Skok na seznam »za dveřmi«
Skok na Homepage
V poapoštolské době slavily místní církve Kristovu Paschu současně s Židy 15. nisanu. Mojžíšův zákon přesně určuje dobu konání starozákonní Paschy (Dt. 16,1-6, Ex 12,1-2, 5-6 aj.) na památku jejich vyvedení z Egypta. Křesťanská církev ukázala na některé závažné pokyny, neboť svátek Paschy je ustanoven samotným Ježíšem Kristem. Starozákonní Pascha byla předobrazem Paschy novozákonní, vykoupení a vyvedení spravedlivých z podsvětí. Starozákonní Pascha se konala v kterýkoliv den týdne s datem jarního úplňku měsíce tj. 15. Avivu – Nisanu, tj. našeho března. (Starozákonní nisan je jen přibližně shodný s naším březnem. Starozákonní měsíce mají 28 (příp. 29) dní. Každý měsíc začíná datem "prvního" přesně v den novoluní ("novu" měsíce), proto každý měsíc v 15. den je úplněk (pozn. překl.)
Křesťanská praxe oslavy sv. Paschy dosáhla svého rozkvětu v souvislosti s novozákonními událostmi a ustanoveními sněmovními. První křesťané konali Paschu podle starozákonních ustanovení. Modlitebně bylo připomínáno Utrpení, smrt i Zmrtvýchvstání. V důsledku toho se už nepřidržovali obřadů, které známe u Židů.
Křesťané maloasijských církví konali Paschu v týž den se Židy. Ostatní místní církve: Alexandrijská, Antiochijská, Jeruzalémská, Cesarejská a Římská slavili Paschu v první neděli, jež následuje po židovské Pasše (a to) připomínáním utrpení Ježíše Krista.
Ve snaze o společnou oslavu byly patrně vedeny prudké diskuse, výměny názorů, nevyjímaje spory koncem 2. stol. za římského papeže Viktora I., v letech 190-202. Ten svou encyklikou (marně) vyzýval pravoslavné církve, aby přerušily modlitební svazek s maloasijskými církvemi se střediskem v Efezu, jež se přidržovaly starozákonních nařízení o oslavě Paschy, jež vroucně obhajoval efezský biskup Polykarp. Sv. Irinej Lyonský způsobil svou autoritou, že se maloasijské církve připojily k Pravoslaví. Jen malá hrstka (zvaná čtyřicátníci) zůstala při starozákonní oslavě.
Spory však pokračovaly ve 3. i 4. století (v počátku 4.) Po skončení pronásledování křesťanů ve shodě s milánským ediktem navrhl císař Konstantin Veliký svolání všeobecného sněmu (v r. 325, sněm 318 otců) jak kvůli jednotě paschálie, tak především kvůli ariánskému bludu.
Nepřítomným biskupům zaslal sněm poselství následujícího obsahu: "Sdělujeme Vám radostnou zvěst i o souhlasu týkajícím se času oslavy Nejsvětější Paschy. Na Vaše modlitby byla i tato záležitost řešena tak, že naši východní bratří, kteří dříve slavili Paschu (současně) s Židy, budou ji od nynějška slavit souhlasně se Římany (tj. podle starého kalendáře; nynější západní papežská paschálie byla zavedena v 16. století; pozn. překl.), s námi a se všemi, kdo ji odedávna zachovávají dle našeho obyčeje." Sněm se rozhodně vyslovil proti obyčeji "východních" konat Paschu zároveň se Židy. Křesťanská Pascha nemá se Židy nic společného: "Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť jste nekvašeni" (1K 5,7. Kánon 1. Všeob. sněmu) (Cit. 1. ap., pozn. překl.)
"Bude-li biskup nebo kněz nebo diakon oslavovati svatý den Paschy před jarní rovnodenností tj. současně se Židy, budiž zbaven duchovenské hodnosti." Kánony 7. ap., 1. ant. jasně vyjadřuje příkaz zachovávat Paschu v jednom čase v nedělním dni. Bohužel se tato pravidla nedovolávají ani kalendářního systému, ani měsíců, ani (jiných) čísel k určení oslavy Paschy. Jedno je nám však jasné, že nelze slavit ani týž den se Židy, ani dříve.
Alexandrijská paschálie pokládá za (15.) nisan 21. březen (a proto) jej pokládá za neposunutelný mezní den Paschy, od něhož začíná nový paschální rok. Alexandrijská patriarchie každoročně vypočítávala čas svěcení Paschy a oznamovala (jej) ostatním místním církvím. Podle tvrzení prof. V. V. Bolotova: "Nemohou paschalisté získat opravdu hodnotné směrnice od astronomie v jejím vlastním smyslu a není proč rozpakovat se nad tím, že v přítomném čase skutečný astronomický moment rovnodennosti je vzdálen od přední meze Paschy dle alexandrijského kruhu a že výtky "zaostalosti" pravoslavné paschálie jsou plodem nedorozumění. Přesné objasnění může dát jen meteorologie."
