Juliánský, gregoriánský nebo "věčný" kalendář?

Různá dělení času

Kalendář je systém rozdělení času na jednotlivé pokud možno stejné úseky. Samo slovo kalendář pochází z řeckého slova oznamovat. Latinsky calandae znamenalo první den každého měsíce.

U starověkých Řeků a Římanů začátek měsíce byl určován novoluním. Tento den byl pravidelně ohlašován zvláštním oznámením. Den, měsíc a rok jsou základy dělení ve všech kalendářích. Je-li kalendář založen na pohybech měsíce, nazývá se měsíční kalendář. Berou-li se v úvahu jak pohyby měsíce, tak i změny polohy země vůči slunci, jmenuje se měsíčně-sluneční. Byl-li při jeho sestavování brán pouze zřetel na změny polohy země vůči slunci, je to sluneční kalendář.

Muslimský kalendář je čistě měsíční. Podle nařízení kalifa Omara III. se za éru považuje Gedžra, tj. den útěku Mohameda z Mekky do Mediny (16. července r. 662 po nar. Krista).

Čínský, japonský, řecký, a židovský kalendář jsou měsíčně-sluneční.

Kalendářní epochou starověkých Řeků byl první den první olympiády (8. červenec r. 776 př. nar. Krista.) Olympiády se označovaly pořadovými čísly ve čtyřročních intervalech. Roky měli 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 3O dnech. Od 87. olympiády platil Metonův 19-letý cyklus (základ výpočtu pravoslavné paschy – viz níže) a od 3. roku 112. olympiády (33O. r. př.nar. Krista) platil 76-letý Kalipův cyklus, který se rovnal čtyřem Metonovým, ze kterých čtvrtý byl zkrácen o 1 den. Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 1O dnech. Pro měsíce s 29 dny druhá dekáda se zmenšovala o 1 den. Řecký den začínal východem slunce.

Židovský kalendář považuje 1. rok stvoření světa (7. říjen r. 3761 př. nar. Krista) za první rok 1. epochy (tišry). Roky se dělí na jednoduché a přestupné. Obě kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé. Délka jednoduchých roků je 353, 354 nebo 355 dnů, přestupných 382, 384, nebo 385 dnů. Jednoduché, normální mají 12 měsíců. V přestupných letech mezi 6. měsícem (adar) a 7. měsícem (nizan) byl zařazován nový měsíc-veadar. Kromě toho u Židů od pradávna, jak je to vidět z Bible, byl ustanoven sedmidenní týden, poslední den se nazýval "šabat" od čehož pochází naše sobota. Začátek roku byl určován "modelem" tj. novoluním, které je nejbližší podzimní rovnodennosti. Židovský pesach je vždy přesně 163 dny před novým rokem. Den podle židovského kalendáře začíná západem slunce.

Indický, makedonský, perský, egyptský, římský a také juliánský a gregoriánský kalendář jsou slunečními kalendáři. Indický kalendář se dělí na hvězdné roky, perský sestává s cyklů po 33 letech. Egyptský rok má přes 365 dnů a dělí se na 12 měsíců po 30 dnech. Po jejich uplynutí se připočítávalo 5 dnů – epagomenů.

Juliánský kalendář

Nehledě na vysokou kulturu-Římané zavedli teprve 700 let po založení města Říma správný kalendářní systém. Původně Tomulus stanovil rok na 304 dny, rozdělený na 10 měsíců. Numa Pompilius přidal pak 2 nové měsíce Januarius a Februarius a rok čítal 365 dnů.

Po revizi kalendáře Julius Caesar pozval z Egypta Sosigena, který vypracoval systém, který používaly i všechny křesťanské národy až do roku 1582. Tento kalendář vyniká neobvyklou jednoduchostí a plně postačující přenosností pro každodenní potřebu. Kalendář byl nazván "juliánským" a byl zaveden v Římě v r. 45 před nar. Krista tj. 709 let po založení Říma. Rok začínal 1. ledna. Zpočátku všechny liché měsíce prvního pololetí a sudé druhého měli po 31 dnu, všechny ostatní kromě února po 30 dnech. Únor obyčejného roku měl 29 dnů, přestupného 30. Potom za císaře Augusta došlo k přejmenování měsíce Quintilis na Julius (červenec) a byl k němu přidán 1 den odpočítaný od února. Každý 4. rok byl rokem přestupným. První den každého měsíce se nazýval Calendae, 7. den března, května, července a října a pět ostatních měsíců se jmenovaly Nonae. 8. dny po nonách tj. 15. nebo 13. byly Idy. V roce přestupném dodatečný den byl zařazován po 24. únoru a byl nazván bissextile. Křesťanské národy přijaly od Římanů juliánský kalendář a navíc zavedly odpočet po týdnech.

