OTEVŘENÝ DOPIS SYNODNÍMU SENIOROVI ČBCE PAVLU SMETANOVI

Vážený bratře, 10. května 1999

Dostal se mi do rukou dopis vysvětlující Váš postoj k válce na Balkáně. Dovolte, abych Vám předně poděkoval za upřímnou snahu o vysvětlení a obhájení Vašeho názoru na letecké bombardování Jugoslávie letadly Severoatlantické aliance. Vaše snaha nejenom zaujmout stanovisko, ale jej také obhájit má v naší době nesmírnou cenu především proto, že jsou zde lidé, kteří mají pocit, že nic obhajovat nemusí a mají ve všem jasno - jejich vnímání hrůzné války na Balkáně je pak pouhým papouškováním ne příliš duchaplných názorů a zpravidla lživých zpráv z Washingtonu a Bruselu.

Dovolte však, abych polemizoval s některými východisky, která zřejmě pokládáte za pravdivá. Píšete kupříkladu hned v druhém odstavci, že ustupování zlu nezajistilo mír, nýbrž naopak podporovalo troufalost diktátorů. S tímto stanoviskem samozřejmě souhlasím. Problém však je, že ve vnímání většiny našich křesťanů, ale i ve vnímání médií, má být Miloševič chápán jako zlý diktátor a jugoslávská vláda jako vláda totalitní, kdežto agrese USA a NATO vůči suverénní zemi, porušení Charty bezpečnosti OSN i snaha aliance obsadit za každou cenu část Jugoslávie svými vojáky má být pochopena a přijata jako projev demokracie. Jako vrchol demokratie a jako správné má být přijato také to, že aliance agresí proti Jugoslávii porušila svojí vlastní konstituci, kterou pak dodatečně upravila. Myslím, že tento postup více než cokoliv vypovídá o morální úrovni těch, kdo útok proti Jugoslávii zahájili.

Vaše definice dobra a zla proto podle mého názoru již v prvním bodě kulhá a je v mnoha ohledech bohužel pouhým zopakováním propagandistických frazí Bruselu o zlém tyranovi Miloševičovi a dobrých a humánních bombách NATO.

Ve svém listě dále připomínáte události, které stály na počátku 2. světové války. Dovolte, abych Vám je připomněl z trochu jiného a myslím, že doposud platného, zorného úhlu.

Na území naší Československé republiky tenkrát žila početná německá menšina. Předpokládám, že jste čtenářem novin a majitelem televize a máte dobrou paměť, dovolím si Vám proto připomenout, že to byli kosovští Albánci, kdo se před mikrofony a kamerami stavěli za letecký útok proti Jugoslávii. Když útok začal, kosovští Albánci - opět před mikrofony a kamerami televizních a rozhlasových stanic - neskrývaně vyjadřovali svojí radost. Ve stejném stylu, jako naši sudetští Němci v roce 1939 vítali svoje osvoboditele a následné obsazení Československa. I tenkrát byl celý svět ohromován zprávami o tom, jak (ze zahraničí dobře vyzbrojeni a ideologicky připraveni) sudetští Němci v Benešově Československu trpí.