Gregoriánský kalendářní systém, a tím víc paschálie, nejsou vhodné pro pravoslavný církevní kalendář. Den sv. Paschy by se podle gregoriánské paschálie konal a také se koná navzdory apoštolskému i sněmovním pravidlům a v rozporu s dávnou církevní praxí před židovskou Paschou nebo současně s židy. A proto zůstává v platnosti poukaz na nekanoničnost gregoriánského kalendáře, který je v souhlasu s usnesením místního konstantinopolského sněmu z r. 1583. Přitom (právem) považoval ekumenický patriarcha Jeremiáš II. gregoriánský kalendář za zbraň papežské dobyvačné politiky ve vztahu k autokefálním řeckým církvím a tvrdě odmítal tento kalendář jako svévoli nepřátelství k pravoslavnému Východu.
Rok 1582, kdy byl zaveden nový styl, zamotává všechny matematické propočty. Propočet času podle nového stylu narušuje dávný řád pravoslavných svátků, jmenovitě v bohoslužebném řádu (Markovy hlavy) zejména ve Velkém postu. Jasnost, aktuálnost (životaschopnost) a praktičnost juliánského kalendáře plyne z toho, že dny se zde navracejí k týmž číslům za 28 let, novoměsíce a úplňky za 19 let. Paschálie se (proto) opakuje za každých 532 let (19 x 28).
Od r. 1941 běží nový, patnáctý indikt. Prof. Bolotov velmi vysoce oceňoval jasnost a naučnou hodnotu juliánského počítání let a shledával jeho opuštění nežádoucím. Metropolita Antonij (Vadkovskij) praví: "Juliánský kalendář je při použití v církevní praxi ve všech případech nadějnou kotvou, jež brání pravoslavným dítkům oddělit se od nás v církevní praxi, (a tak znemožňuje) jejich úplné pohlcení světem jinoslavných, kteří touží nás asimilovat.
Jak jsme mohli vidět starý styl s novým – a zároveň i paschálie – prošly v dějinách církve dlouhou s obtížemi spjatou cestu rozvoje. V průběhu této cesty se vytvářely a upevňovaly nejvhodnější normy paschálie. Sněmy vydaly pravidla slavení dne Paschy. Byla budována jednota (ve slavení) Paschy, jež ani v našich dnech není dokončena.
Ve světle Kristova Vzkříšení vidíme jasný obraz všeobecného Vzkříšení. Viditelně zde působila síla a vanutí Ducha svatého; spatřujeme ji, když hledíme, k čemu přivedla víra a láska ke Kristu Jeho následovníky. V jedněch církvích vládl jeden způsob, ve druhých jiný, ale křesťané "mezi sebou zachovávali pokoj", praví sv. Irinej Lyonský. I my v naší církvi žijeme v pokoji. Náleželo by však duchovně vychovávat i naše věřící a přivádět je k jednotnosti. Neboť oslava Kristova Vzkříšení není obřad, ale dogmaticko-kanonický svátek. Je nutno, otcové, abyste toto měli na zřeteli.
I když rozdílnost v oslavě Paschy nezpůsobila rozdělení v naší (československé pravoslavné) církvi, přece tato rozdílnost působí nelad mezi věřícími už proto, že je u nás zvyk vzájemných návštěv u příležitosti Paschy. Jedni se ještě postí a druzí už mají po postu. Už takový detail nám připomíná nutnost přechodu k jednotě. Odlišnost západní církve – od dob kalendářní reformy r. 1582 (přechod na gregoriánský kalendář) – se dříve nemohla projevit ve vzájemných vztazích Pravoslavné církve a církví západních v neshodách. Dříve nám (pravoslavným na Východě) zavedení nového stylu na Západě nepůsobilo podstatnější problémy, ale nyní na konci 20. století, se pokušení přechodu na nový styl zřetelně dotýká i Pravoslaví.
Ale příprava ke svatému Velikému sněmu se až příliš zdržela. "Kalendářní problém, jeho výzkum s ohledem na rozhodnutí Prvního všeobecného sněmu o paschálii a hledání cest ke spolupráci mezi církvemi v této otázce" došlo k uplatnění.
Čtvrtá všepravoslavná porada v Ženevě r. 1968 zařadila do svého programu též paschálii a nový styl paschálie. K otázce hovořili na základě referátů (pracovníci) Ruské, Řecké, Rumunské, Bulharské, Kyperské a Československé pravoslavné církve. K těmto referátům se vyjádřili účastníci komise v diskusi. Otázka kalendáře byla posuzována z kanonické i pastýřsko-praktické stránky.
