Bedlivá péče starce Georgia Grigoriatského
o monastýr a misijní záležitosti

I. Δ. Γρηγοριάτης

3. srpna 2015

Jednou se stalo, že jeden bratr za přispění ďábla opustil náš monastýr bez požehnání svého starce. Starce (Georgia) opanoval velký zármutek a vnitřní bolest, která se vepsala do jeho tváře a činů. Starec tehdy okamžitě vyslal několik otců, aby šli a pátrali po tomto bratrovi v blízkosti monastýru, jiné pak poslal do vzdálenější oblasti. Ostatním nařídil, aby sloužili prosebné modlitby (tzv. Moleben) k ikoně Přesvaté Bohorodice (Panagie) Rychle slyšící¹.

Tehdejší noc byla pro starce bezesná. Říkal nám: „To dítě může být v ohrožení. Cožpak mohu spát?“ Následujícího dne ráno si během bohoslužby ani nestoupl na místo určené pro igumena monastýru, ale zůstal v chrámové předsíni. Poté si zavolal mnichy nosící velkou schimu a řekl jim: „Prožíváme velkou zkoušku. Všichni musíme být opatrní, protože všichni jsme v nebezpečí. Jestliže máte nějaké myšlenky², řekněte je okamžitě. Nyní musíme všichni činit modlitbu za našeho bratra. Jakmile dokončíte své (mnišské) pravidlo, všichni pronášejte modlitbu za tohoto bratra.“

Starec dokonce některé z mnichů pověřil, aby se za ztraceného bratra opakovaně modlili celý den. Z hlubin své duše sténal v slzách. Otcové se jej snažili utěšit slovy: „Nermuť se, starče, on se vrátí.“ Starec Georgios nám na to odpověděl: „Nemůžete cítit stejnou bolest, jakou cítím já. Jinak bolí (tato ztráta) otce, a jinak bratry.“

Přijímal minimální pokrm. Jak starec nařídil, sloužil se prosebný kánon ke sv. Minasovi³. Ten večer začalo Všenoční bdění ke ctihodným Otcům, kteří (svou svatostí) zazářili na Svaté Hoře Athos. Starec Georgios žádal otce-mnichy, aby se modlili za tohoto bratra, a dále žádal kněze, kteří konali Proskomodii: „Proste Pána, aby nám zjevil, kde se nachází náš bratr.“ Když se poklonil svatým ostatkům ctihodných Otců Athosských, pronesl tato slova: „Svatí Otcové (Athosští), my jsme byli neúspěšní, vy jste však dosáhli úspěchu.“ A náhle, v okamžiku posvěcení svatých Darů, se stal zázrak. Ztracený bratr se vrátil zpět. Starec začal plakat a jeho tvář zalily slzy. Posvěcující modlitby pak pronášel jen s velkými obtížemi, avšak s vděčností a láskou k lidumilnému Pánu. Zbylou část svaté Liturgie dokončil ve zbožném soustředění.

Starcova láska v sobě objímala i Afričany, tedy ony „nejposlednější bratry v Kristu“, jak je často sám nazýval. Z lásky a z poslušnosti ke ctihodným starcům, ctihodnému Paisijovi a otci Spyridonovi, duchovníkovi z Nového Skitu, se v r. 1977 ujal misionáře otce Kosmy Grigoriatského. A tehdy starec začal velké dílo evangelizace afrických bratří, kterého se ujal celý náš monastýr. Otec Kosma oslavil Boha svým životem a „přinesl mnohé plody“. Po jeho zesnutí v lednu 1989, jež se stalo v důsledku tragické autonehody, jeho dílo převzal a dodnes v něm důstojně pokračuje otec Meletios Grigoriatský, nynější biskup Katangy (v dnešním Kongu), jemuž pomáhají další bratři z našeho monastýru.

Starcovu lásku k nám jsme nejsilněji prožívali krátce před jeho zesnutím. V předvečer svátku Narození v r. 2013 (podle juliánského kalendáře) se starec Georgios vrátil zpět ze světa (z Řecka) do monastýru, kde pobýval ze zdravotních důvodů, neboť jeho zdravotní stav se tehdy dramaticky horšil. V prvních dnech po jeho návratu do monastýru nám sdělil svůj záměr rezignovat na hodnost igumena. Otcové jej snažně prosili, aby zůstal až do konce ve své igumenské funkci, kterou svou důstojností poctil po dobu dlouhých čtyřicet let.

