Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl I.: Dobré a špatné myšlenky

Kap. 6.: Myšlenky posvěceného člověka a myšlenky člověka lstivého (špatného)

Svatý člověk svýma očima duše nahlíží své vlastní chyby jako veliké, ale chyby druhých jako malé. Chyby druhých nahlíží skutečně jako malé, nejedná se o pokrytectví. ... Nakolik se člověk duchovně pozdvihuje, natolik se osvobozuje a natolik miluje Boha i lidi. Tehdy nemůže pochopit, co to znamená špatnost, protože o druhých uvažuje dobře, o všem přemýšlí čistě a vše vidí duchovně, svatě.

-Starče, pozná ten, kdo má svatost, toho, kdo je špatný?

-Ano, špatného pozná, stejně tak jako rozpozná svatost světce. Vidí zlo, ale zároveň vidí i vnitřního člověka a rozlišuje zlo, jež pochází od pokušení a z vnějšku.

Svýma očima duše nahlíží své vlastní chyby jako veliké, ale chyby druhých jako malé. Chyby druhých nahlíží skutečně jako malé, nejedná se o pokrytectví. Může vidět přestupky, ale omlouvá -- v dobrém úmyslu -- zlo špatného člověka; neopovrhuje jím, nepovažuje ho za nižšího, než je on sám.

Svatý člověk může někoho takového samozřejmě považovat za lepšího, než je on sám, a snášet ho z mnoha důvodů. Vidí např. špatnost člověka, který se dopustil přestupku, ale uvažuje o tom, že se (ten špatný člověk) dostal do situace, kdy se dopustil poklesků, protože zůstal bez pomoci. "Kdo ví, co bych já sám udělal, na jeho místě, kdyby mi nepomohl Bůh." Tímto smýšlením se získává mnoho blahodati (Boží milosti).

Naopak, zlý člověk, vidí-li svatost někoho jiného, nechápe jeho dobré myšlenky podobně jako ďábel.

Ten, kdo koná jemnou práci, omlouvá druhého, ale nikoliv sám sebe. Nakolik se člověk duchovně pozdvihuje, natolik se osvobozuje a natolik miluje Boha i lidi. Tehdy nemůže pochopit, co to znamená špatnost, protože o druhých uvažuje dobře, o všem přemýšlí čistě a vše vidí duchovně, svatě. Má užitek dokonce i z poklesků svých bližních, jejichž pády využívá jako mocnou brzdu pro sebe samého, aby byl pozorný a neztroskotal.

Avšak ten, kdo není očištěný a uvažuje špatně, hledí na všechny věci jako na zlé. Dokonce i to dobré špiní svojí špatností a lstivostí. Nemá užitek ani ze ctností druhých, protože je zatemnělý černotou nepřátelství, a tak si je (tj. ctnosti) vykládá podle svého proradného slovníku. Pořád je zarmoucený a svojí duchovní temnotou stále zarmucuje své bližní. Chce-li se osvobodit, musí -- aby dosáhl duchovní čistoty, očištění mysli a srdce -- pochopit, že se musí osvobodit od egoismu.

- A když, starče, je sám člověk (podle svého charakteru) jednou zlý a pak dobrý?

- Tehdy přijímá odpovídající působení a změny. Člověk je treptos. Zlé myšlenky pocházejí někdy od pokušení a jindy sám člověk přemýšlí lstivě. Mnohokrát ďábel vytváří situace tak, aby lidé měli špatné myšlenky. Jeden archimandrita, když poprvé přišel do mé kalivy, tak jsem se s ním nestihl setkat. A po druhé když přišel, tak jsem se s ním nemohl setkat, jelikož jsem byl těžce nemocen, a proto jsem mu řekl, ať si přijde pobesedovat jindy. Avšak on si začal myslet, že s ním nechci mluvit a něco proti němu mám, načež šel nahoru do monastýru, a tam si stěžoval. Toto všechno pocházelo z pokušení.

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage