V. Havel zahájil konferenci poukázáním na "pestré spektrum hrozeb, které se vznášejí nad lidstvem" a na "závratnou rychlost, kterou roste počet obyvatel naší planety, takže v relativně brzké době nás tu může být několik desítek miliard. Víme," pokračoval V. Havel, "že bude téměř nemožné, aby se takové množství lidí uživilo... Víme, jak těžko budou lidé různých národů a kultur, takto dramaticky stlačeni k sobě, spolu nažívat, a kolik konfliktů taková situace může vyvolávat. Obecně je známo, jak dnešní lidstvo ničí životní prostředí, na němž je existenčně závislé, jak stále rychleji vyčerpává neobnovitelné zdroje… jak přispívá sovu činností k oteplování země, k tvorbě skleníkového efektu a ozónových děr, jak rozrušuje celkovou rovnováhu všech ekosystémů… do jakého nebezpečí samo sebe uvrhuje rozvojem, výrobou a šířením nukleárních zbraní… jak rostou a dál porostou sociální problémy, kriminalita, narkomanie a různé typy lidského odcizení a frustrace, když bude pokračovat koncentrace lidí ve velkých aglomeracích… Spatřuji veliký, ale pro naši éru typický paradox v tom, že ačkoli soudobý člověk tolik o těchto nebezpečích ví, nedělá téměř nic pro to, aby jim čelil nebo aby je odvrátil. Je vskutku fascinující, s jakým zaujetím dnešní lidé sledují všechny katastrofické prognózy… a jak pramálo k nim ve svém konání přihlížejí… Zdá se mi, že v tuto chvíli už není nejdůležitější znovu a znovu upozorňovat na všechny hrůzy, které nás mohou v nadcházejícím tisíciletí potkat, nezmění-li celá naše globální civilisace zásadně svůj směr. Dnes je důležité zkoumat, proč lidstvo nedělá nic pro to, aby tyto hrozby, o nichž už tohoto tolik ví, odvrátilo a proč se nechá unášet jakýmsi svým samopohybem, který je jeho vědomím o sobě samém a o svých budoucích možnostech v postatě neovlivněn..." O všech dosavadních projektech V. Havel pravil: "Vůbec se nedotýkají základních vývojových trendů, z nichž tyto hrozby… vyrůstají." Ohledně zastavení toho "samopohybu" a změny ve směřování současné civilisace V. Havel uvedl: "Podle mého hlubokého přesvědčení jedinou možností je, že se něco změní ve sféře ducha, v oblasti lidského vědomí, v samotném postoji člověka ke světu a v samotném jeho porozumění sobě samému a svému místu v celkovém řádu bytí." Dále pan Havel hovořil o nutnosti nového pochopení smyslu našeho pozemského bytí a počínání. "A teprve toto nové pochopení může vytvořit nové modely chování, nové stupnice hodnot a životních cílů, a skrze to posléze dát i nového ducha a nový smysl všem příslušným předpisům, smlouvám a institucím. Stručně řečeno: … je třeba začít od hlavy, nikoliv od ocasu." V. Havel je přesvědčen, že "skutečná a zásadní změna k lepšímu se může odvíjet jedině od změn ve sféře ducha". Dále rozvíjel téma odpovědnosti člověka za svět a hovořil o nízké této odpovědnosti, vzhledem k tomu, že svět je propojen a že žijeme jediný globální osud a stane-li se kde cokoliv, může to ovlivnit osud všech. Po té přešel V. Havel k tématu náboženství: "Světu dominuje několik velikých náboženských systémů, jejichž rozdíly se zdají stále zřetelněji vystupovat do popředí a být dokonce v pozadí mnoha skutečných či potenciálních politických i ozbrojených konfliktů současnosti i budoucnosti." Dále se zmínil, že tento fakt všichni pozorovatelé "zneklidněně vnímají". Při zmínce o ateisaci naší civilisace uvedl termín "ztráta Boha", který ihned upřesnil jako "ztráta respektu k řádu bytí" a dále hovořil o krizi respektu k mravnímu řádu, k jakékoliv vyšší autoritě a ztrátě jakéhokoliv metafyzického zakotvení. Pak pokračoval: "V obraze dnešního světa převládá několik velkých náboženských systémů, které hrají stále významnější roli, nebo přesněji: jejichž vzájemná "jinakost" je jakoby stále důležitější, a mnozí dokonce jednu z hrozeb, s nimiž se lidstvo v budoucnosti utká, spatřují v konfliktu těchto různých náboženských světů." Dnes je znakem světa "multipolárnost a multikultura". "Zatím se zdá, že čím víc jsou různé civilizační, kulturní a náboženské okruhy svazovány pouty jediné globální civilisace, která má nutně unifikující dopad, tím víc se snaží tomuto sevření čelit důrazem na svou svébytnost, nezaměnitelnost, zvláštnost, prostě na to, čím se liší od okruhů ostatních. Jak ale obnovovat v lidském vědomí společný vztah k tomu, co je nad námi, když to, co je nad námi, si představují všude jinak a všude pociťují potřebu právě tuto "jinakost" zdůrazňovat?" "To, co o náboženstvích vím… vyvolává ve mně neodbytný dojem, že toho mají navzájem společného daleko víc, než si přiznávají a jsou ochotna přiznat." Dále p. Havel hovořil o společné víře náboženství, že svět nevznikl náhodou a má svůj tajemný cíl a o velkém společném souboru mravních imperativů. "To všechno se mi zdá různé náboženské systémy překvapivě spojovat, přičemž různorodost jejich tradic, akcentů, liturgií a interpretací mi připadá jako jev sice nesmírně důležitý, ale nikoli převládající." Načež položil otázku, "zda cestou ze současné neradostné situace není právě hledání toho, co různá náboženství a různé kultury spojuje..." Dále nastínil "společné duchovní a mravní minimum", které má prodchnout všechny způsoby lidského soužití a snažení. "Domníváte se, že takovéto společné a universální vzpamatování lidského ducha a lidské odpovědnosti za svět, takováto… existenciální revoluce, mohou být vyvolány jen nějakým nevídaným otřesem či katastrofou, anebo že je v silách moudrých lidí je vyvolat vlastní vůlí a spojením svých sil bez nějakého hrůzného impulsu zvenčí? Domníváte se, že k něčemu takovému stačí prostě přesvědčivá slova moudrých lidí, anebo je opět tak jako kdysi potřeba charismatických proroků či novodobých mesiášů, nebo dokonce jakýchsi historických zázraků?"
