Vzpomínka na vzácnou osobnost naší církve, otce Miroslava z Třebíče

Protojerej Miroslav Mužík

Narodil se 5. října 1921. Zesnul 23. července 2007 (malé ohlédnutí za právě zesnulým otcem viz článek na weblogu Ambon; na přiložené fotografii stojí zesnulý otec na schodišti u opatovského chrámu).
Prot. Miroslav Mužík s mátuškou Darjou před třebíčskou farou (druhá polovina 90. let)

V naší církvi přetrvává vroucí vzpomínka na tohoto moudrého pastýře a vysoce vzdělaného duchovního. Působil jako duchovní obětavě na řadě farností, kam z lásky k církvi dojížděl z Třebíče udržovat v nich bohoslužebný život, když nějaká církevní obec neměla svého vlastního faráře. Za všechny takové farnosti jmenujme: Znojmo, Jihlavu, Opatov...

Jeho mátuška Darja odpověděla (v r. 2006) na otázku brněnských redaktorů časopisu Dobrý pastýř, jak se její manžel stal knězem, těmito slovy:
„Myslím, že první impuls vzešel právě z Brna, kde mu místní náboženská obec tuto možnost navrhla. A jak jsme se tehdy oba k této nabídce stavěli? Velmi jsem uvažovala, zda se na toto poslání tatínek (o. Miroslav) hodí, když se teprve s pravoslavím seznamoval, a zda není příliš brzy. Nechtěli jsme se ukvapit. Nakonec jsme se však rozhodli, že to s Boží pomocí zvládneme, věřili jsme, že nám to oběma duchovně prospěje. A tak se o. Miroslav stal knězem, jehož celoživotní láskou byl v teologické oblasti obor pravoslavné liturgiky a rovněž Starý zákon. Manžel nejdříve sloužil při zaměstnání a jezdil do růzdných obcí, kam ho vysílali, a od roku 1952 působil již jako stálý duchovní v Kroměříži. Odtud jsme se v roce 1955 definitivně přestěhovali sem do Třebíče, kde pak můj muž sloužil celých 50 let až do své nedávné mozkové příhody...“ (Zdroj citace viz dole pod článkem.)

Miloval pravoslavnou bohoslužbu, její duchovní hloubku i liturgickou teologii. Na téma praktické spirituality, bohoslužeb, církevních svátků a liturgiky napsal pro věřící dlouhou řadu pozoruhodných článků, které byly publikovány v našem církevním tisku. Ovládal starobylý liturgický jazyk - církevní slovanštinu - z níž překládal bohoslužebné texty do češtiny.

Znali jsme ho jako nositele cyrilometodějské tradice a historického badatele. To byl další tématický okruh řady jeho pojednání, která uveřejňoval.

Byl pevným zastáncem misijní liturgické strategie, kterou zde s požehnáním Srbské církve prosadil svatý vladyka Gorazd. Dědictví vladyky mučedníka však nepovažoval z muzejní exponát nebo nedotknutelný historický relikt, který máme povinnost zbožně oprašovat a udržovat netknutý ve všech detailech. Porozuměl totiž zároveň Gorazdovu záměru a směřování, a v tomto duchu tudíž zastával ideu postupného rozšiřování českého liturgického života směrem k plnosti pravoslavné bohoslužby. Proto např. zavedl zpěv kondaků při liturgii. Hlásal též potřebu rozšíření používání českých překladů velkopostních hymnů, které přímo otřásají hlubinami lidské duše.

Kromě toho byl výborným znalcem východního i západního kanonického práva, které vyučoval na našem detašovaném pracovišti pravoslavné bohoslovecké fakulty v Olomouci. Zasedal dlouhá léta jako předseda eparchiálního duchovního soudu.

Za svou vynikající celoživotní teologickou činnost byl naší prešovskou pravoslavnou fakultou vyznamenán titulem ThDr. honoris causa.

Důstojný otec Miroslav na sklonku života

Nejen, že byl církevním spisovatelem a znalcem pravoslavné teologie, ale zapsal se do církevního vědomí jako pastýřská osobnost. Měl od Boha mimořádný dar šířit kolem sebe mír, usmiřovat lidi a vnášet do každodenního církevního života atmosféru pokoje.

Hloubka jeho osobního duchovního života i pastýřská moudrost a zkušenosti nezůstaly utajeny před hierarchickým vedením eparchie, a proto byl jmenován eparchiálním zpovědníkem duchovenstva. Často mu bylo udělováno slovo na církevních shromážděních a všichni pozorně naslouchali jeho názoru.

V celé církvi snad nebyl nikdo, kdo by mohl znát otce Miroslava a nemít ho rád a nesklánět se s úctou před touto lidsky i teologicky velkou osobností.

Děkuji Bohu, že jsem mohl takového dobrého člověka a vynikajícího kněze poznat. Neumím si bez příkladu otce Miroslava své kněžské působení představit.

Věčná mu budiž paměť!


Ze vzpomínek a dalších zdrojů sestavil
prot. Jan Baudiš

Fotografie - osobní archiv autora a časopis Dobrý pastýř

P.S.
Pro všechny, kteří znali rodinu otce Miroslava, zůstala nezapomenutelnou i jeho mátuška Darja. Byla mu nejen věrnou pomocnicí a oporou, ale i rádkyní a spoluautorkou některých článků. Ovládala klasickou češtinu a konala pro církev úlohu jazykového poradce (posledním jejím dílem jsou rozsáhlé korektury provedené v textu chystaného nového vydání Božské liturgie). Pamatovala svatého vladyku Gorazda a její vzpomínky byly zdrojem inspirace nejen pro jejího manžela, ale pro nás všechny. Ohromovala nás svou pokorou a tichostí. Myslím, že pro všechny mátušky by mohla být vzorem a každá pravoslavná žena na ní mohla spatřit, jak se lze v církevním životě přiblížit k uskutečnění ideálu křesťanky, pro níž je vzorem a předobrazem pokorná osobnost přesv. Bohorodice.




Z bohatého spisovatelského odkazu otce Miroslava uvádíme cesty na články, které jsou dostupné v elektronické podobě:

Dále si o něm můžete najít materiály v archivu opatovské církevní obce.

Celý článek (z něhož je výše citováno) o otci Miroslavovi, který vyšel v roce 2006 brněnském časopise Dobrý pastýř, si můžete přečíst na internetu - toto číslo je dostupné v PDF (viz tam na str. 6).



NAVRCHOLU.cz