Poznámka na okraj bohoslužby
k uctění památky mistra Jana Husa
konané v Betlémské kapli 6. července 2000

(K malému zamyšlení nad znamením doby.)

Co tomu asi říká milý mistr Jan hlásající očištění církevního učení podle zásad Písma a návrat církevní praxe k Bibli, když shůry vidí, jak na kazatelně Betlémské kaple káže (v naprostém rozporu s jasným biblickým příkazem) žena?

Jak asi Hus smýšlí o tom, že tato kazatelka je zároveň biskupkou církve nesoucí jeho jméno?

Jak se asi dívá na to, že v této církvi vysluhuje "eucharistii" žena?

Pod zástavou údajného Husova odkazu jsou vysmívány základní principy tohoto odkazu, jímž byla obnova církevní praxe podle praxe apoštolské a očista církevního učení podle Písma svatého. Princip Husova učení a úsilí by se dal snad ve zkratce vyjádřit těmito několika slovy: Nic z církevního učení a praxe nesmí být v rozporu se svatou Biblí. To, co před zraky našeho národa předvádí tzv. "Církev československá husitská", nemůže být dle kritérií Písma svatého ani autentickým křesťanstvím ani Husovým odkazem...


Pravoslavní měli na tomto divadle opět své zastoupení. V jedné řadě s hereticky věřícími a společně s nimi se pravoslavný presbyter pod vedením biskupky modlil k Bohu, dávaje tak před národem najevo, že Bůh stejně slyší pravoslavné jako nepravoslavné, že tedy pro spásu člověka nemá žádný zásadní význam, je-li křesťan pravoslavný nebo jinoslavný (čili heretický). Tito "pravoslavní" se vzdalují od svatých Otců a posvátné pravoslavné tradice asi tak daleko, jak dalece je Církev československá husitská od mistra Jana Husa.




Zpět na rozcestník „Srovnávací theologie, ekumenismus, sektologie“



<-Skok na seznam „za dveřmi"    <-<- Skok na Homepage