Starec nicméně, zachovávaje neoblomně své rozhodnutí, řekl, že není s to nést současně dva velké kříže: igumenství a nemoc. Neboť kříži v podobě své těžké nemoci se nemůže vyhnout, zatímco kříže ve formě igumenského vedení monastýru se může vzdát. Dokonce uvažoval o tom, že musí za každou cenu, dokud bude živ, zabezpečit jednotu bratrstva, a také proto tehdy začal bez meškání uvažovat o svém nástupci.

A skutečně, všechny ty události, které jsme prožili, počínaje rezignací starce Georgia, přes volbu igumena, otcovskou lásku a příkladnou podporu, kterou starec Georgios věnoval nově zvolenému bratrovi, až po slavnostní uvedení do funkce našeho nového otce a igumena (otce Christofora), to vše svědčí o hloubce starcovy pokory a výšině jeho diakritického charizmatu⁴ (duchovní schopnosti rozlišovat).
A to vše v zájmu jednoty bratrstva. Tyto jeho poslední skutky představují skutečnou „labutí píseň“ jeho pastýřské služby pro blaho našeho monastýrského bratrstva.

Bylo vypozorováno, že svatí, zalíbivší se Svatému Bohu, zakončili tento svůj pozemský život v mnohých a vážných nemocech. K tomuto zástupu patří také náš veledůstojný starec Georgios. Celé jeho tělo byla jedna velká rána. Nikdy jsme však nezaslechli ani náznak nějakého hořekování či stěžování. Naopak, starec Georgios nesl martyrský kříž své nemoci s příslovečnou statečností a jobovskou trpělivostí. Pro svůj postoj, jímž vždy a za všechno vzdával Bohu díky, pro svoji hlubokou víru, pevnou naději a neochvějnou lásku ke Kristu se stal napodobitelem svého nebeského zastánce – svatého velkomučedníka Georgia (Jiřího)⁵.

A zase jindy, časté odkazy starce ke slovům tohoto mučedníka, jehož jméno nosil: „Běž, Georgii, abys dosáhl vytouženého Krista,“ odhalují jeho nejniternější touhu napodobit svatého Georgia. Tím vším zapečetil svou lásku k Pánu a ke svým bratřím, nikoli však pouze svým životem, nýbrž i svým ctihodným zesnutím.

Přeložil Michal Dvořáček

6. srpna 2015

Překlad dle:

Μηνιαίο περιοδικό Ιεράς Μητροπόλεως Πειραιώς, Πειραίκή Εκκλησία, roč. 24, číslo vydání 263, s. 20-23, říjen 2014.

Zdroj:

http://www.pemptousia.gr/2015/08/i-anistaktos-merimna-tou-ger-georgiou-grigoriati-gia-ti-moni-ke-tin-ierapostoli/

Poznámky

1^ Svátek ikony Přesv. Bohorodice Rychle slyšící (Παναγία η Γοργοεπήκοος) připadá dle církevního kalendáře na 9./22. listopadu. Tato vzácná a starobylá ikona, považovaná současně za divotvornou, se nachází v Monastýru Docheiariou na Sv. Hoře Athos v Řecku.

2^ Logismoi čili špatné myšlenky - tak se označují myšlenky spojené s obrazy a s různými dráždivými podněty, které pocházejí ze smyslů a fantazie. Rodí se z nich hřích. Je proto nezbytné, aby takové logismy křesťan, ať laik či mnich, vždy svému duchovnímu otci (resp. zpovědníkovi) včas odhaloval.

3^ Svátek sv. Minase (Alexandrijského) se slaví 10./23. prosince.

4^ Rozlišování (řec. διάκρισις): Nejde o bystrost rozumu, nýbrž o působení Boží blahodati. Je to dar, který se projevuje v očištěné mysli. Jde především o rozlišování stvořeného a nestvořeného, Božího od ďábelského, a zároveň o rozlišování Božího působení od psychosomatického působení člověka. Díky tomuto charismatu pak člověk rozlišuje mezi emocionálním prožitkem, démonským působením a duchovní zkušeností.

5^ Svátek sv. vlmč. Georgia (Jiřího) připadá na 23.4. (6.5. dle jul. kalendáře).

Skok na homepage