Zářivé odrazy lásky v Kristu starce Georgia Grigoriatského
30. července 2015
Jeden vážený biskup z řecké eparchie Kastoria napsal o starci (Georgiovi Kapsanisovi), bývalém a dnes již zesnulém igumenovi svatohorského monastýru Grigoriat, že byl „ozdoben ctnostnou šlechetností“.
„A tato šlechetnost, kterou byl starec ozdoben a která vycházela z prostoru jeho duše, nebyla pouze projevem dobrého chování..., ale mnohem spíše plodem Ducha Svatého. Byl to vnitřní stav, za nějž vděčil přítomnosti Parakléta čili Utěšitele (Ducha Svatého), jenž byl usídlen v prostorách jeho duše... Ušlechtilý je ten..., jehož duše hledá způsoby a příležitosti k tomu, aby prokázal úctu a projevil lásku ve vztahu k druhé osobě, neboť ve tváři druhého člověka se setkává s Kristem... A vězme, že tato úcta není pokrytecká, nýbrž spontánní a pravdivá.“ Biskup kastorijský Serafim o starci Georgovi také jednou řekl, že „to byl člověk, který dokázal ctít, respektovat a milovat i toho nejmenšího, nejnuznějšího a nejchudšího (spolubratra)“.
A také my, kteří jsme měli to požehnání a stali se jeho poslušníky, jsme se mohli těšit z jeho šlechetnosti a z lásky, kterou velkoryse rozdával nejen svým mnichům, ale rovněž každému člověku, malému či velkému, osobě významné anebo prosté, a kterou vydával ze své lásky k Bohu. Častokrát říkával: „Jsme slabí a hříšní. Nemůžeme nic udělat. Projevme proto alespoň nepatrnou lásku vůči našim bratrům.“ Vzpomínám si, že jednou, když (jsem) s někým hovořil, současně jsem splétal komboskini pozn. 1. (Starec) si mne kvůli tomu zavolal a řekl mi: „To, co děláš, není správné. Věnuješ svou pozornost svému dílu, a nikoli Božímu obrazu, tedy člověku, s nímž hovoříš.“
Tato dvojrozměrná láska k Bohu a k člověku jej poháněla ve všech jeho aktivitách.
Ve věku 19 let, ještě jako student prvního ročníku teologie, započal (otec G.) budovat katechetické dílo pro mládež. S velkým úsilím, které vykonal, se mu podařilo vybudovat zařízení pro mladé lidi s názvem „Pantokrator“ (Kristus jako Všedržitel), v jehož prostorách byl zbudován chrám zasvěcený božskému Nanebevstoupení Krista, a které mělo sloužit jako vhodné místo pro přednášky, katechezi mládeže a sportovní aktivity. V tomto církevním zařízení přijímal otec Georgios mladé lidi srdečným stiskem ruky, s duchovní vroucností a hojností lásky. Shromažďoval do těchto míst mladé lidi a hovořil k nim o rozmanitých duchovních tématech, a často i soukromě. Mnohokrát pečoval také o jejich materiální potřeby. Díky filantropické aktivitě Pantokratora byli mnozí mladí lidé duchovně vzděláváni a vedeni ke Kristu.
Jeho k Bohu směřovaná a projevovaná láska se zračí rovněž ve spisech starce Georgia. V jednom ze svých článků na téma mnišství z r. 1989 upozornil širokou pravoslavnou veřejnost na „společenskost pravoslavného mnišství“. „Před světem skrytý život mnicha neznamená nějakou anti-sociální tendenci, podobně jako ani světskost neznamená nutně společenskost (či družnost). Je obdivuhodné, jak před světem skrytí mniši jsou vůči každému člověku otevření. Jak přijímají každou osobu jako Boží obraz a svého bratra. Jak ti nejpokročilejší a nejblahodatnější z mnichů dokáží každého člověka upokojit, byť by byl sebeznavenější a sebezmatenější. Mniši vyjadřují tajemně svou lásku k bližním prostřednictvím svých modliteb, které jsou činěny v jejich prospěch... V případě mimořádných národních pohrom, pronásledování, zajetí a dalších neštěstí projevují mniši svoji lásku k bližním skrze obecně prospěšné a blahobytné skutky jako např. svatá Filothea Athénská 2 (+1589) během osmanské nadvlády.“
Svoji pozici starec Georgios prakticky prokázal např. v roce 1973, kdy se některé z jeho duchovních dětí ocitly v zadržovacích centrech všemocné ESA pozn. 3. Otec Georgios, tehdy ještě jako mladý duchovní, nedbaje všeobecného rizika žádal, aby je mohl navštívit, aby je utišil a podpořil. Odpovědní úředníci mu to neumožnili, a navíc jej pomluvili u jeho duchovních dítek, když prohlásili: „Ani váš duchovní (otec) za vámi nepřišel.“ Otec Georgios jim k tomu při svém odchodu řekl: „Život je jako kolo. Dnes jste nahoře. Zítra dole. A pak budete chtít, aby vás navštívil váš duchovní, ale (oni) ho nenechají.“
Dalším charakteristickým příkladem jeho lásky byl způsob, jakým starec reagoval na hlasování řeckého parlamentu, v době Velkého půstu v r. 1986, když byl projednáván Zákon o legalizaci potratů. Tehdy kvůli tomu starec nesmírně trpěl. V jednom textu z té doby napsal: „(Potraty) jsou nyní „zákonné“ podle lidského práva. Podle Božího práva jsou však protiprávné a odporné. Počet potratů, stejně jako i jejich legitimizaci, považuji za největší hřích novodobého helenismu. Hřích, kterým opětovně ukřižováváme Syna Božího. Pojďme se všichni snažně pomodlit, aby se (mezi lidmi) probudila uvědomělost o této hrozné apostázi, a jejich následné pokání. Bolest, která jej kvůli této věci zasáhla, jej vedla k rozhodnutí, že již dále nebude církevně přijímat politiky, kteří pro tento zákon hlasovali.
Přeložil Michal Dvořáček
31. července 2015
Zdroj:
http://www.pemptousia.gr/2015/07/antavgies-apo-tin-en-christo-agapi-tou-ger-georgiou-grigoriati/
Poznámky:
1.) Komboskini (rusky čotky, srbsky brojanica) znamenají modlitební náramek podobný růženci, většinou vyráběný z vlny nebo hedvábí. Jsou součástí spirituality východního křesťanství a jsou používány mnichy (ale i laickými věřícími) jako pomůcka k Ježíšově modlitbě. Využívat se mohou i při jiných modlitbách. (Zpět do textu)
2.) Svatá Filothea Athénská (vlastním jménem „Revula-Paraskeva Benizelou“) byla mniška s významným charitativním a sociálním akcentem během turecké nadvlády v 16. století v Řecku, a je úzce spojena s městem Athény. Pravoslavnou církví byla uznána její svatost a její modlitební památka se proto každoročně slaví vždy 19. února. (Zpět do textu)
3.) ESA - řecká vojenská policie činná v době vojenské junty v letech 1967-1974. (Zpět do textu)
