Tajemný zázrak v Zeitunu

Sergej Putilov

Ikona zjevení Matky Boží v Zeitunu

Ruského poutníka, který se vydal do hor poblíž Damašku, aby navštívil monastýr sv. Thekly, může udivit úcta, kterou chovají pravoslavné mnišky ke "koptské" ikoně "Zázrak Bohorodice v Zeitunu". Její ikonografie může připadat pravoslavnému člověku velice neobvyklá. Přesvatá Panna se v nimbu ze zlatých hvězd vznáší nad kupolí chrámu a z jejích rozprostřených dlaní vyráží sloupy světla. Takové ikony uvidíte i v řeckých chrámech ve Svaté Zemi a - pochopitelně - v samotném Egyptě, kde se Zeitun nachází. Uctívání "koptské" ikony Bohororodice Zeitunské je silně rozšířeno po celém pravoslavném Blízkém Východě, zatímco v Rusku o tomto velikém zázraku i po třiceti letech ví jen málokdo.

Malý pětikupolový chrám Bohorodice na káhirském předměstí Zeitun stojí ve stínu velikého současného chrámu. Před třemi desítkami let se zde odehrály události, bezmála nejpodivuhodnější z celé dvoutisícileté křesťanské historie. 2. dubna 1968 spatřili muslimové pracující v autobusovém depu, který byl vedle chrámu, podivný úkaz - na střeše chrámu stála poloprůhledná ženská postava, z níž vycházela záře. Nejdříve nechápali, ale pak užasli. Sbíhající se lidé viděli na střeše Bohorodici - tak, jak je ikonograficky zobrazována v tzv. Deesis na ikonostasu; modlila se ke kříži chrámu, z něhož též vycházelo světlo. Fotografové, kteří se na místě ocitli, pořídili první snímky.


Zjevení Matky Boží (foto z r. 1968)

Zpráva o zjevení obletěla celý svět. Očividnými svědky těchto zjevení, která pokračovala nepřetržitě po tři roky, se stalo stovky tisíc lidí a mezi nimi bylo mnoho fotoreportérů a novinářů. V Rusku, které bylo za bolševickou "železnou oponou", se však o těchto událostech prakticky nic nevědělo. Přehled spousty svědectví zaznamenal novinář Francis Johnson ve své knize "Když milióny viděly Pannu Marii", která dosáhla pěti vydání.

Autor věnuje pozornost tomu, že zjevení se konala nad nebo kolem chrámu v Zeitunu, předměstí Káhiry, nacházejícím se v bezprostřední blízkosti cesty, po níž se ubírala svatá Rodina při svém útěku do Egypta. Pozemek, na němž je chrám postaven, původně patřil rodině Kopta z rodu Chalilů. V roce 1920 se jednomu z členů jeho rodiny ve spánku zjevila Bohorodice a velela postavit na tom místě chrám. Byl vybudován v r. 1925 a poté se ulička kolem začala nazývat Chalil Lein (tj. ulice Chalilova). A hle, po padesáti letech přesvatá Panna jakoby požehnala chrám tímto způsobem.


Chrám Sv. Marie v Zeitunu, u něhož se dělo zjevení Bohorodice

Předchozí zjevení Matky Boží se stalo v r. 1962 v sovětské Litvě. Přesvatá Panna tenkrát pravila, že příště přijde do Egypta.

První vidění v Zeitunu, jak již bylo řečeno, stalo se večer 2. dubna 1968 ve 20,30 hod. Muslimští dělníci, kteří přišli na obvyklou pracovní směnu k vratům jejich garáže, jež stála naproti chrámu Svaté Marie, vyprávěli: Dopravní špička už minula a v nastávající tmě bylo na ulici jen jedno auto a několik žen, kráčejících po lucernou osvětlené straně ulice. Náhle jakýsi pohyb nad střední kupolí chrámu upoutal pozornost žen. Dva dělníci se zvedli od svých šálků čaje a ztuhli v překvapení - viděli "bílou paní (ledi)" klečící vedle kříže na vrcholku kupole. Jeden z dělníků, jmenoval se Faruch, ukázal na ni zavázaným prstem (který mu měli následujícího dne amputovat) a zakřičel ze všech sil v domněnce, že se dívka chce vrhnout dolů: "Ledi! Neskákejte! Neskákejte!" Pohnut zoufalstvím utíkal volat požárníky a policii; několik jeho spolupracovníků šlo zavolat kněze, otce Konstatnina.

