Co je to vlastně Halloween



1. listopadu je na Západě svátek Všech svatých čili den »Památky zesnulých« tzv. »Dušičky«. V tento den se na Západě také pořádají slavnosti zvané »Hallowe'en«, o kterých pojednává tento článek. Při Hallowen jsou konány karnevaly a maškarní průvody, zapalovány ohně, kolem nichž se shromažďuje veliké množství lidí; jde o jistou obdobu »dne čarodějnic« známého v našich zemích (o tomto dni je v článku také zmínka). Nebezpečnou duchovní povahu tohoto „svátku“ ukazuje pojednání, jež zde čtenářům přinášíme. Církev slaví v tento den podle starého pravoslavného kalendáře svatou památku divotvorce, sv. kněze Jana Kronštadtského.

V podzimním ročním období se v americké společnosti připravuje slavení svátku Halloween (Hallowe'en). Nedávno jsme měli možnost na našich televizních obrazovkách sledovat hrdiny ze známého televizního seriálu Beverly Hills 90210, jak se účastní oslavy uvedeného svátku. (Šlo pouze o jednu část uvedeného cyklu příběhů americké mládeže a ta se zabývala oslavou uvedeného svátku; pozn. překladatele.) Je zcela nevyhnutelné podrobně zkoumat každý aspekt naší účasti na životě ve světě, jímž jsme obklopeni: svátky, asociace a společenství (kluby), přičemž se musíme naučit rozlišovat, zda je to v souladu, anebo v rozporu s učením svaté pravoslavné víry; musíme při tom zhodnotit různé pohledy a uvědomit si a uvážit formy této účasti.

Je to složitá, často i bolestivá úloha, zvlášť když si uvědomíme, že existují velmi rozšířené a populární a známé organisace, různorodé oblíbené aktivity, v nichž bychom však neměli přijímat účast.

Když naše školy, místní organisace, různé zábavné programy v médiích i články v tisku hovoří o svátku Halloween a zároveň se snaží upoutat nás rozličnými výhodami, pravoslavní věřící se nemohou účastnit těchto slavností. Příčina je jednoduchá – spočívá v zachování věrnosti Bohu a pravoslavné Církvi.

Halloween má své kořeny v pohanských dobách a pokračuje i v dnešní době formou modloslužebnictví, když se vzdává úcta satanu jako andělu smrti. Jak víme, základ naší svaté Církve je zpečetěný krví mučedníků, kteří odmítli přinášet oběti a sloužit modlám, jakými jsou andělé satanáše, i když jim hrozili krutými mučeními, dokonce smrtí.

Za tento věrný postoj svatých mučedníků Bůh vylévá milost na svou Církev, díky níž se počet křesťanů každodenně zvyšoval, a to v téže době, kdy by se mohlo zdát, že by strach prvních křesťanů před pronásledováním (1.-3. stol.) mohl uhasit plamen víry. Podstata spočívá v tom, že oproti světské psychologii je to zvláště poslušnost a pokorná věrnost Bohu, které jsou těmi nitkami, jež v životě ukazují správný směr našeho života s Kristem, skrze něhož dostáváme skutečný duchovní pokoj, lásku, radost a účastníme se zázračného působení Jeho Svatého Ducha. Proto nás Církev vždy volá k odvržení lži a přiblížení se k věrnosti a jejím pravdám.

Abychom pochopili, proč se nemůžeme účastnit pohanské slavnosti Halloween, je třeba, abychom poznali duchovní nebezpečí, pramenící z podobného aktu. Proto se vrátíme do dějin tohoto protikřesťanského svátku. Počátek jeho slavení nacházíme již v časech před založením Církve Kristovy (před narozením Spasitele). Vzniklo to mezi starokeltskými kmeny v dnešní Velké Británii, Irsku a severní Francii. Pohané věřili, že fyzický život začíná zánikem. Proto slavili začátek nového roku na podzim, z 31. října na 1. listopad, včetně celého tohoto dne, kdy podle jejich představ začalo období chladu, tmy, rozpadu a smrti. Keltové uctívali božstvo Samhaina, přičemž věřili, že je to kdosi, na kom záleží, aby přišla smrt. Byl též nazýván velitelem smrti. Jemu byly zasvěceny oslavy nového roku.

Slovo „Samhain“ (název svátku slaveného v noci z 31. října na 1. listopad) se dnes volně překládá „jako konec léta“, spíše jeho význam však prostě znamená „konec“ čili smrt. „Pro Kelty byl Samhain časem, kdy se otvírá brána mezi tímto a dalším světem. Byl to tedy čas komunikace s mrtvými, kteří se jako divoký podzimní vítr toulali po zemi,“ říká věštkyně a kartářka v populárních českých novinách.

S tímto dnem bylo spjato množství pověr a zvyků, které z pravoslavného pohledu nemůžeme nazvat jinak, než - jak je jasno už z výše uvedeného – démonské, a jež se zachovaly až do dnešních dob. V předvečer slavení nového roku, podle druidů čili žreců keltského náboženství, národ hasil všechny ohně, krby a svícny. Večer byl zapálen ohromný oheň z dubového dřeva, neboť dub považovali za posvátný strom. Na tomto ohni byly spalovány obětované plody, zvířata a někdy i lidské oběti, jimiž se snažili získat náklonnost Samhaina. Věřili přitom, že Samhain v tento den dovoluje duším mrtvých navracet se domů. A právě odtud vznikl zvyk táboření v temnotě, maskách a kostýmech zobrazujících přízraky, přeludy, příšery, vědmy, démony a všemožné ohavnosti. Neboť živí se dostávali do blízkosti mrtvých a kontaktovali se s nimi pomocí magických aktů, napodobujíce chování mrtvých.

Slova „trick or treat“ (ohavnost /mrzkost/ anebo dar /dáreček/; význam tohoto úsloví by se dal volně přeložit: „dej nám dáreček, nebo ti něco /ošklivého/ provedem“) jsou součástí tohoto systému pověr a magických praktik. Věřili, že duše mrtvých, vstoupivší do světa tmy, rozpadu a smrti, se podrobily knížeti smrti Samhainovi a trpěli kvůli tomu, že byly hladové, jako zvířata. Z toho se vyvinul zvyk prosit v tento den o almužnu, což bylo sváteční ceremonií napodobující to, jak Keltové věřili, co vlastně dělaly i duše zemřelých při svých svátečních návštěvách. Věřili, že když si poskytnutými dary nezískají náklonnost duší zemřelých a těch, kteří je znázorňují, bude následovat hněv Samhaina skrze kletbu – „tricks“, uvalenou ze strany zemřelých duší jeho služebníků na ty, kdo je neobdarovali.

Z pohledu pravoslavných křesťanů není možno se takových akcí účastnit, protože jde o zjevný projev modloslužebnictví a přitom zradu a odmítnutí Boha a také naší svaté víry. Účastníme-li se těchto obřadů, napodobujíce mrtvé, oblékáme se jako oni a vyprošujeme za ně almužnu, dobrovolně hledáme jejich přítomnost a tím vlastně chceme být v blízkosti těch, jejichž velitelem není Samhain, jak mysleli a věřili Keltové, ale satanáš, nepřítel, který je protivníkem Božím. Účastníme-li se obřadů „trick or treat“, obdarováváme těmi dárky nikoliv nevinné děti, ale satanáše, jemuž děti přišly sloužit, napodobujíce duše mrtvých, bloudících v noční tmě. (Součástí těchto pohanských slavností je totiž zvyk, podle kterého děti, účastnící se tohoto pohanského obřadu, obcházejí domy a žádají „almužnu“ – tedy spoluúčast ostatních lidí v tomto pohanském svátku.)

Je třeba se také zdržovat praktik „Jack-O-Lanterns“ (lucerny z dýní), neboť i tyto pocházejí z již dříve vzpomenutého keltského obřadu obětního ohně. V USA se pro to užívá tykve, která se v dávných časech užívala k přenesení tohoto ohně domů a tato „lampa“ zůstala hořet po celou noc. (Tyto lucerny představovaly duše zemřelých milovaných bytostí a bývaly umístěny v oknech nebo na verandách, aby vítaly pozůstalé. Také sloužily jako ochrana proti zlým skřítkům.) A proto tím, že konáme tradici Jack-O-Lanterns, jsme vlastně nuceni slavit a ctít pohanského keltského boha smrti Samhaina. Pravoslavní křesťané se v žádném případě nemohou účastnit těchto starokeltských obřadů, ale právě naopak, dodržovat pravoslavné zvyky a nabádat ostatní k jejich dodržování, zapalujíce lampádu Spasiteli, Bohorodici a všem našim svatým.