Podle juliánského kalendáře rok se rovná (3 x 365 + 366) : 4 = 365 1/4 dne tj. více než tropický rok (365,2422 dne) o 0,0078 dne nebo o 11 min 14 sekund. Takto za 400 let se juliánský kalendář opožďuje za tropickým o 31/4 dne (tj. za rokem, který se počítá od rovnodennosti do rovnodennosti).

Důvody zavedení gregoriánského kalendáře

S ohledem na okolnost, že pravidla pro určování Paschy byla závislá na přesně stanovené jarní rovnodennosti a potom s ohledem na 21. březen (přesněji 21. a 22. března), na kdy tato rovnodennost připadala v době nicejského koncilu v roce 324, provedl papež Řehoř XIII. reformu s tím cílem, aby rovnodennost vždy připadala na 21. březen. Tak vznikl nový gregoriánský kalendář, tzv. "nový kalendářní styl". 21. březen se stal doslova z příkazu římského papeže přímo "mýtickým dnem". Papež prokázal tomuto datu obzvláštní čest, protože v r. 325, v době nicejského koncilu, jarní rovnodennost připadala právě na 21. březen. Byl tento koncil důležitější než ostatní? Před ním byl přece apoštolský koncil, který byl neméně důležitý. Kdyby i vznikla potřeba určit pro jarní rovnodennost pevné datum, vyvstává otázka, zda by nebylo bývalo lepší zachovat to datum jarní rovnodennosti, které bylo v roce narození Krista nebo Jeho zmrtvýchvstání.

Pro zafixování jarní rovnodennosti na 21. březen musel římský papež škrtnout z odpočtu 10 dnů a tím byl narušen nepřetržitý tok času. Tím také byly odstraněny 3 přestupné roky ve 4. stoletích a to znemožnilo provádět přesné výpočty.

Zavádění nového (gregoriánského) kalendáře bylo postupné. V roce 1582 byl zaveden ve Španělsku, Portugalsku, v katolických kantonech Švýcarska, v roce 1586 v Polsku, roku 1578 v Uhrách, 1699 v Dánsku, 1700 v protestantské části Německa, 1752 v Anglii, a v r. 1753 ve Švédsku. Zavádění tohoto kalendáře bylo spojeno s projevy nesouhlasu, narušovalo vžité zvyklosti a tradice. Americký sociální psycholog Theodora Newcomb dokonce tvrdil, že v této otázce měl pravdu spíše zdravý národní smysl než mudrování vrchnosti.

Pro obory, pro které je zapotřebí přesných matematických výpočtů, se nový kalendář nepoužívá. Dějepisci, astronomové a také většina pravoslavných církví nepoužívají nový kalendář.

Jak je to s přesností obou kalendářů v porovnání s astronomickým kalendářem?

Nedostatkem gregoriánského kalendáře je jeho komplikovanost, která nutí dělat propočty podle juliánského kalendáře a až potom převádět juliánská data na gregoriánská. Již rok po uvedení nového kalendáře v r. 1582 zavedl francouzský učenec Skaliger tzv. juliánskou periodu. Dnes používají juliánskou periodu nebo také juliánské dny astronomové celého světa, což dokazují všechny astronomické kalendáře celého světa. Chceme-li např. vypočítat, v kterém roce v 7. století v tom nebo onom městě bylo zatmění slunce nebo měsíce, musíme vypočítat podle starého stylu a potom data převést na nový styl.

