Skok na seznam „za dveřmi“
Skok na Homepage
Na vysvětlenou: V pravoslavné církvi je totiž chrám majetkem nikoliv biskupa nebo správního církevního ústředí, ale té církevní obce, která se v chrámu schází a modlí se zde; v uniatské církvi je chrám často zaevidován jako majetek biskupství nikoliv věřících. To je příčinou např. toho, že na východním Slovensku, kde vláda vrátila uniatům ten majetek, který měli před svým zrušením, se stávají i takové případy, že chrám je vrácen uniatské církvi a odebrán pravoslavným a to ve vesnici, kde se dnes k unii nikdo nehlásí, všichni jsou pravoslavní a pravoslavnými již chtějí zůstat, neboť poznali pravoslavnou církev a opravdové pravoslaví jako skutečnou víru svých dědů. V takovéto vesnici není žádná uniatská církevní obec, chrám je v majetku uniatského biskupství, je zapečetěn, nikdo se v něm nemodlí, a pravoslavní konají bohoslužby vedle na louce pod širým nebem; nemohou však pochopit, co je to za spravedlnost, že se nemohou modlit v chrámu, který stavěli jejich předkové (v dobré víře, že jsou pravoslavnými –- i když byli ve skutečnosti uniaty), jejich vlastní rodiny –- otcové a dědové; jsou přesvědčeni, že chrám by měl být té církevní obce, která jej postavila, a když celá obec změní církevní příslušnost, chrám by měl jít s nimi, neboť morálně je to její majetek (tak je tomu i dle pravoslavného církevního práva, nikoliv však u uniatů). Situace může být problematická tam, kde se část obce vrátila k unii a část zůstala pravoslavnou; tam jde o rozdělení původní obce na dvě a chrám byl měl patřit většině (pokud není možné spoluužívání). Zdá se to být jednoduché, spravedlivé, morální a snadné k uskutečnění. Nebylo tomu však tak na východním Slovensku kvůli dekretu vlády, která přeje uniatům a nic nedbá, že tento dekret, kterým se uniatům vrací majetek, je v rozporu s mezinárodním právem.
Když byla unie zásahem státní moci násilně zrušena stali se tedy uniaté pravoslavnými a dál se modlili v chrámu, který si dříve tato církevní obec věřících vystavěla a nyní se stal jejich majetkem (pokud byl dříve zapsán v pozemkových knihách na uniatské biskupství). Proto není možné říci, že „pravoslavní ukradli uniatům kostely“. Je vidět, jak uvažuje uniat a jak pravoslavný věřící. Uniatský biskup si přeje, aby kostel patřil konfesi, vyznání, tedy církvi, církevnímu ústředí – bez ohledu na věřící, kteří jej stavěli, kteří se v něm modlí; pravoslavní tvrdí, že chrám je pomíjivá pozemská záležitost, i když je nám samozřejmě posvátný, a jako takový je věcí, majetkem, který má patřit těm lidem, kteří jej vybudovali. Na východním Slovensku byl uplatněn „přístup uniatský“ a stala se tak mnohá křivda a nespravedlnost na lidech –- pravoslavných věřících. Rumunská vláda se těchto nespravedlností a křivd obává, a proto udržuje setrvalý stav – ať se každá obec rozhodne, kam chce patřit, a kostel ať zůstává s věřícími.