Starokeltský obřad v souvislosti s tímto svátkem byl spojený též s věštěním a předpověďmi. Po dohoření ohně z obětní vatry předpovídali pohanští žreci z pozůstatků obětí, co očekává lid v následujícím roce. A od těch dob zůstává noc Halloweenu navždy nocí všemožných kouzel, čar, věštění, magických – tajuplných her a později ve středověku je to všechno využíváno k černé magii a sloužení satanu. V dnešní době takzvaná „satanova církev“ oficiálně vyhlásila tento den za svůj svátek, který má být podle jejich plánů využit tak, aby o satanu vydával svědectví. Proto se není čemu divit, že když filmový režisér John Carpenter točil zvlášť hrůzostrašný film, vybral si tento den a zvlášť slavení Halloweenu. Pan Carpenter nepochybuje o tom, že podstata tohoto svátku je vlastně satanská zloba. Abychom se přesvědčili, stačí jen shlédnout libovolnou část z pěti dílů filmu Halloween.

V době prvotní keltské Církve, která byla pravoslavnou, se svatí Otcové snažili působit proti tomuto pohanskému svátku oslavujícímu vůdce smrti a dohodli se a ustanovili v tento den svátek Všech svatých (na Východě se tento svátek připomíná o první neděli po Padesátnici). Zde nacházíme i původ slova Hallowe'en, protože ve staré angličtině All Hallow E'en znamená předvečer slavení dne Všech svatých.

Samhain se této noci říkalo až do 16. století, pak vznikl zkrácením výrazu All-hallow-evening (dosl. předvečer / vigilie všech svatých / první nešpory) Hallowe'en.

Pohanská víra se zde značně mísí s okultismem, satanismem a magií. Byla to vlastně reakce na snahu Církve vytlačit ze života lidí tento svátek, avšak pohané právě v tento večer zvyšovali své horlivé snahy a reakce (proti křesťanství). Na počátku středověku se Halloween stal hlavním svátkem okultismu. V tuto noc a potom celý druhý den se uskutečňovaly všemožné aktivity – kouzla a čáry černé magie a satanismu. Mnohé z těchto činností spočívaly ve výsměchu křesťanské – pravoslavné víře a jejím zvyklostem. Lidé se oblékali do zvláštních šatů se zobrazenou kostrou, aby vypadali jako kostlivci – s cílem vysmívat se církevní tradici a úctě k divotvorným ostatkům svatých. Kradly se přitom křesťanské posvátné předměty – kříže, svaté Dary, uchovávané v chrámu v zásobě pro nemocné, s úmyslem poskvrnit je a zneuctít. Praxe vyprošování almužen se konala s cílem nahněvat a obtěžovat křesťany, kteří se kvůli své víře nemohli zúčastňovat takovýchto aktů a nedávali almužnu těm, kteří sloužili pánu smrti. (Kdo nedal almužnu, tomu "koledníci" provedli nějakou lumpárnu.) V současné západní společnosti neskončily snahy církve odstranit tento pohanský svátek památkou všech svatých úspěšně.

Po dobytí keltských území Římany se keltské a římské tradice různě prolínaly. Katolická církev však o pohanské zvyky neměla zájem a v šestém století zavedl papež Bonifác IV. pro období Samhainu svátek Všech svatých. Památku zesnulých zavedl v roce 998 benediktýnský opat Odillo z Cluny. Od té doby se v mnoha evropských zemích slaví 1. listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušičky.

Halloweenová mše
Halloweenová mše

Církevní párty
Církevní halloweenová party

Mimochodem, tak široké a grandiosní obnovení dávného pohanského svátku na Západě, kde je to (i přes nepokrytě démonické souvislosti) už nějakých dvě stě - tři sta let jeden z největších a ve většině společnosti oblíbený svátek, - to je zajímavý misijní a pastýřský neúspěch západní církve. Je vlastně neuvěřitelné, jak je možné, že po tisíciletém působení všudypřítomné církevní struktury, se najednou vynoří tyto hrůzně předkřesťanské, otevřeně pohanské, slavnosti, a to nikoliv jako fenomén zasahující nějakou skupinku lidí, či jistý segment či vrstvu společnosti, ale jako celospolečensky rozšířená a přijímaná tradice.