Kromě juliánských dnů a juliánských let se zavádí od 2000. roku v astronomii juliánské století. Starý styl bude aplikován pro astronomické počítání let. Každý třetí rok bude mít 365 dnů a čtvrtý 366. V Astronomické ročence na rok 1990 se píše: "Jednotkou času je třeba považovat juliánské století o 36 525 dnech." Příští století bude tedy astronomicky juliánské a nikoliv gregoriánské. Zavedení juliánského století není náhodné, nýbrž zákonité. Astronomicky nejpřesnějším rokem není tropický rok (365,242199 průměrného slunečního dne), ale rok siderický, hvězdný (365,25636556 dne), který se měří podle hvězd a ne podle slunce, což umožňuje přesnější měření. Přesto, že základem juliánského i gregoriánského kalendáře je dálka tropického roku, juliánský rok (365,25 dne) je bližší k nejpřesnějšímu hvězdnému roku (365,256 dne) než gregoriánský (365,2425 dne). Znamená to, že tzv. "starý styl" je přesnější než "nový".

Podle rozdílů výpočtů se za několik století starý styl vyrovná astronomickému kalendáři, ale nový styl se mu nevyrovná ani za 2000 let. Tedy nejpřesnějším rokem není tropický rok, podle kterého jsou kalendáře vyčísleny, ale siderický rok, hvězdný. Siderický – hvězdný rok není však prakticky použitelný asi tak, jako je nemožné počítat, že slepice nesnáší celé vajíčko ale 0,7 vajíčka denně. Proto počítáme v celých číslech k měření času podle slunce a ne podle hvězd, přestože to poslední je přesnější. A právě mezi nepřesným tropickým rokem a přesným siderickým rokem se nachází juliánský rok, který je bližší siderickému - hvězdnému než gregoriánský. Tento pozoruhodný fakt byl přehlédnut kvůli úporné touze utvrdit pro jarní rovnodennost datum 21. března, což bylo následně dogmatizováno římskou církví. (Vnucuje se myšlenka, že toto podivuhodné římské lpění na pečlivém ustanovení astronomicky přesného data "oslav jara" je ještě ozvěnou dávné pohanské minulosti "věčného Říma".)

a) Juliánský rok (tzv. starý styl") – 365,25 dne

b) Siderický – hvězdný rok – astronomicky nejpřesnější.

Doba skutečného oběhu Země okolo slunce (360 stupňů). 365,25636556 dne.

c) Tropický rok (od rovnodennosti k rovnodennosti). Doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem. 365,242199 středního slunečného dne.

d) Gregoriánský rok (tzv. "nový styl") – 365,2425 dne.

Použijeme následující srovnání pro ilustraci toho, že "starý styl" je přesnější než nový. Ku příkladu porovnejme podle astronomického kalendáře na rok 1995 data začátků ročních dob podle "starého stylu", "nového stylu" a podle astronomických ukazatelů.

Začátek jara, léta, podzimu a zimy:

a) podle starého stylu – 14. března, 14. července, 14. září, 14. prosince.

b) podle nového stylu – 1. března, 1. června, 1. září, 1. prosince.

c) podle astronomického kalendáře na rok 1995 – 21. března, 22. června, 23. září, 22. prosince.

Podle tohoto srovnání je opět zřejmé, že "starý styl" je přesnější než nový, protože data začátků ročních období podle gregoriánského kalendáře se liší od astronomického zhruba o 3 týdny, kdežto data podle juliánského se liší od astronomického pouze o jeden týden. Tedy gregoriánský kalendář předchází astronomický zhruba o tři týdny.

Astronomické začátky ročních dob nepřipadají na stejná data, protože dráha pohybu země kolem slunce není přesně kruhová, ale je potažena do nerovné elipsy. Slunce a země se k sobě přibližují a oddalují, a proto je časová nerovnoměrnost v délce ročních období.

Pravoslavná Pascha není svátkem jara, ale svátkem zmrtvýchvstání Krista, proto by nám vůbec nemělo vadit, že dochází k velmi pomalému posouvání tohoto dne. Nakonec na jiných kontinentech světa se Pascha slaví ve stejný den jako u nás, ale roční období je tam jiné, než jsme zvyklí my (např. v Austrálii na podzim).

"Věčný" kalendář

Je nutno podotknout, že "nový styl", nynější kalendář (gregoriánský) již dávno zastaral. Více než půl druhého století se vedou diskuse o nápravě současného "nového" kalendáře.

Jedním z prvních pokusů reformy byly pokusy zavedení republikánského kalendáře v letech 1793 a pak ještě v r. 1806, které byly vesměs nereálné a neopodstatněné, (12. měs. po 30 dnech s 5 dodatečnými dny v obyčejných letech a 6 v přestupných, dělení měsíců na dekády, 10. den měl být svátkem. Den se měl dělit na 10 hodin, hodina měla 100 minut atd.)

