V roce 1994 uplynulo jedno smutné výročí, ale i smutná výročí je třeba si připomínat a uchovávat je v paměti pro poučení naše i těch, kdo přijdou po nás. Události, kterou chceme vzpomínat, byl ještě za dob svatého vladyky Gorazda věnován článek v tehdejším pravoslavném tisku.
V té době to bylo dvacet let od tzv.



»MARMAROŠSKÉHO PROCESU«



Dodnes nijak nezeslábla naléhavost, aby byl tento hanebný proces připomínám, jen z dvacátého výročí jsme letos měli osmdesáté, a tak našim čtenářům přinášíme výtah z článku, který v roce 1934 přinesl našim předchůdcům ve víře „Věstník české pravoslavné eparchie“.

Pravoslavná Podkarpatská Rus vzpomíná výročí marmarošského procesu, kdy čtyřiadevadesát Karpatorusů stálo před „přísným a spravedlivým“ soudem uherským. Uherská vláda si nepřála, aby v „zemi sv. Štěpána“, kdesi na svazích karpatských hor, zněla „moskalská“ řeč; katolická církev pak velmi nelibě nesla, že Unie z roku 1649 nedovedla během půl třetího století vymýtit pravoslaví z duše Karpatorusa. A tak stát a státní církev se spojily k rozhodnému útoku na bezbranného karpatského mužika, aby mu zasadily poslední ránu –- urvaly mu jeho řeč a víru, jediný to majetek, jenž mu nebyl ještě úplně rozkraden.

Za tím účelem měl býti inscenován proces, který měl dokázat, že „pravoslavní moskofilové“ jsou protistátním živlem a že pracují pro odtržení území obydleného Karpatorusy od Maďarska a jeho připojení k Rusku. Práce se ujímá ministerstvo vnitra. Koncem roku 1911 vysílá policejního radu Homéra do Marmarošské Sihoti a tamní státní zastupitelství ho pověřuje vyšetřením pravoslavného hnutí. Vyzvědačský aparát, skládající se z četnictva a detektivů ex professo i amatérů (uniatských kněží jako Kimák, Azary aj.), ač pracoval neúnavně, potřeboval celých 18 měsíců k tomu, aby sehnal jakýs takýs „usvědčující“ materiál.

Dne 23. července 1913 Dr. A. Illés, královský prokurátor (státní zástupce) v Marmarošské Sihoti, uveřejňuje obžalobu, v níž 94 sedláky spolu s o. Alexejem Kabaljukem viní z velezrady.

Hle, jakých zločinů se dopustili tito lidé. Obžalovací spis viní Vasila Postáka z Chustu, že přechovával 5 svatých obrazů, ale nastojte –- pravoslavných! Ovšem že byly ihned zkonfiskovány jako corpus delicti. Jiní viníci zase měli modlitební knížky kyjevského a petrohradského vydání, ba co více –- s tříramenným křížem!! atd. Svaté knihy, o nichž sám mukačevský uniatský biskup Julius Fircák oficiálně písemně prohlásil (v r. 1903), že jejich obsah nemá v sobě nic protistátního, svaté obrazy, tříramenné (tj. osmikonečné –- pravoslavné) kříže aj. –- toť corpora delicti karpatoruských velezrádců!

Ministerský předseda Tisza svolává do Budapešti poradu, aby se dal o věci informovat a uložil soudu určité instrukce. Této porady se zúčastnili též ministr kultu Jankovič, zástupce ministerstva vnitra Perényi, mukačevský (latinský) biskup Papp, jeho marmarošský vikář Balogh, mukačevský arciděkan Kossey a advokát… Pro nedostatečné připravení celé věci bylo rozhodnuto odložit přelíčení na 29. prosinec.

Přelíčení trvalo celé dva měsíce. Důkazů o velezradě obžalovaných nebylo, avšak odsouzeni být museli. Proto dochází k nejnesmyslnějším obviněním jako např.: přestupování na pravoslaví, styky s o. A. Kabaljukem, rozšiřování časopisu »Russkaja Pravda« a »Víra i Cerkov« (které však byly v Maďarsku zakázány teprve po začátku vyšetřování v marmarošském procesu, jak to také uznal sám státní zástupce), zpívání pravoslavných církevních písní aj. Dochází k nejnehoráznějším svědeckým tvrzením o významu věcí, jež měly být usvědčujícím materiálem. Tak Azary, uniatský kněz v Ize, přísahá, že tříramenný kříž jest symbolem »ruského panslavismu«. Obhájce obviněných mu však dokazuje, že podobný symbol byl až do zahájení procesu i v jeho kostele v Ize. Podle jiného svědka, uniatského kněze Kimáka, je tento kříž »politickým znakem ruského carismu«. Když se obhájce dovolává, že modlitební knihy užhorodského klerikálního vydavatelství »Unio« mají tentýž kříž, ztrácí svědek půdu pod nohama, neví už nic věcného na podepření svých tvrzení; jednání užhorodských kněží ve vydavatelství pak vysvětluje jako osvědčující se prostředek odbytu jimi vydávaných tiskovin mezi lid (prokazuje tím zakořenění pravoslaví a jeho symbolů v lidu).

Avšak i takto ubohoučký skutkový podklad stačil „spravedlivému“ soudu, aby po dvou měsících, dne 3. března 1914, vynesl rozsudek, jímž odsoudil 32 lidí do vězení úhrnem na 40 let a k pokutě 6000 Korun, zvláště ovšem o. Kabaljuka na čtyři a půl roku a k pokutě 1000 Korun!

Vyvolalo-li zahájení procesu rozruch v celém slovanském světě, o čemž svědčí i napětí, s jakým byl průběh procesu sledován, jeho výsledek vyvolal přímo ohromení. Nikdo už nepochyboval, že v Marmaroši nehledali pravdu; každému se stalo zcela zřejmým, že rusismus a pravoslaví musily býti potlačeny i za cenu dokonalé mezinárodní blamáže!

F.K.
(Z Věstníku české pravosl. eparchie, 1934, č. 2)



Otci Alexandru a jeho druhům, kteří trpěli pro Krista, budiž věčná paměť!

Znovu uveřejněno v pravoslavném časopise Hlas Pravoslaví 1994)






P.S.
V roce 2004, na paměť 90. výročí, přidáváme tento doplněk:

Statečný vyznavač víry křesťanské, ctihodný otec Alexij Kabaljuk, byl světovou pravoslavnou církví kanonisován - prohlášen za svatého v r. 2001.

Svatý otče Alexiji, pros Boha za nás!


Modlitební vzývání sv. Alexije:


Tropar:
Celým srdcem zamilovav si pravdu,
pouta a rozličná utrpení mírně jsi přetrpěl,
požehnání Svaté Hory Athonské jsi přinesl,
na Zakarpatské Rusi Pravoslaví jsi obrodil.
Přeblažený náš otče Alexiji,
pros Krista Boha, aby sváry vykořenil
a seslal duším našim pokoj a milost velikou.

Kondak:
Uctěme hvězdu karpatskou,
zazářivší paprsky světla a apoštolům podobnou,
bohonosného otce našeho Alexije,
Pravoslaví milujícího
a národ svůj k pravdivé víře navrátivšího.
Proto i my jemu vděčně pějeme:
Raduj se, přemocný svícne Rusi karpatské!







Zpět na stránku zabývající se Unií

<-Skok na seznam „za dveřmi“    <-<- Skok na Homepage