Zdá se, že už na přelomu prvního a druhého tisíciletí po Kristu neměla západní církev dost duchovní síly k metamorfóze či skutečnému pokřesťanštění těchto pohanských slavností, spokojila se jen s použitím moci k potlačení (resp. uspání) jejich původního charakteru. A ten se prostě znovu vynořil, či probral ze spánku, jakmile zeslábla světská síla církve, síla, která potlačila pohanství, aniž by však dokázala transformovat vnitřní nábožnost lidí do diametrálně vyšší úrovně, než je pohanství.

Podobně není dnešní katolická církev schopná vyvést své ovečky ze zjevně démonických kultů woodoo. Nezdá se, že by zpočátku nechtěla, ale zřejmě ta duchovní síla k vítězství nad pohanstvím už v západních církvích není. Tak kapitulovala a naučila se vedle woodoo (a možná lze říci: s woodoo) žít.

Zapátral jsem na internetu a zdá se, že skoro každá západní církev nějak vstřebala halloweenové oslavy do svých církevních aktivit. Slouží se halloweenové mše (s dýněmi, ale zatím bez masek), církve pořádají halloweenové party či večírky (samozřejmě s dýněmi i s maskami) - je to všechno "cool" a "fun"...

Na staré Rusi byl svátek podobný Halloween, Navij deň (staroslovansky „nav“ – nebožtík, mrtvola), nazvaný též Radonicí, který se slavil na jaře. Církev ve snaze vytlačit tento svátek přiblížila jeho den Pasše a dovolila připomínat si v úterý po Tomášově neděli den zesnulých, který byl „protkaný“ paschální radostí z přicházejícího vzkříšení celého lidstva z mrtvých hned po Ježíšově zmrtvýchvstání. Nakonec byl tento pohanský svátek v Rusku vypuzen a zapomenut a Radonice ztratila své důležité místo v národním povědomí, ustoupila do pozadí před skutečným svátkem svátků a slavností nad slavnostmi – Paschou. Avšak mnohé tmářské a pohanské zvyky ruské minulosti, například magický svátek Semik, Kupalo anebo Rusalnaja neděla a v mnohých projevech i samotná Maslenice se zachovaly v některých oblastech až do začátku našeho století. Zapomnělo se na ně až nyní, i když sovětská vláda dělala všechno pro to, aby se znovu obnovily. Uvedeme ještě příklad jednoho „neurážejícího“ svátku – 1. máje, vyhlášeného kdysi za mezinárodní den pracujících. Jak je velmi dobře známo teologům a historikům, šlo vlastně o přejmenování Valpuržiny noci (noc z 30. dubna na 1. května) – velkého každoročního šábesu, sabatu – odpočinku a sobotního setkávání se čarodějnic a démonů, na němž se vzdávala úcta satanáši a všichni účastníci se sjednocovali do satanova bratrstva. (V našich končinách se Valpuržina noc dosud bouřlivě oslavuje velkými ohni a slavnostmi, tzv. „pálením čarodějnic“.)

Valpuržina noc neboli noc čarodějnic, původně germánský středověký svátek jara a probuzení přírody slavený v noci z 30. dubna na 1. května.)

Zvyky dnešního Halloweenu jsou zakořeněny a vycházejí z pohanství, je to modloslužba a sloužení satanu. Jak to, že se tento svátek, který je tak protikladný křesťanské víře, usídlil a byl přijat křesťany? Odpověď zní – duchovní apatie, špatné sklony, to jsou kořeny ateismu a zavržení Boha. V současném světě je člověk neustále přesvědčován, aby nehledal žádný duchovní význam v tom anebo onom zvyku, a to s cílem, aby viděl jen zevnějšek, který se jeví jako cosi milé, radostné a neškodné. Za takovýmto přístupem se ovšem skrývá ateizmus, popírání existence Boha a satana. Proto nakonec vede k tomu, že všechny tyto aktivity a vlivy se – nehledě na jejich jasně modloslužebnický původ – jeví dnešním lidem jako neškodné, nemající žádné následky.

»Tykev, postavená v okně anebo na trávníku před domem, slouží též jako dekorace. V rodinách, kde jsou děti, to bez ní snad ani nejde. A nejen to, holky a kluci, vymustrovaní v maškarách, chodí o Halloweenu od domu k domu koledovat. Jakmile vyjde majitel ven, uslyší od malých hastrošů: „Trickt or treat?“ - což prý znamená: „Koledu, nebo vám něco provedu“. Řekne-li hostitel trick, děti předvedou nějaký trik, třeba stoj na hlavě, svíčku či přemet a za to dostanou sladkost nebo ovoce. ... Je jedno, zda chceme slavit Dušičky, nebo Halloween a nemá cenu zatracovat to, co neznáme. Pokusme se spíš udělat si v tyto dny svůj vlastní svátek. Můžeme vzpomínat na mrtvé, ale připravme se také na dobu čekání na jaro. ...« Takto zve ke slavení Halloweenu současný český tisk.

