Třetí světová válka?

Seznámíme vás s nově odhalenými, téměř šokujícími fakty o právě zuřící celosvětové (tentokrát naštěstí jen informační) válce a o činnosti tajných služeb proti nevojenským cílům – vládám, průmyslu, občanům. Uvidíme ale, že tyto objekty mohou být ohroženy i jednotlivci...

Když v roce 1992 na bezpečnostní konferenci IFIP/SEC ’92 z příspěvku o “informační kriminalitě” (Fortrie I.F.B.: “IT Crime – An Intelligence Report”) vyplynulo, že anglické a americké tajné služby disponují schopností odposlouchávat celých 100 % satelitního spojení, 85 % radiové komunikace, 90 % telefonních spojů, a dokonce 75 % vybraných poštovních spojů, neexistovaly přímé důkazy. O několik let později už je máme bohužel na stole.

Systém Echelon

Systém Echelon je namířen proti nevojenským cílům: vládám, státní správě, průmyslovým, komerčním a finančním organizacím i osobám. Umožňuje špionážním organizacím monitorovat většinu světové nevojenské telefonní, e-mailové a telexové komunikace.
Z knihy N.Hagera: Secret Power

Echelon

Echelon je příkladem dlouho budovaného systému celosvětové sítě odposlouchávacích prostředků. Jeho cílem je monitorování nevojenských komunikací. Má několik podsystémů a týká se odposlechu komunikací, které procházejí přes mezinárodní satelitní systém Intersat, rádiových spojů, podmořských kabelů, diplomatických spojení i národních komunikačních satelitů např. v Rusku, Latinské Americe, Indonésii apod.

Jeho technické detaily jsou popsány v knize “Secret Power: New Zealand’s Role in the International Spy Network”, kterou v roce 1996 napsal Nicky Hager (Nelson, NZ, Craig Potton; citace z knihy je uvedena v rámečku). Detailní technický popis systému včetně fotografií a způsobu zpracování informací poskytlo asi 50 pracovníků novozélandské tajné služby poté, co už jim připadalo trapné, že ani jejich ministerský předseda nevěděl, co se děje za jeho zády a na jeho území.

Systém provozují tajné služby USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Více informací o satelitech systému Intersat, jejich odposlechových dvojčatech v systému Echelon a další neméně zajímavé technické údaje si můžete přečíst na adrese www.fas.org/irp/eprint/sp/sp_c2.htm#1.htm.

“Všechny evropské telefonní, faxové a e-mailové komunikace jsou systematicky zachycovány NSA a všechny cílové informace jsou prostřednictvím klíčového střediska ve vřesovišti North Yorkshire ve Spojeném království přenášeny do centra NSA ve Fort Meade v Marylandu.” Ze zprávy pro Evropský parlament, 1998

Když zvedneme sluchátko telefonu, sedí snad někdo na ústředně a poslouchá? Asi ne, že. Snad proto si většina lidí myslí, že to všechno je pouhý výmysl. Bohužel. Ještě smutnější fakta přinesl článek Nicholase Rufforda “Spy station F83” v The Sunday Times z 31. května 1998.

Zájemcům o originál doporučujeme adresu http://www.sunday-times.co.uk – najdou tam detaily o tom, jak se provádí odposlech v Evropě i jinde, a je tam i unikátní fotografie “Vřesoviště F83” (v Menwith Hillu, North Yorkshire, Anglie) s pasoucími se kravičkami na pozadí 25 satelitních přijímačů NSA, ukrytých v obrovitých kulovitých krytech připomínajících při pohledu z výšky velké golfové míčky.

O co tu vlastně jde? Stručně řečeno, ze zprávy vyplývá, že odposloucháváno je téměř vše, prostřednictvím mnoha systémů, cílených na jednotlivé typy komunikací, včetně internetu. Jedním z nástrojů je i pět špionážních satelitů (část z nich tvoří systém Vortex), které “obsluhují” Evropu. Ještě jednou musíme zdůraznit, že systém Vortex a vše, o čem je zde řeč, je namířeno proti nevojenským cílům: vládám, státní správě, průmyslovým, komerčním, finančním organizacím i osobám.