Nevím, zda jste někdy byl v Jugoslávii, kterou ved svém dopise představujete jako zemi nacionalistickou a nesnášenlivou, která zřejmě potřebuje bombardování, aby se stala demokratickou. Já jsem v Jugoslávii byl. Při cestě z Maďarska se s prvními nápisy v cyrilice setkáte až někde za Novým Sadem. Při cestě z Albánie vidíte v každé vesnici a v oblasti mnohem větší než Kosovo mešity a nápisy v albánštině. Zajímalo by mě, čím si vysvětlujete, že v té podle Vás v totalitní Jugoslávii, stojí ještě vždy za tyranem Miloševičem jak Maďaři, tak i Slováci ve vybombardovaném Novém Sadu? Jak vnímáte skutečnost, že vůdce kosovských Albánců Ibrahim Rugova vyzývá NATO k zastavení náletů? Jak, jako představitel církve chápete fakt, že z údajně totalitní Jugoslávie i k Vám zaznívají společné výzvy srbského pravoslavného patriarchy Pavla, bělehradského muftiho Hamidži Jusufspačiče, jugoslávského římskokatolického arcibiskupa Františka Perka a jugoslávského vrchního rabína Izáka Asiele k zastavení útoků NATO? Jak vnímáte obdobné výzvy náboženských představitelů z Kosova? Zajímalo by mě také, jak se, jakožto zastánce názoru, že Srbové jsou národ diktátorský a toatlitní, který má být bombardován, vyrovnáváte s tím, že na území totalitního Srbska doposud stojí maďarské reformované a slovenské luterské kostely, normálně funguje katolické arcibiskupství, lidé se modlí ve stovkách mešit a užívá se bezmála tucet jazyků? Co říkáte v této souvislosti na našeho demokratického spojence v NATO, kterým je Turecko? Jak vnímáte situaci v Chorvatsku? Jak to, že v těchto zemích, jejichž systém je mnohem více totalitní a nedemokratický nepadají americké bomby?

Ve svém listě připomínáte slova významného evangelického teologa Karla Bartha, jehož postoje za II. světové války si celý křesťanský svět nesmírně váží. Dovolím si Vám však připomenout, že v té době byla bohužel velká většina křesťanů v Německu přesvědčena o správnosti agrese třetí říše do Sudet a pak do celého světa. Myslím, že i v následujícím bodě je situace dnes analogická. Byla to totiž doba, ve které se jasně proti nacistům postavila v naší zemi jedna církev - církev pravoslavná na čele s biskupem Gorazdem. Biskup Gorazd a jeho spolupracovníci pak zemřeli v roce 1942 mučednickou smrtí. Pravoslavná církev byla na území protektorátu zakázána, duchovní a jejich rodiny odvlečeni do koncentráků a na nucené práce do Německa. Během 2 světové války byly chorvatskými ustašovci a bosenskými muslimy zabity stovky pravoslavných kněží a v koncentrácích trpěli a rukou ustašovců umírali srbští biskupové, mučen byl i srbský pravoslavný patriarcha Gabriel. Pravoslavné církve na Balkáně pak na rozdíl od křesťanů u nás, v Německu, či církví na Slovensku, dokázaly uchránit před deportacemi a smrtí statisíce židovských spoluobčanů. Zajisté je Vám známo, že pravoslavný ekumenický patriarcha již v roce 1940 vyzval pravoslavné duchovenstvo na nacisty obsazených územích k ochraně spoluobčanů židovské národnosti. Velká většina křesťanů v Německu se tehdy přidala k nacistické a naskrze rasistické Neue Deutsche Kirche. Velení v ustašovských koncentrácích měli v mnoha případech na starosti chorvatští katoličtí kněží, kteří před masovými popravami překřtívali pravoslavné na katolíky... Je to náhoda, že chorvatský ustašovský kardinál Stepnič byl nedávno svatořečen? Není to snad potvrzení toho, že to, co ustašovci a nacisté začali v době druhé světové války, bylo nyní z míst nejvyšších posvěceno jako správné a má teď pokračovat? Nejsem proto vůbec překvapen, že česká katolická biskupská konference projevuje s útokem souhlas a nepřekvapuje mě ani, že tvrdí že jedná v souladu se stanovisky Vatikánu.

O těchto událostech ze druhé světové války se samozřejmě dnes prý nemá hovořit. Myslím si však, že mlčet nelze a to už i proto, že události staré více než 50 let se dnes opakují a pokračují.