V tu chvíli se "Ledi", oděná do šatů třpytících se světlem, postavila. Jedna z žen dole zvolala arabsky v náhlém osvícení: "Naše Matka Boží, Marie!" Sotva z jejích úst vyletěla tato slova, objevilo se neznámo odkud hejno bílých holubic, které se vznášely vedle zjevení. Za několik okamžiků neobvyklé vidění vybledlo na temném nebi a zanechalo diváky ohromené a ztichlé.

Následujícího rána, když se očitý svědek Faruch dostavil do nemocnice na operaci, ukázal se jeho prst k nesmírnému překvapení chirurga naprosto zdravým. To byl první známý zázrak uzdravení v Zeitunu.

Krátké vyprávění o prvním vidění otiskly káhirské noviny Wantani. Týden poté se stalo druhé vidění, a pak další a další, rychle následující po sobě. Vždy se dála v noci a byla doprovázena tajemným světlem, září a odlesky kolem chrámu, které vytvářely jakoby baldachýn z hvězd. Jeden ze svědků to popisuje jako "déšť briliantů". Po několika minutách se objevilo hejno zářících holubic létajících kolem chrámu zalitého proudy světla. Očividci je popisují jako podivné ptáky - jakoby učiněné ze světla, kteří létali ohromnou rychlostí, leč nemávali křídly. Někdy sedm či více ptáků létalo v podobě kříže. Pak se shoufovali a náhle zmizeli jako tající sněhové vločky.


Zjevení Matky Boží (foto z r. 1968)

Brzy byl oslepující záblesk světla jakoby "vtahován" (vsakován) do chrámové střechy. Jak světlo sláblo získávalo podobu postavy Boží Matky. Byla vždy v dlouhých šatech a s pokrývkou hlavy z modro-bílého světla. Záhyby jejího roucha vlály v teplém větru. Kolem hlavy byla oslňující záře v podobě nimbu. Byla tak silná, že činila prakticky nemožným rozeznat rysy obličeje. Zjevení bez jakéhokoliv úsilí klouzalo skrze kupoli a vítalo zástup dole. Neočekávaně se mohla ukázat nad či mezi palmovými větvemi v chrámovém nádvoří, nebo se jevit jako kulové světlo nad jednou ze čtyř nárožních kupolí nebo u jejich podpůrných kamenných arkýřů. Frekvence zjevení byla různá. V prvé dny se Bohorodice zjevovala téměř o každé noci, jindy několikrát v nočních hodinách. Proto mohly stovky diváků rychle doběhnout domů a přivést sem členy svých rodin nebo sousedy. Jak však šel čas, zjevení se začalo ukazovat méně často. Čas od času bylo možno spatřit přesvatou Paní s dítětem Ježíšem na rukách nebo se svatým Josefem spolu s Kristem - dvanáctiletých mladíčkem.

Zprávy o viděních se šířily rychlostí ohně a vyvolaly vlnu mocného nadšení neuvěřitelného množství křesťanů, muslimů, židů a dokonce i nevěřících. Davy lidí, kteří se tam o nocích shromaždovali, dosahovaly počtu 250 tisíc. Každé zjevení Bohorodice bylo provázeno ohlušujícím křikem, pláčem nesmírného množství lidí obklopujících chrám ze všech stran: "Věříme v tebe, svatá Marie! Svědčíme o tobě, svatá Marie!" Mnozí muslimové, klečící na svých koberečcích, recitovali verše z Koránu k poctě svaté Marie (islám chová určitou úctu k Panně Marii a uznává Neposkvrněné početí Kristovo). Jiní se modlili jednohlasně s katolíky, kopty a protestanty. Poprvé v historii se křesťané a muslimové modlili společně v takovém ohromném počtu.