V dalším rámečku citujeme z uvedeného článku část oficiální zprávy zpracované pro Evropský parlament na začátku tohoto roku – nepochybně šokující závěr pro člověka neznalého problematiky padesátiletého vývoje elektronické rozvědky. Nemáte také pocit, že Orwellovy vize z románu “1984” začínají mít reálné obrysy?

Špionážní města

Středisko NSA v Menwith Hillu je vlastně malým podzemním městem s vlastním sportovním centrem, kaplí, obchody a domy, rozkládajícím se na ploše 250 hektarů. Jeho nadzemní architektuře vévodí mohutné kevlarové kulovité kryty zakrývající 25 obřích satelitních přijímačů. Areál je obehnán ostnatým drátem a pracuje v něm 1400 Američanů a 370 Angličanů – proti nevojenským cílům!

Echelon

Podobné systémy existují ale i jinde ve světě. Například do roku 1990 vyslal Sovětský svaz pro plnění výzvědných úkolů minimálně 120 špionážních satelitů, operoval na území 60 zemí světa a přímo v KGB zaměstnával 400 000 lidí. O těžko představitelné mohutnosti aparátu a schopnostech takového kolosu svědčí například jedna ze základen v Jaseněvu. Uprostřed 80. let tam pracovalo přes 12 000 lidí (Ch. Andew, O. Gordievski: “KGB: The Inside Story of its Foreign Operations from Lenin to Gorbachev”, Hodder & Stoughton, London,1990).

Pokud jde o šifrování a dešifrování, v obou velkých organizacích pracují na těchto úkolech nejlepší špičkoví odborníci. Například současné odhady uvádějí, že NSA v této oblasti zaměstnává několik desítek tisíc lidí. V Moskvě má KGB pro podobné účely k dispozici 21podlažní mrakodrap na Vernadského prospektu, pod nímž se nachází celé podzemní městečko KGB. Co tam všechno je, to se asi jen tak nedozvíme.

Jisté však je, že pro obě strany pracují ti nejlepší matematici, fyzikové a počítačoví specialisté. Například revoluční objev diferenciální kryptoanalýzy z roku 1990 musel být NSA znám už v roce 1975 (při návrhu amerického šifrovacího standardu DES), neméně převratný objev kryptosystémů s veřejným klíčem (Public Key Cryptography) z roku 1976 byl znám jak americké tajné službě NSA, tak (nezávisle) britské tajné službě GCHQ už počátkem 70. let. O KGB není v tomto směru známa žádná podrobnost. Nepochybně však zaměstnává nejlepší matematiky a šéf jejího úřadu, obdobného NSA, generál Andrejev, odborník na prostředky elektronické špionáže, také pravděpodobně nijak nezaostává za svými západními kolegy (blíže viz David Kahn: “Soviet COMINT in the Cold War”, Cryptologia, vol.22, No.1).

Ztráty jsou obrovské

Ztráty vzniklé odposlechem dat jsou bohužel někdy velmi kruté, rozhodně větší, než bychom si představovali. V roce 1996 vzniklo silné podezření, že jedna německá firma přišla díky jistému francouzskému odposlechovému systému o zakázku na vysokorychlostní vlaky v hodnotě 3,5 miliardy DEM – pochopitelně ve prospěch francouzských firem. Naproti tomu francouzské společnosti Thomson-CSF unikla zakázka v hodnotě 1,4 miliardy USD na radarový systém pro Brazílii a další francouzská firma Airbus Industrie ztratila kontrakt za 1 miliardu liber na dodávku letecké techniky; to vše jenom proto, že firmy naivně důvěřovaly komunikacím a nezajistily si ochranu dat při přenosu. Uvedené tajné obchodní informace týkající se kontraktů na radarové systémy a leteckou techniku s největší pravděpodobností zachytily americké špionážní satelity systému Vortex, které kontrolují komunikace v Evropě a Asii. Data, původně určená zcela jinému adresátovi, tak putovala do vyhodnocovacího střediska NSA v Menwith Hillu v Anglii a odtud do centra NSA ve Fort Meade v USA. NSA je poté (údajně prostřednictvím jistého oddělení na ministerstvu obchodu) pravděpodobně předala americkým firmám Raytheon, Boeing a McDonnel Douglas; ty pak tendry proti francouzským firmám vyhrály (citováno podle The Sunday Times z 31. 5. 1998).