Ve svém listě píšete, že Bělehradský režim měl odsunout vojska a policii z Kosova a obě strany měly umožnit příchod mírových sborů, které by kontrolovaly plnění dohody a že nikdo nedal odpověď, proč Miloševič odmítnul podepsat tuto dohodu. Rád Vám odpověď dám - protože ne Miloševič, ale Jugoslávie a její politická reprezentace dostala na výběr pouze dvě alternativy: Obsazení části svého území vojsky NATO bez mandátu Rady bezpečnosti OSN anebo bombardování celé země. Součástí dohody bylo dále přenechání telekomunikačních a mediálních sítí celé Jugoslávie k volnému použití vojskům aliance. Jugoslávská delegace byla ochotna přijmout všechny podmínky dohody kromě výše uvedených a myslím si, že žádná země, která si sama sebe alespoň trochu váží, by podobné podmínky nepřijala.

Dovolím si Vás ještě upozornit, na jednu faktickou nepřesnost Vašeho dopisu - dohodu vypracovanou západními diplomaty odmítli podepsat nejenom Srbové, ale také kosovští Albánci. Málo se ví o tom, že delegace Jugoslávie a zástupci tzv kosovské osvobozenecké armády se v rámci jednání pořádaného pod patronací Francie a dalších zemí nikdy nesetkaly za jednacím stolem a že text navrhované dohody většina lidí u nás (a patrně ani vy sám) neznáte.

Ve svém listě píšete o desetitisících obětích etnických čistek. Zatím je překvapivě zdokumentováno a potvrzeno pouze to, že Priština - hlavní město kosovských Albánců, bylo bombami NATO takřka srovnáno se zemí a po určitých průtazích jsou vedením aliance potvrzovány jenom desítky (teď již stovky) obětí náletů aliance na konvoje kosovských uprchlíků a civilní autobusy, obytní čtvrtě v Kosovu a jinde na území Jugoslávie. O tom, co provádí Američany vyzbrojována Kosovská osvobozenecká armáda nyní již nejenom v Kosovu, ale také v Albánii, se taktně mlčí. Z Bruselu se pak dovídáme zaručeně pravdivé zprávy o tom, že na snímcích z družice snad bylo zahlédnuto něco, co by snad mohly být hroby popravených kosovských Albánců... Svědectví kosovských Albánců, o tom kdo, kde a jak na ně střílel a vyhnal je z domova, se zpravidla rozcházejí. Kromě zpráv o střelbě na konvoje úprchlíků z letadel NATO se doposud potvrdily ještě zprávy o bombardování pravoslavných hřbitovů a pravoslavných monastýrů na území Kosova.

Vraťme se však k otázce viny a neviny kosovských Albánců - představte si, že bychom se vy, anebo třeba já, na mezinárodní úrovni dožadoval náletů na Prahu a nebo na Brno, jak myslíte že by se k Vám zachovala Česká republika? Myslím, že i tuto otázku si musíte položit, když se chcete zastávat kosovských Albánců.

Na rozdíl od Vás jsem nepochybně přesvědčen o tom, že teprve útok sil NATO vyvolal na území Jugoslávii humanitární katastrofu obrovských rozměrů - katastrofu, kterou již nelze vyčíslit ani počtem obětí ani výčtem materiálních ztrát. Na území samotné provincie Kosovo pak teprve útok NATO vyprovokoval srbské jednotky k tomu, že se rozhodly odsunout etnikum, které se před několika týdny tak vehementně dožadovalo vojenské intervence a útoku na Bělehrad. Při argumentaci pro agresi se jaksi zapomíná připomenout, že v provincii Kosovo bylo ještě před útokem aliance zabito 151 příslušníků policie a že zaostalou a přelidněnou provincii opustilo kromě Albánců také 200.000 Srbů.

Jsem proto rád, že v dopisu přiznáváte, že jste odkázáni na zprostředkované informace. Z dopisu, který mám před sebou však vyplývá, že se tentokrát jedná o informace z jediné strany. Mluvíte také o jednomyslném hodnocení situace na Balkáně představiteli 19 demokratických států. Nevím, nakolik je moje země demokratická, a nemohu posoudit stav demokracie v USA anebo v Turecku, ale nikdo z naší demokratické vlády se nás například nezeptal, jestli si přejeme, abychom byli v NATO, anebo zda souhlasíme s vládou ve věci agrese proti Jugoslávii. Vraťme se však k problematice informací.