Je mnoho návrhů, desítky projektů změn kalendáře. V r. 1923 byla utvořena při Lize národů zvláštní komise pro reformu kalendáře a tato komise působí i dnes při OSN a již bylo vydáno mnoho knih a článků s množstvím návrhů tzv. "věčných kalendářů". Je třeba podotknout, že v některých projektech "věčných kalendářů" je uveden i juliánský kalendář a pak vesměs upravené verze gregoriánského kalendáře. Jinými slovy "starý styl" se nemění, kdežto "nový" podléhá stále nějakým změnám. V letech 1899-1900 byla také v Rusku nastolena otázka reformy juliánského kalendáře. Byla zahájena práce zvláštní komise, které se opírala o návrh astronoma Medlera ještě z roku 1863, aby přestupné roky, které jsou dělitelné číslem 128, byly považovány obyčejné. Ale protože odchylky od tropického roku neměly žádný vliv na normální běh života, nebylo potřebné měnit vžitý způsob časomíry.

Je zajímavé, že II. vatikánský koncil většinou 2057 hlasů proti 4 prohlásil, že "není proti zavedení věčného kalendáře" na místo dnešního gregoriánského. Zdá se tedy i z hlediska vedení římsko-katolické církve byla gregoriánská reforma historicky zbytečná a nevědecká.

"Starý styl" nebyl nikdy kanonizován (dogmatizován), nebyl uveden ve sněmovních ustanoveních a v posvátných církevních pravidlech proto, že nemůže být kanonizováno vědecké poznání nebo názorové přesvědčení. (Kalendář nemůže být v pravoslavné církvi dogmatizován = nemůže se pro pravoslavné křesťany stát předmětem víry.) Vědecké poznatky se často mění a názorová přesvědčení ještě častěji. Oproti tomu nový styl, gregoriánský kalendář, byl dogmatizován papežskou bulou, která přikázala zavedení nového výpočtu v katolických zemích.

To, že starý styl nebyl ve východní církvi kanonizován, umožnilo odstranit z něho vše nepotřebné a ponechat prospěšné. Původně podle juliánského kalendáře rok začínal v lednu a podle církevního kalendáře pak nový rok začínal v březnu, a potom začátek roku byl stanoven na září.

Například v anglikánské církvi začátek roku byl 25. březen, který potom byl přenesen na 1. leden. Viz pozn. č. 1

Výpočet Paschy

Je pravda, že se podle starého stylu jarní rovnodennost každých 128 let opožďuje o jeden den. Není však nic špatného na tom, že jarní rovnodennost nepřipadá vždy na 21. březen. V církevních pravidlech o tom není nic řečeno. Paschu přece vypočítáváme od jakéhokoliv data, na které v daném roce připadá jarní rovnodennost. Datum tedy nemá význam, protože Pascha se vypočítává ne od určitého data, ale slaví se podle církevních pravidel a ústního podání pravoslavné církve. Je to věčný odkaz církve.

Církev používá kánon (pravidlo) alexandrijské církve pro určování dne tohoto svátku. Kánon sestavil ve 3. století biskup Anatolij zřejmě podle apoštolských pravidel a na bázi 19-ročního Metonova cyklu řeckého kalendáře, a výpočet byl přijat alexandrijskou církví. Podle toho kánonu Velikonoce připadají na první neděli po jarním úplňku tj. prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Pascha se stanoví podle pohybu měsíce a je vždy ve stejné době. Podle slunečního juliánského kalendáře má různá data v rozmezí 35 dnů, od 22. března do 25. dubna.

Výpočet Paschy byl složitým problémem. Matematik, fyzik a astronom Karel Friedrich Gauss (1777-1855) vypracoval poměrně jednoduché vzorce pro výpočet Velikonoc jak podle juliánského, tak i podle gregoriánského kalendáře.