Internet nezná tajemství

“Dejte mi deset pečlivě vybraných hackerů, a v devadesáti dnech srazíme tuto zemi na kolena. Chaos, který lze vyvolat, bude enormní.”
Jim Settle, bývalý ředitel brigády FBI pro boj s kriminalitou na poli informatiky, 1996

Internet je dnes nejpopulárnějším komunikačním médiem a báječným zdrojem zpravodajských informací ze všech oborů lidské činnosti. Navíc tudy začínají téci i peníze a zanedlouho bude zřejmě platit pravidlo, že “firma, která není na internetu, jako by neexistovala”.

Internet je přitom nejsnadněji globálně odposlouchávatelné médium a je téměř jisté, že vše, co projde internetem, projde i vyhodnocovacími středisky mnoha organizací. Připočítáme-li k tomu, že není zas takový problém dostat se do valné většiny počítačů na internetu přes síť samu nebo tam vpašovat zlovolný program, vzniká tu ohromné nebezpečí pro citlivá vládní, obchodní, firemní, ale také soukromá data.

Jak hodnotí šířku problému Jim Settle, bývalý ředitel brigády FBI pro boj s kriminalitou na poli informatiky v USA, a názor na situaci u nás si můžete přečíst v rámečku. Podle zjištění Institutu počítačové bezpečnosti (Computer Security Institute, CSI) vzrostl počet útoků z internetu v roce 1997 oproti roku 1996 o 17 %. Mění se i struktura útoků a oproti minulým letům, kdy docházelo k napadením zejména zevnitř organizací, se v současnosti počty bezpečnostních průniků zevnitř organizací a zvnějšku vyrovnaly.

Lidé jsou bezstarostní

Navzdory uvedeným faktům si však lidé nebezpečí nepřipouštějí, přinejmenším dokud se něco nestane. To je naprosto běžné všude na světě, ve všech oborech, dokonce i v informačních systémech vlád a ozbrojených sil – tam to však může mít vážný dopad. Připomeňme experiment americké admirality ze září 1995, kdy se anonymně vybraný důstojník prostřednictvím běžného počítače a modemu po uhádnutí přístupového hesla zmocnil řízení amerických bitevních lodí. Hlášení na jeho displeji “úplná kontrola nad navigací, komunikacemi a zbraňovými systémy” (viz též Chip 10/96, str. 46) byla možná jednou z příčin, proč americká vláda ustavila speciální zásahovou skupinu, nazvanou “Úřad pro zajištění kritických infrastruktur” (CIAO). Jeho posláním je obrana amerických počítačových sítí proti útokům hackerů. Šéf tohoto úřadu Jeffrey Hunker při slyšení v Kongresu řekl: “Člověk vybavený počítačem, modemem a telefonem může odkudkoli na světě proniknout do počítačů tajných služeb, ochromit kontrolu leteckého provozu nebo vyřadit zásobování elektřinou pro celý region” (citováno podle údajů ČTK, 17. 6. 98).

