Duchovní zápas sv. Gorazda II.
se světem
Každému opravdovému křesťanu je určeno, aby vedl zápas se světem, s duchovní silou ovládající tento svět, s knížetem tohoto světa (ďáblem); žádný skutečný následník svatých apoštolů není světem chválen, obdivován, uznáván a veleben – naopak: svět se vždy stavěl a staví k Bohu nepřátelsky a nejen k Bohu, nýbrž i ke všem, kteří pro Boha pracují. Sám Spasitel byl knížetem světa pronásledován a svým učedníkům pravil: "Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí." (Jan 15,18-19) V modlitbě pak praví Kristus o svých učednících toto: "Svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa." (Jan 17,14) Celý Nový zákon vydává mnoho svědectví o nutnosti pronásledování opravdových křesťanu ze strany světa. Za všechna tato svědectví hovoří jedno, napsané apoštolem Pavlem: "Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování." (2.Tim 3,12) Od dávných dob uchovávali křesťané v paměti zápasy hrdinů víry a zapisovali pro poučení ostatních, jak statečně si vedli při zápasu s knížetem tohoto světa – čili se satanem. I o svatém vladykovi Gorazdu hovoří vzpomínky jeho spolupracovníků a ostatních pamětníků. Některé z těchto vzpomínek zde přinášíme. Vybíráme ty, které se týkají zde vzpomenutého duchovního tématu.
Při obnovování pravoslavné cyrilometodějské církve v našem národě v době tzv. "první republiky" se vladyka musel utkat i s tehdejší státní mocí. Vzhledem k tomu, že politický program tehdejších státních vůdců byl demokratický, nebyla pravoslavná církev otevřeně zakázána; přesto však bylo dílu obnovy pravoslaví u nás bráněno a útoky na ně přicházely z nejvyšších státních míst. Sám pan president T. G. Masaryk použil veškerý svůj vliv (a ten byl tenkrát obrovský), aby budování pravoslavné církve u nás poškodil, a když ne znemožnil, tak tedy alespoň ztížil, omezil a zkomplikoval. Mnozí zájemci o pravoslaví byli tenkrát panem Masarykem zastrašeni anebo se prostě ulekli jeho otevřeného odmítavého stanoviska k obnovení pravoslavné církve u nás, což projevoval často a veřejně. Masarykova autorita byla nesmírná a on se ji nezdráhal proti dílu svatého vladyky Gorazda používat.
Otec prot. Leixner ve své osobní kronice zaznamenává, že učitelé na školách byli ze školského ústředí (ministerstvo kultury) nabádáni, aby vystupovali proti Pravoslaví a noviny odmítaly uveřejnit vladykovi (Gorazdovi) články (na obranu), pouze jako placené inzeráty. Na vysvětlenou dodejme, že na vladyku Gorazda tenkrát útočil prakticky veškerý tisk, který snášel úplně nemožné pomluvy a desinformace o Pravoslaví – např. se tehdy v tisku psalo, že hlavou pravoslavné církve je v ruský car a turecký sultán a kdo se stane pravoslavným, musí je poslouchat… apod. — vladykovi ovšem "demokraté" nedali žádnou možnost bránit se, vyvracet pomluvy a informovat o skutečném Pravoslaví; každý článek si musel platit jakožto inzerát a na to vladyka neměl tolik peněz… Když některý ředitel školy zapůjčil pravoslavné církvi třídu na konání nedělní bohoslužby, byl to čin veliké osobní statečnosti (většinou římští katolíci nebo příslušníci "Československé církve" ihned udali takového statečného ředitele na školský úřad a on se musel ze svého činu zodpovídat). Vladyka Gorazd se dlouho pokoušel získat v Praze pro pravoslavné Čechy některý z nepoužívaných starých chrámů, jež byly v majetku města; pro pravoslavné účely však nesměl být žádný uvolněn - situace se stala natolik pověstnou, že se o tom říkalo: "Dříve budou mít v Praze mohamedáni mešitu, než pravoslavní Češi svůj chrám."
V práci schiarchimandrity Cyrila se píše: "President T. G. Masaryk a další vedoucí činitelé ČSR byli proti obnovení a upevnění pravoslaví v Československu." T. G. Masaryk, odpůrce pravoslaví, naléhal na vladyku Gorazda, aby odešel ze srbské jurisdikce, pod kterou tenkrát pravoslavní Češi patřili (z historických důvodů); takový odchod by však byl vůči mateřské Srbské církvi nemorální a nekanonický; sv. Gorazd odmítl svévolně porušit kanonická pravidla pravoslavné církve a zříci se srbské jurisdikce. Dále čteme v práci otce Cyrila: Od roku 1928 do roku 1942 včetně bylo postaveno 14 chrámů. Velké byly úspěchy, ale stejně nemalé překážky. Proti pravoslaví vystupoval T. G. Masaryk, socialistické politické strany, rozkolná Československá církev, římští katolíci, evangelíci, kteří např. sv. liturgii nazývali "zlatou magií" a smáli se všemu pravoslavnému, jak svědčí o tom dr. F. Kozák ve spisu "Co je pravda?". Římští katolíci nazývali pravoslavné: "iredenty, bolševiky, státně nespolehlivým elementem". Kolik lži bylo v tom tvrzení, vysvítá ze slov římsko-katolického dr. Josefa Kubalíka: "České pravoslaví zásluhou svého vůdce biskupa Gorazda šlo čistě náboženskými cestami." (České náboženství, s. 77)
Viz též článek otce Leixnera ze sborníku "Pastýř a Martyr" a výňatek z jeho kroniky se vzpomínkou na těžké začátky Pravoslaví na Moravě.
