Episkop Ignatij (Brjančaninov)
O čtení Evangelia
...Při četbě Evangelia nehledej oblažení, nehledej nadšení,
nehledej skvělé myšlenky, nýbrž snaž se uzřít svatou Pravdu.
Nespokojuj se s pouhou neplodnou četbou Evangelia; snaž se naplnit jeho přikázání, tedy – čti je svými skutky. Je to kniha života, a tak je třeba číst ji životem.
Otevíráš-li ke čtení knihu – svaté Evangelium, vnímej, že řeší tvůj věčný úděl: buď v Království Božím nebo v pekle. Podle Evangelia budeme souzeni a podle toho, jaký jsme měli zde na zemi vztah ke slovu Kristovu, získáme jako úděl po smrti buď věčnou blaženost nebo věčné soužení (Jan 12,48).
Bůh zjevil svoji vůli nicotnému smítku – člověku. Kniha, ve které je uložena tato veliká a nejsvětější vůle, je v tvých rukou. Můžeš vůli svého Stvořitele a Spasitele přijmout i zavrhnout – jak chceš, jak se ti líbí … Tvůj věčný život a věčná smrt je v tvých rukou; uvaž, jak opatrný a rozvážný musíš být. Nezahrávej si se svým věčným údělem.
Modli se se zkroušeným duchem k Hospodinu, aby ti otevřel oči ke spatření divů skrytých v Jeho přikázáních – v Jeho Evangeliu.
Čti Evangelium s nejvyšší úctou a pozorností; nic v něm nepovažuj za málo významné a nezasluhující si pozornosti – každé slovo v něm vydává světlo života a opovržení životem je smrt.
Při čtení o malomocných, mrtvicí raněných, slepých, chromých, posedlých, které Pán uzdravil, mysli na to, že i tvá duše na sobě nese různé rány od hříchů, je také spoutána démony a podobna těm churavým z Evangelia. Nauč se z Evangelia víře, že Pán, který je uzdravil, vyléčí i tebe, budeš-li Ho horlivě prosit o své uzdravení.
Získej takové rozpoložení duše, abys byl způsobilým přijmout uzdravení. Schopnost přijmout vyléčení mají ti, kteří jsou si vědomi své hříšnosti a rozhodli se zanechat svých nepravostí. Ježíš pravil: „Přišel jsem k soudu na tento svět, aby ti, kteří nevidí, viděli, a kteří vidí, stali se slepými.“ Když to uslyšeli někteří z fariseů, řekli Mu: „Copak i my jsme slepí?“ Řekl jim Ježíš: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích; ale že říkáte: vidíme!, proto vám hřích zůstává“ (Jan 9,39-41).
Pyšný spravedlivec je vlastně hříšník, který nevidí své hříchy; takový je pro Spasitele neužitečným služebníkem. Ježíš pravil: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky ku pokání“ (Matouš 9,13).
Vidět hříchy, vidět pád, ve kterém se nachází celý lidský rod, to je zvláštní Boží dar. Vypros si tento dar, a pak se kniha nebeského lékaře – Evangelium – stane pro tebe pochopitelnou.
Snaž se vnikat do Evangelia myslí i srdcem, aby v něm, tak říkajíc, tvá mysl žila; pak se i tvé činy stanou evangelijními. Toho je možno dosáhnout stálým zbožným čtením a studiem Evangelia.
Svatý Pachomij Veliký, jeden z proslulých Otců dávnověku Církve, znal celé Evangelium nazpaměť a ukládal, jak mu Bůh zjevil, svým učedníkům za nevyhnutelnou povinnost naučit se je. A tak je pak Evangelium všude doprovázelo a neustále je vedlo.
Jaké štěstí, jaké bohatství – znát Evangelium (i když třeba jen z části) zpaměti. Nemůžeme předvídat zvraty a pohromy, které se nám mohou během života přihodit; Evangelium, jež je uloženo v naší paměti, můžeme číst i jako slepí, trestance doprovází do žaláře, promlouvá k zemědělci na poli a občerstvuje ho, poučuje soudce při jeho souzení, potěšuje nemocného v čase bezesné a tíživé samoty.
Neodvažuj se sám si vykládat Evangelium a ostatní knihy svatého Písma. Písmo nebylo vysloveno jen tak „samo od sebe“, nýbrž po vnuknutí Svatého Ducha. Svatý Duch pronášel skrze proroky a apoštoly slovo Boží, a vyložil je skrze svaté Otce. Slovo Boží – jeho znění i výklad – je darem Ducha Svatého. Pouze tento jediný pravý výklad přijímá svatá pravoslavná Církev; pouze tento jediný výklad přijímají její opravdové děti.
„Na toho shlédnu, kdo se třese před mým slovem,“ (Isaiáš 66,2) praví Hospodin. Takovým tedy buď ve vztahu k Evangeliu a Pánu, který je v něm přítomen.
Zanechej hříšného života, opusť pozemské rozkoše a jiná pouta; zřekni se své duše (tj. života) a tehdy se pro tebe stane Evangelium přístupné a pochopitelné.
Když přebýval Pán svým přečistým tělem na zemi – mnozí Ho viděli a přece neviděli … Jaký má člověk užitek z toho, když hledí jen tělesnýma očima, stejnýma jako mají i zvířata, ale nevidí nic očima duše – tedy myslí a srdcem? Tak je to i s četbou Evangelia; mnozí Evangelium četli a přitom je vlastně nikdy nečetli – vůbec je neznají...
Evangelium, jak řekl jeden svatý poustevník, se čte pouze čistou myslí; pochopeno může být jen do té míry, do které naplníš jeho přikázání svými skutky. Skutečného a opravdového odhalení nitra Evangelia není možné dosáhnout svými vlastními silami – je to dar Kristův.
Duch Svatý, který se usídlí ve svém pravém a věrném služebníku, učiní ho dokonalým čtenářem a tím, kdo Evangelium skutečně naplní.
Ze sborníku Pravoslavné dílo č. 1
Přeložil Serafím (Bedač)
(Uveřejněno v Pravoslavném kalendáři 1997)
