí pomazal. Řekla, že si všechno pamatuje a vše vnímala, ale nemohla se sebou nic dělat. Řekl jsem jí, že jsem jí pomazal olejem od vladyky Jana. Zaplakala a řekla, že se již dlouho k němu modlí. Když jsem jí opět pomazal olejem, udělalo se jí úplně dobře.

prosinec 1994

Valentina A., navštěvovatelka naší farnosti zasvěcené svaté ikoně Boží Matky „Vládnoucí“, si přečetla knížku o uzdraveních na přímluvy světitele Jana San Franciského a přišla ke mně po bohoslužbách s prosbou o olej z lampády u hrobu sv. Jana pro její dceru, která je povoláním architektka a nedávno se jí na hrudi objevila zduřenina (boule). Opuchlina se stále zvětšovala a dcera se obrátila na lékaře. Jejich závěr byl strašný – rakovina. Vykonal jsem nad ní svatou Tajinu pomazání svěceným olejem a poté jsem vatičku napojil olejem od svatého vladyky a dal ji nemocné, která si několikrát pomazala nemocné místo na způsob kříže. Lékaři ji poslali na operaci, a když se dostavila do nemocnice na předoperační vyšetření, lékaři i ona sama užasli: boule zmizela, zůstala po ní jen jizva.

r. 1994

Náš kostelník Oleg S. mne po ukončení bohoslužby prosil, abych mu pomazal ruku, na které se mu objevila zduřenina veliká jako slepičí vejce, olejem od sv. Joanna. Pomazal jsem ruku na způsob kříže ve Jménu Otce i Syna i Svatého Ducha a on odešel domů. Za týden jsem se ho tázal na jeho ruku a on odvětil, že si ani nevšiml, kdy opuchlina zmizela.

r. 1995

Po nějaké době prosil kostelník Oleg se svojí ženou o vatičku s olejem od svatého vladyky pro svoji matku. Říkal, že ji velice podrápala kočka na noze. Rána byla hluboká, začala hnisat a žádné léky nepomáhaly. Dal jsem jim ten olej a oni večer pomazali matce nohu na způsob kříže a ráno – nevěřili vlastním očím, zranění se úplně zahojilo a zůstala jen jizva.

r. 1995

Na bohoslužbu přišla Olga (povoláním stomatolog), po liturgii jsem jsme sloužili moleben se svěcením vody. Na konci obřadu jsem pomazal všechny účastníky olejem od sv. vladyky Joanna. Pomazal jsem i Olgu. Za týden stála Olga na bohoslužbě a plakala. Ptal jsem se jí, proč pláče, ale ona mi řekla, že je vše v pořádku. Avšak její muž, voják, později přišel a vyprávěl nám, že se jí začaly podebírat nohy a hnisat, rychle se objevily otevřené rány, které se množily. Byl na to hrozný pohled. Obrátila se na lékaře, ti však jen rozhodili rukama a nic jasného neřekli. Předepsali jí různé masti, ale ty jí nepomohly.

Po svatém přijímání přijala Olga pomazání olejem od sv. Joanna, doma si pokropila nohy svěcenou vodou a ulehla ke spánku. Ráno již na jejích nohou žádné rány nebyly. Z toho důvodu na následující bohoslužbě Olga plakala – z vděčnosti; ovšem říci nám sama o tomto uzdravení se styděla.

červen 1995

Jiná členka naší farnosti, Naděžda, mně vyprávěla, že její syn Míša se silně nachladil a začal u něho křečovitý kašel. Začala mu podávat léky jak je obvyklé a syn večer usnul, jenže kašel ho mučil dále, každou minutu s ním otřásal. Jeho matka, pracovnice ve zdravotnictví, se začala bát. Vždyť již jednou ho proto musela záchranka odvézt do nemocnice. Naděžda zrovna četla knihu o svatém Joannu, o jeho zázračných uzdraveních. Začala se horoucně modlit a prosit svatého Joanna o pomoc – o uzdravení syna. Pomodlivše se přistoupila ke spícímu synu, přežehnala ho a vzdálila se. Po krátké chvíli se kašel přerušil a syn klidně prospal celou noc. Léky mu již více nedávala, pouze svatou vodu. Několik dní syn ještě slabě pokašlával, ale záchvat se již neopakoval a brzy se zcela uzdravil. Matka byla velmi vděčná svatému Joannu za uzdravení syna a nadále se k němu s díky modlí.

duben 1995

Jindy přišla členka naší farnosti Naděžda se svým starším synem. Hledím na chlapce a nepoznávám ho, je to skličující pohled. Jde, potácí se, silně zhubl. Otázal jsem se jeho matky, co se přihodilo. Říká mi, že se koupal, voda se mu dostala do ucha a on již několik dní churaví, v noci nespí, nic nejí a na bolavé ucho neslyší. Proto přišla ke mně prosit o posloužení molebnu a o pomazání olejem od svatého Joanna. Byl již večer. Začal jsem sloužit moleben se svěcením vody. Po molebnu jsem je pokropil svatou vodou a pomazal olejem od svatého Joanna. Andrej, tak říkají tomu chlapci, náhle ožil a poprosil mne o jídlo. Povečeřeli jsme, Andrej byl neposedný a hravý a říkal, že ho ucho téměř nebolí. Naléhal jsem na Naděždu, aby neopovrhovala lékařskou pomocí a oni pak odešli domů. Na následující bohoslužbě jsem se otázal Naděždy na jejího staršího syna a ona mi odpověděla, že v noci již spal dobře a ráno se zachovala podle rad lékaře, ale zároveň také s modlitbou pokropila syna svatou vodou. Její syn se pak brzy zcela uzdravil.

červenec 1995

Halinu silně bolelo pravé ucho. Brzy na něj přestala slyšet. Šla k lékařům a oni jí sdělili, že má nebezpečnou chorobu. Manžel jí poradil, aby před nemocničním léčením zašla za báťuškou. Přišla ke mně s dcerkou, pomazal jsem jí nemocné místo a řekl jsem jí, aby ráno přišla na svatou liturgii a zúčastnila se svatého přijímání. Ona tak učinila. Po bohoslužbě jsme zasedli k čaji a hovořili jsme o zázracích, které se staly v současné době. Tu Halina podivně vzdychla a řekla, že jakoby shůry udeřila do jejího nemocného ucha střela a ona na něj začala slyšet a nemoc téměř zcela zmizela. Pomazal jsem jí ještě jednou nemocné místo. Avšak po dvou týdnech mi řekli její známí, že se nemoc vrátila a že se na mne hněvá. Na to jsem jí vzkázal, že po uzdravení nepokračovala ve zbožném životě, nechodila na bohoslužby a ani doma se nemodlila a nečetla duchovní literaturu.

Můžeme učinit závěr – když my hříšní nemůžeme sloužit Bohu, posílá nám Bůh pro spásu našich duší nemoci.

srpen 1995

jeromonach Kyrill (Osipov) činný v astrachaňské oblasti, duchovní správce farnosti RPZC k poctě ikony Boží Matky „Vládnoucí“ v Astrachani

Přeloženo z časopisu Pravoslavná Rus (Ruská pravoslavná církev v zahraničí); uveřejněno v Pravoslavném kalendáři 1997

Olejem svatého vladyky Jana (či Joanna) se myslí olej z lampády hořící nad jeho hrobem.

Život sv. Joanna je zde.

Zpět na rozcestník „Životy svatých“

Skok na Homepage