Všichni si zajisté pamatují na opakovaná vyhlášení bruselských pánů generálů, že budou ušetřeny životy civilistů. Opak se stal skutečností již při prvních náletech... Pak, někdy ve třetím dni agrese, jsme se ze stejných úst dovídali, že Ibrahim Rugova - vůdce kosovských Albánců, byl zabit Srby. Na druhý den se jmenovaný politik objevil ve společnosti Jugoslávského presidenta Miloševiče a spolu s ním vyzval NATO k zastavení leteckých útoků. Pak jsme byli několik dlouhých dnů bombardováni záběry kosovských běženců, které, jak nás informoval i náš rozhlas a televize, vyhánějí z jejich domů Srbové. O několik dnů později jsme od pánů generálů z NATO, vyslechli doznání, že na kosovské konvoje běženců (prý omylem) střílejí letadla NATO. Donekonečna nám pak bylo opakováno, že k pozemní operaci sil NATO na území Jugoslávie nikdy nedojde, teď o ní skupina stejných lidí mluví jako o jisté věci... Rovněž se dnes dozvídáme, že Priština - hlavní město a hlavní sídlo kosovských Albánců, bylo bombami NATO srovnané se zemí a běženci se opravdu nemají kam vrátit. Opět a opět je nám těmi, kteří nám od začátku konfliktu tolikrát lhali, tvrzeno že Priština byla zničena Srby. I když, paradoxně, a podle zpráv z Bruselu, bylo toto město cílem prakticky všech náletů aliance. Člověka mrazí, že ti, kdo agresi od začátku podporovali, si těchto prokázaných lží a nesrovnalostí v projevech generálů jakoby dodnes nevšimli. Dovolím si však svůj list ukončit krátce a nediplomaticky.

Teď již za účelem zabíjení jugoslávských civilistů NATO bez skrupulí používá i mezinárodně zakázané tříštivé pumy. Navzdory vzletným řečem o lidských právech a potlačování menšin, které jsme v naší zemi slyšeli již v roce 1939, zůstane válka proti Jugoslávii v paměti Evropy a světa zapsána jako bezprecedentní porušení míru, porušení Charty bezpečnosti OSN, porušení konstituce Severoatlantické aliance a agresí proti suverénní zemi, při které nejvíce trpěli ti, v jejchž zájmu byla údajně vedena. Důležitým důvodem pro tvající bombardování Jugoslávie a zejména provincie Kosovo je v současnosti zejména utrpení kosovských Albánců. Toto utrpení dnes nesmírně potřebuje především aliance, aby dokázala agresi obhájit před obyvateli svých vlastních zemí.

Západní analytici již dnes nepochybují o tom, že válka proti Jugoslávii je pro NATO a všechny, kdo ji podporují, debaklem a druhým Vietnamem. Nežijeme totiž v situaci, která by znemožnovala lidem myslet vlastní hlavou (ne gumovou hlavou pana Solany) a získat informace (také z vybombardované Jugoslávie), a to i přes obrovskou snahu agresorů zakrýt a přebarvit pravdu. Možná Vás bude zajímat, že ekonomičtí analytici tvrdí, že 36 procent americké ekonomiky momentálně pracuje na válce, která je pro zbrojařsko - politický komplex USA a několik málo dalších zemí nesmírně výnosná.

Válka je od prvního dne vedena jen a pouze pro zvýšení zisků ze státních zakázek pro americké zbrojovky a pro tučné provize z těchto zakázek pro skupinu lhářů a vrahů ve Washingtonu a Bruselu. Překvapuje mně pouze, že Vy, pan Tomáš Halík a náš pan prezident Václav Havel, lidé kterých jsem si donedávna velmi vážil, se této skupiny lhářů a vrahů zastáváte. Toť vše.

S úctou a láskou v Kristu

ThMgr. Roman Juriga.

Zpět na rozcestník o problematice Jugoslávie

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage