Liturgie sv. Basila Velikého - o dvou vsuvkách do znění epiklese
Kritika dvou deformací, které se objevily ve znění liturgie sv. Basila
Za poslední staletí se v používaných vydáních Basilovy liturgie objevily dvě vsuvky – nepůvodní texty zařazené do znění epiklese. Moderní řecká vydání se už vrací k původnímu znění epiklese – bez jakýchkoliv vsuvek.
První vsuvka do epiklese: trojí opakování troparu šesté hodinky („Pane, jenž jsi v třetí hodinu...“) spolu s dvěma verši z 50. žalmu („Srdce čisté stvoř ve mně...“ a „Nezamítej mne od tváře své...“)
Jestliže v liturgii sv. Jana Zlatoústého tato vsuvka nikterak nenarušuje slovní postup epiklese (protože je vložena mezi dvě věty a nikoliv doprostřed jedné věty) a konec konců má zde už také svou tradici (od 11. století), tak v liturgii sv. Basila Velikého však nemá, jak se lze domnívat, žádné místo. Jednak proto, že z hlediska gramatického opravdu nepřípustně narušuje postup epiklese. Je totiž vložena doprostřed jedné věty a úplně tím rozbíjí slovosled epiklese - věta proměňování chleba v Tělo Kristovo gramaticky pak vůbec nedává smysl, protože věta je přerušena po slově "ukaž (vyjev)" (v ř. i csl. v infinitivu), aniž by bylo dopovězeno, co má býti ukázáno, resp. vyjeveno. A potom také kvůli tomu, že liturgie sv. Basila Velikého (spolu s liturgií sv. Jakuba, která se však už téměř nekoná) zastupuje v současném pravoslavném liturgikonu starší liturgické formy (myslí se zde eucharistická část liturgie), a tak v ní tato relativně novodobá úprava nemá místo.
Do liturgie sv. Basila byla tato vsuvka převzata z liturgie sv. Jana Zlatoústého, což je zjevné i z toho, že se tato vsuvka v žádném řeckém rukopisu liturgie sv. Basila nenalézá.
Znění epiklese liturgie sv. Basila v Gorazdově sborníku bylo na místě této vsuvky pozměněno, protože nebylo lingvisticky únosné uveřejnit v češtině (tj. v obecně srozumitelném jazyku) text, který by (kvůli oné vsuvce) nedával smysl.
Ponechme tedy vsuvku obsahující tropar šesté hodinky s úryvkem z 50. žalmu pro použití výhradně při liturgii sv. Jana Zlatoústého, kde má svůj smysl mj. i v tom, že při epiklesi -- těsně před proměněním svatých Darů -- slouží jako upomínka skutečnosti, že na díle spásy člověka a na daru Eucharistie má účast celá svatá Trojice: eucharistický kánon včetně epiklese se modlitebně obrací k Bohu Otci, tropar šesté hodinky se pak obrací k Synu a oba verše z 50. žalmu jsou podle tradičního výkladu o Svatém Duchu. V liturgii sv. Basila je tato vsuvka nadbytečná, protože v modlitbě epiklese jsou těsně před proměňováním svatých Darů všechny Osoby Božské Trojice už vzpomenuty.
Závažná je i druhá vsuvka vnesená do epiklese liturgie sv. Basila Velikého: "Proměniv je Duchem svým svatým."
1.) Tato vsuvka byla učiněna ve slovanském textu liturgie sv. Basila pod zřejmým vlivem textu liturgie sv. Jana Zlatoústého. V řeckém znění liturgie se tato vsuvka jeví jako nepřípustná gramatická chyba (slovo "proměniv" /metavalon/ nemůže v tomto tvaru následovat po infinitivu "ukázat" /anadeixai/; v liturgii sv. Jana následuje slovo "proměniv" po slově "učiň" /poimson/ v rozkazovacím způsobu. Aby byla vsuvka v liturgii sv. Basila správně, muselo by slovo "proměnit" znít v infinitivu /metavalein/, což není, takže celá tato druhá vsuvka byla zjevně slepě převzata z liturgie sv. Jana a neorganicky vložena do liturgie sv. Basila.
2.) Dále si všimněme, že tato druhá vsuvka v epiklesi liturgie sv. Basila je zbytečná, protože v anafoře liturgie sv. Basila se už dříve hovořilo a působení Ducha Svatého (vzývání Svatého Ducha v první části epiklese), kdežto v liturgii sv. Jana byla zatím jen prosba o sestoupení Svatého Ducha, a proto se na závěr ještě dodává slovo "proměniv (je Duchem Svatým)".
3.) Tato druhá vsuvka vytváří liturgickou "zrůdnost" čtyř požehnání svatých Darů, čemuž se lze vyhnout jedině tím, že se -- v rozporu s celou tradicí -- vynechá třetí požehnání svatých Darů (při slovech: "Prolitou za život světa") a toto třetí požehnání se přesune na řečenou vsuvku (při slovech: "Proměniv je...")
