Novoroční "bohoslužba" byla tak trochu "ochutnáním" připravovaného "jednotného náboženství budoucnosti".

Bohoslužba měla charakter spíše divadelního představení než modlitby, což bylo znát nejen z režie, ale i scénáře, podle něhož se bohoslužba odehrávala jakožto společné dílo lidí ze šoubyznysu a představitelů církví, kteří byli ochotni se tohoto výstupu zúčastnit. Vše bylo podtrženo scénickou hudbou. Místo bohoslužebné hudby, která vede mysl a srdce člověka k Bohu, jsme svědky uměleckých výkonů, které patří spíše do sféry lidského hledání (a bloudění).

Bohoslužba už není chápána jako setkání lidí s Bohem a jako církevní akt. (Církevní pojetí totiž předpokládá, že se lidé setkávají s Bohem skrze shromáždění stejně věřících.) Ekumenické bohoslužby jsou spíše setkáním lidí s lidmi, přičemž Bohu je dovoleno asistovat.

Bohoslužba už není vedena lidmi, kteří se ve víře zvláště osvědčili, ale herci, kteří v osobních výpovědích (mimo jeviště) nikterak neskrývají své pochybnosti o víře, duchovní rozkolísanost či duchovní nemoci. Hlavní slovo při bohoslužbě už není udělováno světci či člověku, jehož duchovní prospívání je všem známé a který byl zvolen lidmi, aby předsedal jejich bohoslužebnému shromáždění, protože věřící vidí, že tento člověk pokročil v duchovním životě a tak je může vést. Místo toho předčítají posvátná Písma herci, lidé necírkevní, lidé problematického ducha. Samotný přednes, tedy způsob čtení je však už také interpretací (výkladem). Jak vykládají tito herci svaté Písmo? Což není zřetelné, že svou interpretací slov Kristových zastírají jejich pravého Ducha, předávají tím své duchovní nemoci a problémy dalším lidem...

Zpět na rozcestník „Srovnávací theologie, ekumenismus, sektologie“

Skok na seznam „za dveřmi“    Skok na Homepage