Aktuality
Skok na seznam „za dveřmi"
Skok na Homepage
PAMÁTCE MNICHA MICHAILA
28.dubna byl nelidsky k smrti umlácen mnich moskevského monastýru Obětování Páně Michail (Bogačev).
Chystal se putovat do Pskovsko-pečerského monastýru, jehož býval postřižníkem. Zmeškal však vlak a tak se rozhodl navštívit své přátele. Nedaleko od místa kde žili byl v průjezdu zabit neznámými opilými devatenáctiletými skinheady.
Pohřeb byl vykonán devátého dne v monastýru Obětování Páně. Tak dlouho nebylo možno ve zohaveném mužském těle identifikovat mladého, radostného mnicha s jasem ve tváři. Pochován je ve skitu monastýru, přímo u hřbitovního chrámu hned při prestolu Archanděla Michaila.
Otec Michail byl neobyčejně citlivý a vnímavý člověk, obdařený darem skutečného soucítění ke svým bližním. Nehledě na to, že nebyl vysvěceným duchovním, chodilo za ním množství lidí, hledajících u něho duchovní rady, účast, posilu, modlitební pomoc i prostou křesťanskou lásku jíž bylo jeho srdce plné. Hospodin ho obdarovat podivuhodným darem slova – málokdo věděl, že byl pozoruhodným básníkem, ale mnozí se přesvědčili, že byl výborným kazatelem. Jeho hlavním poslušnictvím v Pskovsko-pečerském monastýru bylo provádět návštěvníky proslulými jeskyněmi ale i celým monastýrem a dařilo se mu přitom vydávat skutečné svědectví o Kristu, o Církvi, o duchovním životě, o mnišství, o Rusku a jeho kultuře. Dá se říci, že prováděje člověka Pečerským monastýrem, současně jej vedl prostorem celého lidského bytí. Jako člověk nesmírné citlivosti, zachycoval ty nejhlubší otázky, které vířili myslí návštěvníků mnohem více, než pouhou zvědavost turistů, a jednalo-li se o lidi nevěřící, velmi citlivě – a dá se říci – s nadáním je přiváděl k myšlence, že jen Církev Kristova může rozvázat trýznivé uzly jejich svědomí a dát jim spásu. Mnozí z těch, které takto provázel po pskovských jeskyních, obraceli se pak na něho v dopisech, mnozí se stali jeho přáteli a mnozí si “jen” pamatovali jeho slova na celý život.
Všemi, kteří otce Michaila znali a měli ho rádi, jeho strašná smrt nesmírně otřásla. A my všichni, věřící v Krista přišedšího v těle a Vzkříšeného, nebudeme zoufati, jako “nemající naději”; věříme a doufáme, že Pán, darovavší našemu příteli a bratru opravdu mučednickou smrt, odmění mu radostí a veselím svého nebeského Království a přijme ho v objetí své otcovské lásky.
Věčná paměť tobě, zavražděný mnichu Michaile!
O. NIKOLAJEVA
(Převzato ze studentského pravoslavného časopisu Moskevské university “TAŤJANIN DEŇ” 1998)