Hned zpočátku fotograf Vagich Rizk Matta úspěšně vyfotografoval zjevení. "Vidění bylo tak ostré, že mi oslepovalo oči. Byl jsem jakoby ochromen nárazem proudu. Několikrát jsem cvaknul fotoaparátem a náhle zjistil, že moje nemocná ruka je vyléčena," pravil fotograf. Stoupající počet dalších uzdravení přiměl koptské církevní představené dokonce zorganizovat speciální lékařskou komisi, aby zkoumala případy uzdravení.


Kupole chrámu Svaté Marie v Zeitunu

Biskup Grigorij, vedoucí Akademie koptské kultury a vědeckých bádání, uvedl: "Tyto události nemají sobě rovné v celé minulosti ani na Východě ani na Západě. Jednou jsem viděl otevřená nebesa a svatá Marie se objevila v tom "průlomu". Vypadala jako vyššího vzrůstu než obvyklá lidská postava, mladá, krásná a zářící. Na hlavě měla něco na způsob pokrývky. Hleděla směrem ke kříži na kupoli hlavního chrámu. Vypadala jako trpící Matka. Nevypadala šťastně. Stála tam v průběhu asi dvou nebo tří hodin. Jindy se pomalu pohybovala. Někdy držela v pravé ruce olivovou ratolest. Jindy zase pozdvihovala ruce k modlitbě. Jindy se Bohorodice objevila s dítětem Kristem na rukách - to pak vypadala šťastně, a někdy se usmívala. Vždy byla milostivou. Poté se vracela ke kupoli, postava se proměnila v zářící kouli a rozplývala se ve tmě."

Biskup Athanasij z Beni Zuif: "Bylo obtížné stát po celou dobu přímo před chrámem, jelikož vlny lidí do mně strkaly ze všech stran. Bohorodice byla 5 - 6 metrů nad kupolí, vysoko na nebi, v plné velikosti svého vzrůstu, jako světélkující socha, nebyla však bez života. Pozorovali jsme pohyby těla a lemů jejího šatu. Učinila gesto rukou, když požehnala lid. Bylo to něco nadpřirozené, něco velmi a velmi nebeské."

5. května 1968 se zvláštní komise hierarchů Koptské církve obratil na svého papeže Kyrilla VI.:

"Máme velikou čest představit Vaší Přeosvícenosti poznatky týkající se objevení Požehnaní Panny v našem koptském pravoslavném chrámu v Zeitunu (město Káhira). 27. dubna 1968 poté, co jste nás vyslali, přijeli jsme na místo, kde stojí chrám a začali rozmlouvat s očividci. Výsledkem výslechu pracovníků garáže, obyvatel Zeitunu - křesťanů i muslimů - byl náš závěr, že objevení přesvaté Bohorodice nastalo několikrát na kupolích chrámu od 2. dubna až po současný dne (5. května). Mnoho lidí z různých částí země vidělo Bohorodici a potvrdilo to písemně. Mnozí nám nadšeně zasílali vlastní svědectví o tom, co spatřili na vlastní oči."

Když jsem se vrátil do Ruska, nejprve jsem vyprávěl o Zeitunském zázraku otci Nikolaji představenému chrámu Mikuláše Divotvorce ve městu Vidnoje. Odvětil mi: "Abychom nedopatřením nezavrhli zázrak zjevený nám shůry, nutno zkoumat jeho plody. Čili pozorovat, jaké následky měly zeitunské události. Vedly tyto události, které se staly v Koptské církvi, k posílení víry mezi lidmi? Je potřeba - aniž bychom zavrhovali (možný zázrak) - pečlivě zkoumat vše, co je těmito zjeveními spojeno, abychom neriskovali, že vylijeme s vaničkou i dítě."