Bezpečnostní statistiky

Každým rokem probíhají průzkumy, jak je v organizacích chápána bezpečnost a ke kolika a jakým bezpečnostním incidentům došlo. I když se situace mírně lepší, je stále velmi špatná. Například ze statistiky, kterou provedl stálý vyšetřovací podvýbor Senátu USA ve spolupráci s WarRoom Research LCC v roce 1996, vyplývá, že:
27 % dotázaných nemá možnost zjistit neautorizovaný přístup do IS;
58 % respondentů už neautorizovaný přístup zvenčí zažilo a zjistilo, že tito útočníci ve 14,6 % systém skenovali, v 10,6 % zavedli virus, v 8,1 % si kopírovali data, v 9,8 % získali obchodní tajemství, v 12,6 % získali dokumenty nebo e-mailové zprávy, v 5,6 % odcizili soubory s passwordy atd.
Škoda způsobená průniky zvenčí dosáhla u 51 % dotázaných více než 200 000 USD na průnik, u 17,6 % dokonce přes 1 milion USD. Společnosti přitom průniky neohlašují dokonce ani tehdy, když si na pomoc proti nim objednávají bezpečnostní organizace, natož aby to oznámily bezpečnostním orgánům státu. K tomu by je podle průzkumu mohl donutit jen zákon, pokud by vyšel (37,4 %), nebo kdyby to hlásili všichni (21,7 %), nebo kdyby to mohli ohlásit anonymně (30,2 %). Za takové situace se pak nelze divit závěru jiné americké statistiky z roku 1994, podle níž je potrestán jen jeden z 22 000 počítačových trestných činů.

Zkráceno. Originál na adrese:
http://mujweb.cz/www/dok13/spionaz.htm

Převzato za časopisu CHIP




P.S.
Zpráva z médií:

Američané potvrdili, že špehují Evropu a její veškerou komunikaci
USA. podle zpráv dostupných v Bruselu potvrdily, že jejich tajné služby skutečně provozují program "Echelon", sloužící k zachycování telefonických hovorů, faxových a e-mailových zpráv v celosvětovém měřítku a zvláště v Evropě a mezi Evropou a Amerikou. Americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) podle týchž pramenů odtajnila příslušné dokumenty podle zákona o svobodě informací ve prospěch nevládní organizace American Security Archives (Americké bezpečnostní archivy). Potvrzují to, co napsal ve zprávě pro Evropský parlament britský novinář Duncan Campbell, totiž že tento systém umožňuje USA s pomocí Británie sledovat veškeré informace posílané po telefonních linkách i přes družice a slouží k politické, vojenské, ale hlavně průmyslové špionáži. Výbor EP pro svobody a práva občanů se bude touto zprávou zabývat 22. února. Budou mu předloženy ještě další tři dokumenty - o kódovacích systémech, o právní povaze takového zachycování a sběru informací a o ekonomických hrozbách s tím souvisících. Debata hrozí být výbušná, protože už v roce 1998 se EP hlasitě rozhořčil kvůli americké špionáži v Evropě. Podle Campbella tato aktivita od té doby zesílila. Belgický vědec Jean-Marc Dinant z univerzity v Namuru považuje za ústřední bod systému Echelon pracoviště v britském kraji Yorkshire, kam se po optických vláknech sbíhají všechny sebrané informace a jež je propojeno elektronicky s USA. Kolem 600 amerických vojáků ve dne v noci vyhodnocuje získaný materiál; není o tom pochyb, protože britská vláda byla nucena to přiznat v odpovědi na dotaz Sněmovny lordů parlamentu, uvedl Dinant. "Má se za to, že jsou schopni souběžně sledovat dva miliony spojení. Dovedou je třídit jak podle klíčových slov - třeba Clinton, bomba, boeing -, nebo podle míst, odkud a kam směřují. Oblíbeným terčem jsou zejména velvyslanectví a další mise. Američané mohou sledovat všechny odstíny zahraniční politiky kterékoli evropské země," řekl Dinant. Evropa podle něho nemá sebemenší možnost se špionáži bránit, protože "pouze Američané disponují špičkovými technologiemi, jež umožňují nejen zachycovat, ale i dešifrovat zakódované zprávy". Podle Campbella jsou ekonomické dopady Echelonu nesmírné. Například francouzská firma Thomson přišla v roce 1994 o kontrakt na dohled nad brazilskými pralesy v hodnotě miliardy eur (40 miliard korun), protože NSA předběžné informace včas zachytila. Ta také zmařila o rok později kontrakt západoevropské firmy Airbus na dodávku letadel za pět miliard eur (200 miliard korun). Velice byla poškozena i firma Nokia. (dle sdělovacích prostředků; začátek února r. 2000)
 
 
 

Zpět na rozcestník „Znamení doby“
 
 

<-Skok na seznam „za dveřmi“ <-<-Skok na Homepage

NAVRCHOLU.cz