Svatá Církev se však rozhodně vyslovuje proti tomu, neboť Ježíš Kristus nás učí, že Bůh soudí všechno, cokoliv konáme, v cokoliv věříme. Všechny naše skutky se buď Bohu líbí, nebo jsou namířené proti němu. „Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“ (Mat. 12,30).

Zlí duchové existují. Kristus proto přišel na svět, „aby skrze (svou) smrt zahladil toho, kterýž má vladařství smrti, to jest ďábla“ (Žid. 2,14). My jsme jako křesťané povinni pochopit to, že náš nejhorší nepřítel je ten, kdo vzbuzuje vzrušení jak v celých národech, tak v jednotlivcích a nedovoluje jim, aby poznali pravdu. Jestliže si uvědomíme, že satan je náš reálný nepřítel, nikdy se nemůžeme spoléhat jen na náš duchovní pokrok, sebezdokonalování. „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatům, proti mocnostem, proti světa pánům temnoty věku tohoto, proti podnebeským duchům zlosti“ (Ef. 6,12).

Dnes se stáváme svědky velkého šíření satanských kultů: dovídáme se o satanských službách, jež se vykonávají v noci Halloweenu. Tisk je přeplněn informacemi o spiritismu, nadpřirozených fenoménech, proroctvích a vším, co je inspirováno a prodchnuto démonskými silami.

Svatý Jan Kronštadtský (+ 1909), velký lékař duší a těl, je Církví připomínán právě v den Halloweenu, v den, který je zasvěcený zvrácenému ničiteli a obelhávači lidstva. Tato shoda je nepochybně dílem Boží prozřetelnosti. Svatý Jan Kronštadtský varoval před revolucí ruskou společnost, že se nechala unést tolstojovským anarchismem, marxismem, okultismem, satanismem a jinými tehdy moderními vlivy; avšak jeho slova nebyla přijata. Víme, jakou tragédii prožilo Rusko, a bylo to pouze výsledkem vlastní neposlušnosti.

Ruská zahraniční církev, k níž patří autor článku, vzpomíná památku sv. Jana Kronštadtského ve výše zmíněné datum (19. října dle starého kalend. tj. 1. listopadu nového kalendáře). Ruská církev Moskevského patriarchátu má ve svých kalendářích památku sv. Jana Kronštadtského 20. prosince dle starého kalend. tj. 2. ledna nového kalendáře.

Poučujte své děti! Hovořte s nimi o pohanských kořenech satanského svátku Halloween! Je-li třeba, ať nejdou do školy, aby se nemusely zúčastňovat příprav na tento svátek. Sláva Bohu, stále ještě se můžeme opírat o zákon a máme právo nezúčastňovat se takových shromáždění, které jsou proti našemu křesťanskému svědomí. Bůh nám dal v den Halloweenu slavit památku svatého Jana Kronštadtského, velkého tvůrce zázraků a člověka, který uzdravoval, a dává nám tím protijed, abychom nebyli uloveni satanem. Měli bychom využít tohoto daru, protože Hospodin je skutečně „podivuhodný Bůh ve svatých svých“.

Pravoslavná Rus, 1992, č. 18, str. 13-15, vydáváno v Jordanville, New York, USA.
Přel. do slovenštiny A. Cap; upraveno a doplněno redakcí Pravoslavného kalendáře, kde byl český překlad poprvé uveřejněn. Později ještě upraveno redakcí webu orthodoxia.cz

Publikace tohoto materiálu byla schválena igumenem (nyní již biskupem) Cyrilem

Vsuvky malým písmem pocházejí z redakce článku na orthodoxia.cz v r. 2009.

Další informace viz Wikipedie.

O pravoslavném svátku Všech svatých a o příčině podzimního datování tohoto svátku na Západě viz na webologu Ambon.




Zpět na rozcestník »Znamení doby«



<-Skok na seznam »za dveřmi«    <-<-Skok na Homepage