Věroučný profil vladyky Gorazda
Vladyka novomučedník Gorazd byl jedním z těch Čechů, kteří celý svůj život zasvětili obnově pravoslaví v té části naší vlasti, kde semeno pravoslavné víry zaseli sv. Cyril – Konstantin a Metoděj.Tehdy, když bylo v Srbsku projednáváno memorandum nové církve československé, rozhodl se církevní výbor na den prvého výročí založení československé církve svolat sněm. Úlohou tohoto sněmu bylo dát novému hnutí jasnou věroučnou doktrínu. V církvi, uvnitř které mezi sebou zápasily dva směry, to byl úkol nelehký. O nejednotě a nejasnosti, která panovala v novém hnutí, svědčí i ta skutečnost, že sněm byl svolán bez nutných příprav, bez prostudování věroučných otázek. Přitom měl rozhodovat o tak závažných otázkách, jako jsou problémy dogmatické. Ústřední výbor církve dlouho nemohl najít referenta, který by byl ochotný pro sněm vypracovat věroučnou doktrínu. Stalo se, že na poslední chvíli tento úkol na sebe vzal Matěj Pavlík, pozdější biskup Gorazd. Času na přípravu zbývalo velmi málo, a proto Matěj Pavlík by byl nejraději tento úkol odmítl. Chápal však, že odmítnutí by znamenalo ztroskotání sněmu, od kterého nové křesťanské hnutí mnoho očekávalo.
Při plnění tohoto úkolu se vladyka Gorazd poprvé projevuje jako dobrý znalec východní teologie. Sněmu nepředkládá věroučnou doktrínu, ale jen směrnice, ve kterých novému hnutí navrhuje, aby základ věrouky tvořil nicejskocařihradský symbol víry a usnesení prvních sedmi všeobecných sněmů. Z tohoto principu je jasně vidět, že svatý vladyka Gorazd od samého počátku formování nového křesťanského hnutí stál na pozici pravoslaví, které se ve své věrouce drží ustanovení sedmi všeobecných sněmů.
Hnutí, z kterého vznikla Československá církev, bylo silně ovlivněno tehdy moderní evoluční teorií. Podle ní evoluci (tj. vývoji) podléhají i věroučné pravdy. Vladyka Gorazd však ve svých směrnicích navrhoval, aby byla vytvořena nová klasifikace všech formulací křesťanského učení. Princip evoluce ve věrouce chápal tak, že je nutno, aby křesťanská dogmata byla více dostupná pro moderní dobu, že budou vyjádřena živou řečí srozumitelnější pro danou dobu, neznamená to však, že budou změněna ve své podstatě.
O teologické erudici vladyky Gorazda svědčí Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve, ve kterém je překlad bohoslužebných textů do češtiny. Tato práce vyžadovala od autora znalost pravoslavné teologie. Vždyť východní pravoslavná církev je specifická tím, že věroučnými pravdami oslavuje Boha v Trojici. Zvládnutím tohoto úkolu vladyka Gorazd vytvořil českou teologickou terminologii, což je z dnešního aspektu neocenitelné. Z tohoto díla mohou vycházet další jeho pokračovatelé.
Dílem, které ukazuje teologický profil vladyky Gorazda, je jeho katechismus. Napsán je klasickým způsobem ve formě otázek a odpovědí. Velmi cenné z věroučného aspektu jsou autorovy poznámky v jednotlivých kapitolách, ve kterých kriticky poukazuje na rozdíl mezi východní a západní teologickou doktrínou.
Při pojednávání o triadologii nepřijímá Filioque. Dále odmítá primát a neomylnost římského papeže; eklesiologii buduje na sněmovním základě. Nepřijímá též západní učení o existenci očistce. Neuznává římskokatolické dogma o neposkvrněném početí Panny Marie (u sv. Anny).
Směle možno říci, že vladyka Gorazd stál pevně na pozici východní pravoslavné teologie. Ve svém katechismu poukazuje i na to, že východní pravoslavná teologie je pevně zakotvená v Písmu. Při vysvětlování Tradice klade velký důraz na díla svatých Otců Církve. Vladyka Gorazd odmítá učení o predestinaci a poukazuje na důležitost skutků z pohnutek víry. Nabádá křesťana k tomu, aby jeho víra byla činná, vyzývá pokřtěného k aktivitě. Svatá Tajina křtu -- zdůrazňuje vladyka -- neuvádí člověka do pasivity, ale do aktivního života v Kristu. Život křesťana je životem v modlitbě. Do centra křesťanského života klade svatou Tajinu Eucharistie, ve které křesťan přijímá Tělo a Krev Kristovy. Zdůvodňuje i to, proč v pravoslavné církvi mohou přistupovat k přijímání děti. Poukazuje na to, že každý, kdo je myropomazaný, je „dospělým“ členem mystického Těla Kristova, Církve. Ve východním pravoslavném kontextu vysvětluje vážnost kněžské, diakonské a biskupské služby. Důležitou úlohu v životě Církve sehrává laik a rodina. Svatá Tajina manželství je obrazem jednoty Krista a Církve. Tajina pomazání svěceným olejem se udílí na uzdravení; není to „poslední pomazání“.
Pro křesťanskou etiku je závazné přikázání o lásce k Bohu a k bližnímu. Křesťan musí být nositelem lásky a porozumění. Nemůže šířit nenávist a zlobu. Křesťan bez lásky není křesťanem.
Vydáním Pravoslavného katechismu se vladyka Gorazd, novomučedník, projevil jako erudovaný teolog, kterému východní pravoslavná teologie je základem pro jeho život a činnost biskupa. Možno říci, že vladyka Gorazd byl biskupem, který chápal základní princip křesťanství, že orthodoxie musí vést k orthopraxi. A právě v tom je velikost osobnosti vladyky Gorazda jako pravoslavného teologa, protože nechápe teologii jako spekulativní disciplínu. Za tento jeho postoj mu buďme vděčni.
Použitá literatura:
Vladyka Gorazd: Pravoslavný katechismus; Praha 1940; 2. vyd. 1950; 3. vyd. 1994.
Lidový sborník modliteb a bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve; 1933; 2. vyd. 1951.
Promluva bratrů M. Pavlíka a E. Dlouhého ve dnech sjezdu Československé církve 8. a 9. ledna v Praze; v knize Valný sjezd církve československé konaný v sobotu a neděli dne 8. a 9. ledna 1921 v Praze; Praha 1921.
„Aby bylo jasno“, Za pravdou 1922, č. 8, 9, 10.
Biskup Gorazd: O úkolech a orientaci církve československé; Olomouc 1922.
Ze sborníku „Pastýř a Martyr“ (Olomouc 1992 - 1995)
(Internetová publikace září 2013)
Hlavní stránka o tomto mučedníkovi