Ustanovení všech posvátných sněmů (koncilů) jsou v "knize pravidel" (pravidlu říkáme kánon). Je zajímavé, že nikde v originálech kánonů, která byla stanovena na koncilech, ani v žádných kopiích kánonů, které byly zasílány všem účastníkům sněmu, a v kopiích, jež byly v archivech konstantinopolského chrámu v začátcích 5. století nebo v jiných knihovnách, nebylo nic řečeno o 21. březnu ani o úplňku. Mezi 20 pravidly 1. nicejského koncilu není ani slovo o Pasše. Mohlo by se tedy jednat o výmysl, který se stále přepisuje z knihy do knihy, že na nicejském koncilu se projednával termín Velikonoc. Během tisíciletí nikdo ze svatých otců se neodvolával na toto domnělé nicejské pravidlo. Vyslovovat pravidlo o Pasše totiž nebylo nutné, neboť doba slavení Paschy byla již dávno před 1. koncilem stanovena v apoštolských pravidlech. Vše, co v nich bylo o Pasše řečeno, je v 7. apoštolském pravidle: Pascha se nesmí slavit před jarní rovnodenností ani s Hebrejci (tj. současně se židovskou paschou). Navíc jsou tam uvedeny disciplinární postihy duchovních, kteří toto pravidlo nedodržují.

Církev nekanonizovala astronomické poznatky. Nejsou ani v jednom pravidle všeobecných a místních sněmů, protože do pravidel byly vnášeny pouze duchovně – mravní přikázání posvěcená dlouholetou tradicí, která se pak přeměňovala v zvyklostní právo a která byla a je z generace na generaci děděna od dob prvních křesťanů. Astronomická upřesnění nemohou být zákonem, zůstávají pouze zvláštním výkladem nebo názorem.

A co my pravoslavní jako menšina ve střední Evropě?

Závěrem je možno říct, že starý styl je pohodlnější a prostší a je přesnější. Srozumitelnější je stavba církevního kalendáře, srozumitelnější je střídání svátků a postů a jejich délka. V době narození Ježíše platil juliánský kalendář. V církevním kalendáři je také vepsán zákonitý běh přírody. Větší část pravoslavných krajů a pravoslavní v krajích s větším počtem pravoslavného obyvatelstva (např. Polsko) – nehledě na používání občanského kalendáře v běžném životě – pro oslavu církevních svátků tradičně užívají tohoto kalendáře dodnes.

Duchovně – mravní pravidla pravoslavné církve, která jsou pojata do knihy pravidel svatých apoštolů, svatých sborů a svatých otců jsou hlavními důvody, proč by měli pravoslavní křesťané užívat juliánský kalendář – starý styl – a to zejména při oslavě Paschy, svátků a postů, které závisí na termínu Paschy .

Uveřejněno v českém pravoslavném časopise Hlas Pravoslaví (1998)

P.S.
Skutečností je, že jedině termín Paschy vypočítaný dle juliánského kalendáře vyhovuje apoštolským ustanovením, která říkají, že Pascha nesmí být před anebo současně se židovskou paschou. Papežská gregoriánská reforma na jedné straně nepochopitelně bazíruje na astronomické konstelaci, jak byla v době svatého nicejského sněmu (tzv. 1. všeobecný čili ekumenický sněm), na straně druhé však ignoruje či přímo popírá apoštolská ustanovení, která byla dle tradice právě nicejským sněmem potvrzena. Výsledkem toho je, že římsko-katolická církev od 16. stol. a s ní i všichni, kteří ji v datu slavení velikonoc následují, používá nekanonický termín oslav Paschy = římsko-katolické velikonoce nejsou v den skutečné křesťanské Paschy, která je určena tradičním výpočtem dle tradičního kalendáře, přičemž výsledek výpočtu je v souladu se svatými apoštolskými pravidly (chybný způsob výpočtu Paschy v římsko-katolické církvi se projevuje mj. i tím, že římsko-katolické velikonoce se někdy slaví v termínu, který je pro oslavu Paschy přímo zakázán dle pravidel svatých apoštolů).

Poznámka č. 1:
Latinský název měsíce září je september = sedmý (měsíc v roce), říjen – october = osmý listopad – november = devátý a nakonec prosinec – december = desátý a ne 9., 10., 11., 12. Tedy podle výpočtu měsíců rok nezačínal v lednu, ale v březnu, jak to bylo podle původních církevních výpočtů, než byl začátek roku přenesen na září.
Zpět do textu

Zpět na rozcestník »Kalendář«

Skok na seznam »za dveřmi«    Skok na Homepage