Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl I.: Dobré a špatné myšlenky

Kap. 5.: Ten, kdo má dobré myšlenky, vše vidí dobře

"To je kaliva otce Paisia?" "Ano, je to jeho kaliva, ale on zde není; odešel si koupit cigarety." "Nejspíš je šel koupit pro někoho." "Pro sebe si šel koupit cigarety. Došly mu a byl kvůli tomu nepříčetný. ... Co od něho chceš?" "Chci si vzít jeho požehnání." "Aby sis vzal požehnání?, ach jo! On je v klamu; nemá blahodať; já ho dobře znám. Nečekej zbytečně, protože až se vrátí, tak bude nervózní, možná i opilý; on totiž dokonce i pije." "Počkám, abych si od něho vzal požehnání."

Někteří mi říkali, že jsou pobouřeni mnohými nepravostmi v Církvi, a já jim řekl:

Jestliže se zeptáš mouchy: "Jsou zde v okolí květiny?" tak ti řekne: "Nevím; ale tam dole v jámě je konzerva s hnojem a nečistotami," a vyjmenuje ti veškeré nečistoty, s nimiž se setkala. Avšak zeptáš-li se včely: "Viděla jsi zde v okolí nějakou nečistotu?" řekne ti: "Nečistotu? Ne, tu jsem neviděla; toto místo zde je plné vonících květin," a ukáže ti mnoho květin ze zahrady a z pole atd. Vidíš, moucha ví pouze to, kde jsou odpadky, avšak včela ví, že tam dál je jedna lilie a tam jeden hyacint...

Jak jsem pochopil, někteří lidé se podobají včele a jiní mouše. Ti, jež se podobají na mouchu, vyhledávají v každé události to špatné a zaobírají se tím; nevidí vůbec to dobré. Ti, kteří se podobají na včelu, hledají vždy to dobré. Myšlení zkaženého člověka je vždy pochroumané, vše vnímá nesprávně, vše vidí naopak. Avšak ten, kdo má dobré myšlenky, cokoli uvidí, cokoli mu řekneš, tak to bude přijímat s dobrou myšlenkou.

Jednou jakýsi chlapec, student druhé třídy gymnasia přišel k mé kalivě a ťukal na železnou zástrčku dveří. Tehdy jsem byl zaneprázdněn četbou mnoha dopisů, ale řekl jsem si, že se půjdu podívat, co chce. "Co je chlapče?" říkám mu. On se mě zeptal: "To je kaliva otce Paisia? Chtěl bych otce Paisia." Odvětil jsem mu: "Ano, je to jeho kaliva, ale on zde není; odešel si koupit cigarety." A on mi na to řekl svoji dobrou myšlenku: "Nejspíš je šel koupit pro někoho." "Pro sebe si šel koupit cigarety," říkám mu. "Došly mu a byl kvůli tomu nepříčetný. Mě zde nechal samotného, a kdy se vrátí, to nevím. Jestli se zdrží, tak odejdu." Jeho oči se zaleskly slzami a znovu mi řekl dobrou myšlenku: "Unavujeme starce." "Co od něho chceš?" ptám se ho. "Chci si vzít jeho požehnání," říká mi. "Aby sis vzal požehnání?, ach jo! On je v klamu (prelesti); nemá blahodať; já ho dobře znám. Nečekej zbytečně, protože až se vrátí, tak bude nervózní, možná i opilý; on totiž dokonce i pije." Jenže ten chlapec měl stále dobré myšlenky. "Tak konec," říkám mu, "já ještě chvíli počkám, co chceš, abych mu řekl?" "Chtěl bych mu dát jeden dopis," říká mi, "ale počkám, abych si od něho vzal požehnání."

Viděly jste? Cokoliv jsem mu řekl, vždy měl dobrou myšlenku. Řekl jsem mu: "Byl nepříčetný kvůli cigaretám," a on, ubohý, zanaříkal, jeho oči zaslzely. "Kdož ví," řekl, "někomu chtěl posloužit." Někteří tolik čtou a toto dítě, student druhé třídy gymnasia, měl tolik dobrých myšlenek! Kazíš mu myšlenku, ale on se zaobírá ještě lepší myšlenkou a dochází k daleko lepšímu závěru. To mě překvapilo! Poprvé jsem viděl takovou věc!

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage