VELKOMORAVSKÝ KNÍŽE ROSTISLAV SVATÝM
Aktuality (z časopisu Hlas Pravoslaví, 1994)
Ve dnech 29. – 30. října proběhlo nejdříve v Prešově a následně v Brně za účasti nespočetného množství lidu svatořečení knížete Rostislava.
Brno – 30. října 1994 l.P.
Od samého rána se scházeli lidé v pravoslavném chrámu sv. Václava,
kde vrcholily přípravy k liturgickému aktu kanonisace velkomoravského knížete.
K chrámu se též sjížděly vozy mnoha zahraničních hostů. Fasáda samotného
chrámu byla vyzdobena moravskými národními symboly. Když byla po deváté
hodině zahájena slavnostní archijerejská svatá liturgie, venku mírně pršelo,
takže část účastníků, kteří se již nevešli do přeplněného brněnského chrámu,
musela stát v dešti… Liturgii sloužil Jeho Blaženstvo metropolita Dorotej
spolu s mnohými biskupy zastupujícími okolní pravoslavné místní církve
– cařihradskou, ruskou, polskou, srbskou, bulharskou a další; spolusloužili
i vladyka Jan, zastupující slovenskou část naší místní církve, a moravský
vladyka Kryštof, který po přečtení Písma svatého v kázání zdůraznil, že
Velká Morava se rozprostírala na rozlehlém území (od Čech až po dnešní
východní Slovensko) zahrnovala tedy více národnostních skupin; Rostislav
pochopil, že trvalé sjednocení je možné jen na základech Kristova Evangelia.
Pouze svaté Evangelium dokáže spojovat lidi na opravdu pevném základě Pravdy
Boží, protože zjevuje lidem, co má skutečnou hodnotu v očích Hospodinových
a přetrvá tedy věky, a co z lidských skutků je bláznovstvím u Boha, a proto
propadá rychle zkáze spolu s tím, kdo tak pošetile činí...
Při průběhu Božské liturgie sloužilo několik duchovních jako zpovědníci velikému množství lidu a zástupy pak přistoupily ke svatému přijímání… Celá slavnostní svatá liturgie tím vyvrcholila a stala opravdu nezapomenutelným povznášejícím duchovním zážitkem. Druhým vrcholem bohoslužby bylo čtení kanonisačního dekretu a tomosu konstantinopolského patriarchátu, kterým byla liturgická úcta ke svatému Rostislavu uvedena do kalendářních seznamů svatých Božích všech místních pravoslavných církví po celém světě. Následovalo prvé modlitební vzývání svatého knížete Rostislava v Českých zemích.
V závěrečné promluvě hovořil dojatý vladyka metropolita Dorotej o duchovním i národním významu právě svatořečeného velkomoravského knížete. Před mikrofony a televizními kamerami podtrhl skutečnost, že nebýt svatého knížete Rostislava a jeho duchovního díla, dávno již by nás spolkli Němci; jaký osud by nás býval byl čekal je možno vidět na osudu polabských Slovanů, kteří byli uprostřed německého živlu úplně poněmčeni. Kníže Rostislav daroval našim národům skrze své hosty – sv. Cyrila a Metoděje – opravdovou vlastní identitu založenou na pravoslavném východním křesťanství, na vlastní slovanské křesťanské kultuře, písemnictví a vzdělanosti, na církevní samostatnosti v rámci velké duchovní rodiny pravoslavných církví. To vše položilo pevné základy naší národní existence, které se nepodařilo vyvrátit ani během tisíc let trvajícího houževnatého snažení nepřátel našich národů… Knížeti Rostislavovi vděčíme tedy za samotnou naši národní existenci!
Redakce zpráv
P.S.
Památce velkomoravského knížete Rostislava, který se zásadním způsobem zasloužil o uvedení křesťanství k našim národům a zachování naší národní identity, věnovala Česká televize v hlavním večerním zpravodajství (v den kanonisace v Brně) pouhou jednu minutu, což byla necelá třetina toho časového prostoru, který televize věnovala zprávě z Vatikánu o jmenování pražského římskokatolického arcibiskupa kardinálem, vysílané před kratičkým sestřihem záznamu ze svatořečení Rostislava Moravského. Asi to svědčí o úpadku vztahu k vlastním národním dějinám, ke kořenům našeho národa i k vlastnímu národu vůbec. Není to vlastně jedenz charakteristických rysů dnešní doby a jejího politicko-ekonomického směřování?
Zpět na cyrilometodějský rozcestník