V kanonických předpisech není ustanovení o kalendáři jako takovém, ale jsou tam pokyny o paschálii. Experti a učenci se vyjádřili, že juliánský kalendář se liší od tropického roku (tj.) od jedné jarní rovnodennosti do druhé o jeden den (24 hod.) za každých 128,2 roků, gregoriánský o jeden den za 3 300 let. V tomto bodě (tj. v otázce, jestli je přesnější nový kalendář gregoriánský nebo starý juliánský) však není mezi učenci jednoty; není dnes ani jednotná praxe v Pravoslaví. Některé (místní církve) používají tzv. opravený juliánský kalendář, jenž byl přijat r. 1923. V diskusi byla odvolání na známá pravidla církve o paschálii. Mezipravoslavná komise (žádá), aby se slavení Paschy konalo ve všech církvích podle juliánského kalendáře, a to jak nepohyblivé svátky, tak i paschálie. Některé z místních církví však mluvily o potížích přechodu na juliánský (tam), kde se duchovně řídí dle gregoriánského. To bude možno uskutečnit jen usilovnou duchovně-morální výchovou a přípravou. Je žádoucí začít s přípravou v místních církvích s cílem dosažení jednotnosti v paschálním svátku. Profesor pravoslavného institutu sv. Sergije v Paříži jako vědec-astronom dokázal, že juliánský kalendář je přesnější než gregoriánský. Doporučoval předsednictvu ujmout se už dnes přípravy k zahájení Svatého velikého sněmu, bude-li stanovená práce v přípravě komise zdárně zakončena.
Ctihodní otcové a bratři!
Hospodin mě učinil hodným, abych byl vaším spoluslužebníkem Kristova oltáře a spolupracoval s Vámi. Bylo mi velmi těžko zvyknout si na obecenství s věřícími s paschálií podle gregoriánského kalendáře. Ale pro zdar díla jsem použil tzv. IKONOMIE, abych neroztrhl církev a připravil podmínky pro konsolidaci. A nyní jsem zde už 38 let. Moji spolubratři z Podkarpatska mi vyčítali, že jsem se stal kvůli biskupské hodnosti novostylníkem. Psali dokonce našim monachům na Sv. Horu Athos a schimonach Vladimír – Varnava, který je mi blízký, mi napsal vyčítavý dopis. Napsal jsem mu objasnění, ale on svým dopisem naši korespondenci ukončil. Dostalo se mi výčitek od p. Kmeťa; jak známo (komunisté) se rozhodli přitlačit nás a všechno převést na nový styl. Vystoupili proti mně, že jsem v katedrálním chrámě nesloužil na Paschu dle nového stylu. Odejít z Prešova? To nedovolili titíž osočovatelé, tedy jsem zůstal.
Pamatujte na slova evangelia: "Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: staré je lepší" (Lk 5, 39). V takovém případě je závazný starý příkaz: "Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové" (Př 22,28). Náš lid zmrzačila unie. Projednává-li se otázka o reformě juliánského kalendáře nebo starého stylu, je nutno také posoudit, odkud požadavky na reformu kalendáře přicházejí.
V této věci se někdy argumentuje tím, že to není otázka dogmatická. Jistě, o tom nikdo nepochybuje, avšak přesto může být podobná argumentace ošidnou, neboť i když to není otázka principiální nezměnitelnosti, přesto není lhostejnou. V církvi totiž "všechno ať se děje náležitě a podle řádu" (1K 14,40). Kalendář je regulátor církevního života, kde svévole není dovolena. 21. pravidlo Gangerského sněmu požaduje: "...přejeme si, aby se vše v církvi dálo, jak bylo přijato z Božských Písem a apoštolského podání."
A z tohoto hlediska má kalendář v církvi podstatný význam. A jak jsme i my povinni plně se řídit církevními kánony v dané otázce. (1. prav.) 7. Všeobec. sněmu nedovoluje měnit nebo rušit ustanovení těchto pravidel (Dlouhý text 1. pravidla se mj. dovolává Dt. 12,32 resp. 4,2 "nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete"). A Pascha je základem pohyblivých svátků; nesmíme být lhostejni k tomu požehnanému podání svěřenému do naší ochrany.
Jako nenormální jev vidíme konat slavení nepohyblivých svátků podle nového (tj. gregoriánského stylu) a pohyblivé svátky v čele s Paschou slavit podle starého (juliánského) kalendáře; z toho pak pocházejí nenormálnosti. Například pozdní Pascha může zcela znemožnit Petrův půst (každopádně je při "hybridním" spojení staré paschálie s "opraveným" pevným kalendáriem Petrův půst o 13 dnů zkrácen, což je velice podstatné a nepřípustné narušení posvátné postní tradice; pozn. red.). Předpokládám, že k těmto skromným řádkům zaujmete různé stanovisko. Z celé duše přeji vám všem Boží pomoci, abyste "dobrý boj bojovali".
Lehce zkráceno a upraveno
Skok na seznam »za dveřmi«
Skok na Homepage