Svědkové přítomní zjevení Matky Boží nad chrámem v Zeitunu

Podle zprávy benediktinského mnicha Jeroma Palmera, který také napsal knihu o zjevení v Egyptě, svědčili křesťané i nekřesťané, že to, co viděli v Zeitunu, přivedlo je k víře v Boha. "Lidé začali přemýšlet, že křesťanství je novou (snad se myslí: aktuální; pozn. překl.) cestou, zvláště ti, kteří byli doposavad nevěřícími. Každopádně, víra v Boha a v nadpřirozeno byla posílena," píše mnich. A dále: "V těchto zjeveních nebyla obsažena žádná (výslovná) poselství, vždyť ani stovky poselství by nemohly vykonat to, co učinila zjevení v Zeitunu," uzavírá autor.

Odborník v oblasti koptských výzkumů, diákon Igor Katajev ze Sankt Petěrburgu, mne přivedl k širšímu pohledu na tento problém. Různé autority mezi teology se vyslovily ohledně Zeitunu, a jejich názory se liší a někdy si zcela odporují. Jedni považují všechny projevy duchovního světa u jinoslavných - jako např. zázraky, vidění, zjevení - za působení nečistých duchů, démonů. Jiní mají zato, že v jiných křesťanských proudech jsou Boží zázraky možné. V takovém případě nutno zvažovat příčiny a cíle těchto zázraků: upevňují jinoslavné v jejich (nepravoslavném) vyznání nebo jsou jim tyto zázraky seslány, aby je přivedly na pravou cestu - k vyznávání pravoslavné víry? Ta druhá možnost je, mimochodem, málo pravděpodobná, protože jakékoliv zázraky, které se dějí v rámci nějaké určité konfese, jsou jejími představiteli pravidelně vykládány ve prospěch této konfese. "Ve skutečnosti," uzavírá diákon Igor Katajev, "rozluštění této otázky náleží až dni posledního Soudu, kdy bude zjeveno, kde je pravda a kde lež."

To je asi nejrozumnější přístup k Zeitunskému zázraku. Avšak problém, jak si vést ve vztahu k africkým bratřím ve víře, zůstává. Tato událost se stala neodlučitelnou součástí života Koptské církve, což se odráží v tisících vydaných knih, fotografií a ikon. Několik takových ikon jsem si koupil na památku. Na jedné z nich je Bohorodice zobrazena s nimbem z hvězd a obklopují ji vznášející se nad ní bílé holubice. Z dlaní Panny Marie vychází světlo.

Káhira (Cairos, Kair) - Damašek - Jerusalem - Moskva

(Plný překlad)




Křesťané v zemi pyramid

(Krátký výňatek z kapitolky, reklamy na nově vydanou knihu, připojené k článku o Zeitunském zázraku)

(Byl vydán) sborník zasvěcený popisu největších egyptských křesťanských svatyň a současnému společensko-politickému životu Koptů - přímých potomků dávných Egypťanů a historii Koptské církve. ... Prudký vzestup islámského extremismu, který je zaznamenán v arabském světě, nevyhnul se bohužel ani Egyptu - zemi, kde křesťané a muslimové po celé věky pokojně koexistovali. ... (V knize) se vypráví o památných místech, spojených s útěkem Svaté rodiny do Egypta, o prvých křesťanských monastýrech a chrámech, které vznikly na území současného Egypta už na počátku prvních křesťanských staletí. ... Podrobně se vypráví o životě prostých Koptů - křesťanů, jejichž hlavní zvláštností je, že tito dědicové zmizelé civilizace jsou již téměř půl druhého tisíce let menšinou ve své vlastní zemi a bez ohledu na pronásledování ze strany muslimů, otevřeně vyznávají křesťanství.

Pozn. překladatele: možná právě v těchto okolnostech tkví příčina Zeitunského zázraku.

Předloha článku v ruštině na: http://www.sedmitza.ru/index.html?did=24498



NAVRCHOLU.cz



<-<- Skok na Homepage