Iverská ikona přesvaté Bohorodice
|
|
Detail Yverské ikony Matky Boží (nyní na Athosu) (kliknutím
na ikonku si ji zobrazíte ve větší velikosti)
|
Císařští slídilové, pověření hledáním obrazů, se o této ikoně dozvěděli a vdově řekli: „Dej nám peníze, nebo tě podle císařského rozkazu umučíme.“ Prosila je, aby posečkali do zítřka. Souhlasili s tím. Avšak jeden z nich v průběhu rozhovoru ťal mečem do obrazu a vtom z líce Bohorodice jako ze živého těla vytryskla krev. Po odchodu vojáků se vdova dlouho modlila před ikonou, vztahujíc ruce k nebi. Poté zalykajíc se slzami odnesla ikonu na mořský břeh a v hnutí největší víry zvolala: „Matko Boží, ty vládneš nade všemi tvory, tvá moc je bezmezná. Máš sílu zachránit svůj obraz před utonutím.“ Po této modlitbě zbožná ochránkyně milovanou ikonu pustila do moře. Jaké však byly její pocity, když spatřila, že se ikona neponořila do vody, ale stojí vzpřímeně, jako by ji někdo podpíral, a pluje po vodě na západ!
Potom žena požádala syna, aby ji samotnou nechal zemřít za uctívání ikon, a prosila ho, aby utekl do Řecka. Syn zamířil do Soluně, potom přišel na Svatou Horu (Athos), stal se mnichem a konal činy zbožnosti tam, kde dnes stojí Iverský monastýr.
Athonští mniši od něj vyslechli příběh jeho matky o ikoně puštěné po moři. V průběhu dvou staletí nebylo známo, kde se ikona ukrývá. Jednou však mniši Iverského monastýru spatřili na moři k nebi se tyčící ohnivý sloup. V překvapeném údivu nad tímto zázrakem hlasitě volali: „Pane, smiluj se!“ Zázrak se opakoval po několik dní a nocí.
Mniši z přilehlých monastýrů se sešli a všichni, stojíce na břehu, spatřili, že ohnivý sloup stojí nad ikonou přesvaté Bohorodice. Čím více se však přibližovali k vodě, tím se ikona více vzdalovala. Mniši se svými igumeny se odebrali do chrámu a modlili se k Bohu, aby jim dovolil vzít svatou ikonu.
V té době žil v monastýru stařec, Gruzínec Gabriel. Žil přísným životem, avšak duchem byl dětsky prostý. V létě mlčel na vrcholu nepřístupných skal, v zimě se navracel dolů do monastýru. Oblékal se do hrubého, režného oděvu, živil se zeleninou, vodou a podobal se pozemskému andělu.
Tomuto prosťáčkovi se zjevila nádherným nebeským světlem ozářená přesvatá Bohorodice a pravila: „Řekni igumenovi a bratřím, že jim chci dát svou ikonu a pomoc. Potom vstup do moře, jdi po vlnách k ikoně, a tak všichni poznají mou lásku a požehnání vašemu monastýru.“
Stařec pověděl o svém snu igumenovi. Druhého dne mniši s kadidelnicemi a světly v lampádách vyšli za zpěvu zbožných písní na břeh. Gabriel vstoupil do moře. Podporován vírou, která hory přenáší, zázračně přešel po vlnách jako po souši a přijal v moři svatou ikonu. Mniši ho na břehu radostně vítali, vybudovali na tom místě kapli a tři dny a tři noci sloužili před ikonou bohoslužby a poté odnesli ikonu do chrámu, kde ji umístili na oltář.
Druhého dne mnich, který zapaloval před bohoslužbou olejové lampády v chrámu, ikonu nenašel. Visela nad vchodem do monastýru. Odnesli ji znovu do chrámu, ale ještě po dvě noci se opakovalo totéž. Až se konečně přesvatá Bohorodice zjevila zbožnému mnichovi a pravila: „Sděl jim, že nechci být ochraňována vámi, ale sama chci být vaší ochránkyní, nejen v pozemském, ale i v nebeském světě. Vyprosila jsem pro vás u Boha milost a dokud uvidíte mou ikonu v monastýru, do té doby vám nebude ztenčeno požehnání mého Syna.“
S vděčnou radostí mniši vybudovali pro slávu přesvaté Bohorodice chrám nad vraty monastýru a umístili v něm ikonu.
Ikona se nazývá Portatissa, tj. „Vrátná“ podle místa, kam se Přesvatá Bohorodice rozhodla umístit svou ikonu. Podle místa jejího zjevení se také jmenuje „Iverská“. Zázračný symbol spojený s názvem ikony, je vyjádřen v jejím akathistu: „Raduj se, blahoslavená Vrátná, dveře rajské věrným otvírající!“
S touto ikonou je spojeno mnoho dalších legend. Jeden loupežník ji ranil mečem a z líce přesvaté Bohorodice vytryskla krev, která je dosud na ikoně viditelná. Zločinec se kál mezi bratry Iverského monastýru a ve zbožných činech a pokání žil až do smrti.
Často se stávalo, že přesvatá Bohorodice jako bdělá Vrátná nedovolovala vstoupit do monastýru lidem pošpiněným duchovní nečistotou. Jednou hrozil Iverskému monastýru hlad. Přesvatá Bohorodice se zjevila zarmoucenému igumenovi a poslala ho stodoly. Ta byla plná mouky. Přesvatá Bohorodice zázračně naplnila prázdné nádoby, zmnožila olej a zeleninu a zachránila monastýr od ohně a smrtelného moru.
V roce 1854 mnoho athonských mnichů opustilo své monastýry, takže ze 40 000 mnichů zůstalo na Svaté Hoře sotva tisíc a ti se chystali též utéci. Tehdy se zjevila Královna nebes mnohým poustevníkům a pravila: „Čeho jste se polekali? Vše přejde a skončí a Hora se opět naplní mnichy. Dokud se zde bude nalézat má ikona, ničeho se neobávejte. Teprve až z Iverského monastýru odejdu, nechť každý vezme svůj ranec a jde, kam chce.“
Na spodní říze Iverské ikony Bohorodice se nalézá gruzínský nápis: „Ó, Vládkyně, matko člověka – milovaného Boha nevěsto, Maria! Zachraň duši pána mého Kuarkuara, syna Kaje Chozroje. Já, sluha tvůj, ti děkuji, žes mne nehodného poctila tím, že jsem mohl ozdobit a pozlatit tvou svatou ikonu vrátnou. Přináším ti tím malý dar, přijmi ho de mne hříšného a uchovej mne v životě bez hříchu a v den smrtí mé ochraň mne a učiň neviditelným seznam mých hříchů, postav mne hříšného po pravé straně Syna Tvého a Boha, jemuž patří veškerá sláva s věrným Jeho Otcem a Přesvatým a Blahoslaveným a Životodárným Duchem, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.“
Podle legend se zjevení Iverské ikony uskutečnilo 31. března, v úterý velikonočního týdne, podle jiných zpráv připlula ke Svaté Hoře 27. dubna. V Iverském monastýru je její oslava vždy na velikonoční úterý a toho dne se koná liturgický průvod od břehu moře, z místa, kde přivolal ikonu poustevník a zbožný muž Gabriel.
(A. Panteleimon: Skazanija o zemnoj žizni Presvjatoj Bogorodici,
New York, 1974;
přeložila M. Melenovská pro svou diplomovou práci:
Ruské
podlinniky Bohorodičky;
z této práce vybrala J.B.)
Zpět na rozcestník „Ikony a hudba“
Zpět na rozcestník »O přesvaté Bohorodici«
