800 let od přepadení Konstantinopole
západními křesťany
V dubnu 2004 je vzpomínáno smutné a strašné výročí - zvláště temné pro pravoslavný svět - 800 let od dobytí Konstantinopole západními křižáky, účastníky IV. křížové výpravy. "V Písmu se praví: Bůh mění doby a vyzdvihuje království. V naší době - k naší radosti - se to vyplňuje na království řeckém. Bůh (nám) odevzdal Byzantské impérium. Od pyšných - pokorným. Od nepodřizujících se - poslušným. Od oddělujících se - věrným synům Církve. Od Řeků - latiníkům," napsal ve svém dopise křižákům nejúspěšnější a "nejefektivnější" ze středověkých římských papežů Innocent III.
V jeho slovech bylo více pravdy, než se může na první pohled zdát. I když se Byzanc za několik desetiletí obnovila a vydala ze sebe ještě dvě století dobrého paleologovského období své existence, který bylo významné především v duchovní a kulturní sféře - a to i přes vnější slabost Byzantského impéria, přesto ona papežem zmíněná "království" se skutečně změnila. Zavraždiv Byzanc, vystoupil středověký Západ na trůn "světového království" a do dnešních dnů z něho nechce sestoupit nebo se o něj byť jen dělit.
Samotné vystoupení na trůn se stalo způsobem krvavým a hanebným, jako v těch nejstrašnějších shakespearovských tragediích. "Lidská těla byla záměrně položena vedle pošlých oslů, zabitých psů a koček, a při tom byli (nebožtíci) upraveni do takových póz, jakoby se chtěli objímat a uspokojovat smyslové žádosti. Mrtvoly byly dlouhou dobu ponechány bez pohřbení, a když byli okupanti prošeni, aby byla splněna tato obecně lidská povinnost, odpověděli: "My jsme na to zvyklí, a navíc - tato scéna a ten zápach nám způsobují rozkoš." Nakonec byla těla mrtvých spálena, ale spolu se zdechlinami různých zvířat..." Tak to je obraz generální zkoušky na Konstantinopol r. 1204 - dobytí Soluně křižáky r. 1185.
Nu a hle onu "změnu království od pyšných - pokorným": "To, o čem je strašné pouze slyšet, bylo možné tenkrát vidět - zvláště když Božskou Krev a Tělo Kristovo shazovali či vylévali na zem... Do chrámu vodili tažná zvířata, na nichž odváželi chrámové poklady, zajížděli s nimi až do oltáře; a protože některá z nich klouzala a nemohla se postavit na nohy kvůli vyleštěné kamenné podlaze, tak je zde probodávali mečem, poskvrňujíce tímto způsobem posvátnou církevní půdu proléváním zvířecí krve a jejich lejny. Hle, jakási žena, naplněná hříchy, se usadila na patriarším trůnu, zpívajíc svou ječivou melodii, a pak se vrhla do tance, rychle se točíc a vyhazujíc nohy. A děly se nejen tyto nezákonnosti a jiné nikoliv - a nebo tyto více a jiné méně; ale všechny druhy zločinů byly v jednu chvíli páchány všemi (dobyvateli)."
Je možno říci, že vždy a všude si okupanti počínali podobným způsobem. Leč ne vždy a ne všude okupanti při tom přicházeli kvůli tomu, aby "pomohli bratrům křesťanům ustanovit na jejich trůnu zákonného krále"; stejně tak ne vždy a ne všude přicházejí okupanti, "aby vysvobodili irácký národ od diktátora a ustanovili občanskou společnost". Většinou přichází okupant prostě proto, aby loupil a zabíjel a nepoukazuje ani na svou pokoru ani na svou spravedlivost. Když už přišel pod znamením spravedlnosti, ať se snaží alespoň vnějškově ji zachovávat. Stačí srovnat dva starobylé texty "Pověst o okupaci Cařihradu Franky" a "Pověst o okupaci Cařihradu Turky". První text zabývající se okupací Cařihradu ze strany (západních) křesťanů věnuje velikou pozornost zločinům a krádežím, kdežto druhý text nekulminuje krádežemi, ale vstupem sultána do svaté Sofie a tím, jak nevěřící získali svatyni do své moci.
V této opozici - získání moci kontra loupeže - tkví princip tajemství vtahu byzantského a postbyzantského světu (včetně Ruska) k současnému Západu, který je dědicem Franků, a vztahu k Východu, jehož představiteli byli Turkové. Ti druzí si chtěli přisvojit byzantský svět, učinit jej součástí toho, co už měli. Kdyžto Západ chápal byzantský svět spíše jako předmět loupeže pro zabudování do své civilizace; ne jako národy, kulturu a struktury, ale jako konkrétní materiální a duchovní objekty; to vše hodlal použít pro zbudování světa pro Byzanc zcela cizího a dokonce nepřátelského; přičemž samotný původ (těch uloupených pokladů) měl být pokud možná navždy zapomenut.
Přesně tento proces "zapomenutí Byzance" a její kulturně-symbolické diskreditace probíhal na Západě řadu století, až nakonec ve 20. století, kdy se Byzanc stala prakticky "bezpečnou" a "strávenou", začaly se objevovat tu více - tu méně uctivé byzantologická názory, a byzantské dědictví se stalo fragmentem "celoevropské civilizace" - byť okrajovým a nevýznamným.
V současném Rusku, které prožívá až dvakrát za století svůj rok 1204, probíhá něco podobného - loupí se nejen (stříbrné) obklady ikon, jako spíše - podle ducha doby - věci přízemnější a obchodně uplatnitelné... (i když i obklady ikon a ikony se kradou taktéž.)
I když byla Byzanc oloupena a civilizačně otřesena v r. 1204, přesto dokázala vydat svůj poslední paleologovský rozkvět - bohatý nikoliv materiálně nýbrž duchem. Dokáže to Rusko zopakovat a možná i překonat dílo své civilizační předchůdkyně? Na tom v principu záleží mnohé...
Credo.ru (bez udání autora)
Vatikán se před konstantinopolským patriarchou Bartolomějem omluvil za vyloupení Konstantinopole spáchané křižáky.
Vatikán požádal o odpuštění Konstantinopolského patriarchu Bartoloměje za vyloupení hlavního města Byzantského impéria Konstantinopole (nyní Istanbul) spáchané před 800 lety.
Dopis z Vatikánu s oficiální omluvou odevzdal ve světlé úterý 13. dubna konstantinopolskému patriarchovi kardinál římsko-katolické církve... "Je to hanebný den pro katolicismus a den soužení pro pravoslaví," praví se (o dni přepadení) v prohlášení svatého trůnu. Konstantinopolský patriarcha přijal omluvy Vatikánu jako správní dědic byzantské církve.
Konstantinopolis byl dobyt vojsky římských katolíků křižáků před 800 lety 13. dubna 1204. Město vzali útokem účastníci IV. křížové výpravy mířící do Palestiny. Město vyloupili a zavraždili mnoho jeho obyvatel.
Až do r. 1261 byl pak Konstantinopolis hlavním městem tzv. "latinského císařství křižáků", ale nakonec se Řekům podařilo navrátit město sobě a obnovit Byzantské impérium, které pak existovalo až do dobytí Turky v r. 1453.
(Tisková zpráva)
Zpět na stránku zabývající se Unií