4.) I ct. Nikodim Svatohorec zdůrazňuje ve svém Pidalion - Kormidle: „Vždy když duchovní slouží liturgii sv. Basila Velikého, nechť neříkají v čase proměnění a posvěcení Tajin výraz »Proměniv je Duchem svým svatým«, protože je to dodatek kohosi nevzdělaného a opovážlivého, který aby se ukázal jako protivník latiníků, převzal tato slova z liturgie svatého Jana Zlatoústeho a vsunul je do Basilovy liturgie...“
Tyto chyby spravedlivě vyvolaly kritiku ruských theologů. Očekává se, že jedním z hlavních úkolů budoucího ruského sněmu bude, vynětí těchto vsuvek z liturgie sv. Basila a návrat epiklese této liturgie do původního stavu. Doposavad to nebylo učiněno zřejmě kvůli obavám z obvinění z "modernismu" ze strany staroobřadců. A potom -- jakékoliv opravy liturgie byly v Rusku na mnohá desetiletí takřka znemožněny porevolučními reformami tzv. obnovlenců, předrevoluční bohoslužby se tím staly nedotknutelným ideálem. Od těch dob se prosadily jen dvě "novoty": nesrovnatelně častější svaté přijímání (před revolucí bylo ovyklé, že věřící přijímali jednou do roka) a všelidový zpěv při bohoslužbách (a nikoliv pouze zpěv sboru, jak to bylo dříve, s výjimkou symbolu víru a Otčenáše; při řeckých bohoslužbách se však tyto dva texty vždy zásadně čtou, tj. nezpívají; podle staré tradice je u Řeků čte nejdůstojnější nesloužící osoba či nejstarší člen bohoslužebného shromáždění).
(Ep. Vasil Krivošein - výpisky z díla)
Jiní uvádějí: k liturgii sv. Basila Velikého je nutno říci, že slova „Proměniv je Duchem svým svatým“, nebyla v původním vydání této liturgie. Jsou převzata z liturgie sv. Jana Zlatoústého. Při pozorném čtení textu epiklese vidíme, že tam nepatří. Proto jsou v mnohých vydáních liturgie vynechána. Ct. Nikodim Svatohorec v Pidalionu při komentování 19. pravidla Laodicejského sněmu žádá, aby kněží při proměňování neříkali tento dodatek, který učinil někdo nevzdělaný (viz citace výše). Tato vsuvka není ani v benátských vydáních liturgie. Nenacházela se v pramenech, které používal Bessarion ani v pramenech sv. Marka Efezského.
Historická poznámka k termínům služby liturgie sv. Basila
Dříve se sloužila liturgie sv. Basila každý svátek, kdežto liturgie sv. Jana Zlatoústého byla vnímána jako liturgie všednodenní. Pak se začalo prosazovat sloužení liturgie sv. Jana i ve svátky (protože je kratší). Ustanovení, že liturgie sv. Basila se slouží jen 10 x v roce, nebylo pro omezení této liturgie, ale naopak, aby bylo zachráněno její konání.
Překlad znění epiklese liturgie svatého Basila z posledního řeckého vydání na Svaté Hoře Athos:Kněz:
Tvoje z tvého tobě přinášíme pro vše a za vše.
Kněz skloniv hlavu, modlí se tiše:
Proto, Vládce přesvatý, i my hříšní a nehodní služebníci tvoji, učiněni hodnými sloužiti svatému obětnímu stolu tvému, nikoliv pro spravedlnosti naše, neboť nevykonali jsme nic dobrého na zemi, ale z milosti tvé a pro slitování tvá, jež jsi vylil hojně na nás, s odvahou přibližujeme se ke svatému obětnímu stolu tvému; a předloživše způsoby svatého Těla a Krve Krista tvého, tebe prosíme a tebe vzýváme, Svatý svatých, aby z přivolení dobroty tvé sestoupil Duch tvůj Svatý na nás i na předložené Dary tyto, požehnal je, posvětil a ukázal –
Kněz se napřímí a činí postupně třikrát znamení kříže nad svatými Dary.
Nejprve žehná svatý chléb, řka:
Chléb tento — samým drahocenným Tělem Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista.
Diákon: Amen.
Nato diákon opět praví tiše:
Požehnej, vladyko, svatý kalich!
Kněz žehná svatý kalich, řka:
Kalich pak tento — samou drahocennou Krví Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista.
Diákon: Amen.
Poté diákon znovu tiše praví:
Požehnej, vladyko, obojí!
Kněz, žehnaje oboje – svatý chléb i svatý kalich – dí:
Prolitou za život (a spásu) světa.
Diákon: Amen. Amen. Amen.
A ihned se oba třikráte přežehnají a hluboce se klanějí.
Článek věnovaný o usnesení synodu OCA ohledně epiklese Basilovy liturgie:
Liturgické instrukce Posvátného Synodu biskupů Pravoslavné církve v Americe
Zpět na rozcestník věnovaný liturgickému životu církve