Helmut Schmit připomenul, že uplynulo již půl století od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a že celá řada muslimů a Asiatů chápe pojem "lidská práva" jako součást západní ideologie a jako prostředek západní nadvlády a proto se staví proti nim. Někteří lidé v západním světě, ale i v Asii, hovoří velice nebezpečně o blížícím se střetu civilizací… a k tomuto střetu již začíná docházet… národy téměř celé Asie se totiž dnes poprvé v historii plně účastní světové ekonomiky. ... Je prý potřeba nalézt společné "etické minimum", jež se stane imperativem jak pro chování jednotlivců tak i pro náboženské orgány, politické autority, národy a také pro veliké výrobní i finanční a obchodní společnosti. Populační exploze (na začátku století bylo na světě 1,6 miliardy lidí, dnes je to 6 miliard) a sociálně-ekonomická globalisace včetně globální intoxikace (otrávenost) ze strany televize od nás vyžaduje něco podobného jako bylo v r. 1948 formulování Všeobecné deklarace lidských práv - musíme vytvořit jakousi všeobecnou deklaraci lidské odpovědnosti, která doplní existující deklaraci lidských práv. "Letos po dlouhých přípravách, kdy jsme jednali s duchovními, politickými, ekonomickými, politickými, ekonomickými vůdci z pěti kontinentů, zastupujícími všechna hlavní náboženství a různé filozofie, se sešla mezinárodní skupina asi 24 bývalých státníků, bývalých prezidentů a premiérů, kteří vytvořili návrh takovéto všeobecné deklarace lidské odpovědnosti. Tento návrh je v současnosti rozesílán vládám světa a generálnímu tajemníkovi OSN..." "...21. století s sebou přinese nová nebezpečí."
V. Havel konferenci ukončil apelem na naši odpovědnost za osud příštích generací. V dojmech vyjadřovaných účastníky konference často probleskovaly úvahy o ekologické hrozbě, kterou může odvrátit jen ustanovení jedné celosvětové vlády, protože národní vlády se nejsou schopny dohodnout a koordinovat společný ekologický program, který by řešil nejen některé dílčí následky ekologických problémů, ale řešil podstatu problému. Často se v těchto souvislostech hovoří též o hrozbě přelidnění a potažmo o nutnosti regulace porodnosti a množství obyvatelstva planety.
Součástí fóra byla tzv. "mezináboženská reflexe" - v podstatě společná bohoslužba zástupců čtyř náboženství: křesťanství, židovství, mohamedánství a buddhismu (dalajláma) ve svatovítské katedrále. V. Havel později hovořil o hlubokém úchvatném dojmu, který v něm tato bohoslužba zanechala, zmínil její neobvyklost (doposavad se nikdy a nikde něco podobného nekonalo) a poznamenal, že si při ní opět potvrdil své mínění o tom, že všechna náboženství mají společné kořeny.
V době konání fóra byla v Praze na soukromé návštěvě přítomna šéfka americké diplomacie, která se bohoslužby též zúčastnila.
Anglický historik a politický komentátor Timothy Garton Ashe o Fóru 2000:
V katedrále sv. Víta po komplikovaných, učených, institucionálních prohlášeních představitelů Židů, křesťanů a muslimů vstal dalajlama a řekl: moje poselství je o jediném, o lásce. Měli bychom se snažit být lepšími lidmi a být schopni většího soucitu.
… Na konferenci se sjeli filozofové, politici, ekonomové a představitelé nejvýznamnějších církví...
Tato obrovská intelektuální diskuse se točila kolem jedné otázky: jaké je, pokud vůbec existuje, morální minimum společné všem civilizacím a zemím? Konfuciáni, buddhisté, ateisté, agnostici, všichni jsme hledali definici pro ono společné minimum. A potom vstal dalajlama a dal nám je...
Poslední věc, kterou svět potřebuje, je další konference. Potřebuje ji asi jako mrtvý zimník...
Forum 2000 bylo zajímavé a jiné především proto, že se pokoušelo o dialog mezi civilizacemi. Výsledky se ukážou v širších mezinárodních souvislostech, možná se jednou promítnou do znění deklarace Spojených národů o lidské odpovědnosti. Samozřejmě se to také týká Českých zemí, ale ne výhradně. Čili říct, že na Hradě se odehrálo něco naprosto nereálného, je nepochopení situace. Mohu vás ujistit, že by Nadace Nippon nedala miliony a nositelé Nobelovy ceny by nepřijeli ze všech koutů světa, aby vám pomohli opravit domy na Moravě...
V lednu 1990 jsme měli před sebou naprosto novou situaci a odpověděli jsme na tuto zcela mimořádnou příležitost Maastrichtem. Rozhodli jsme se raději chránit vlastní dům, než abychom poskytli minimum pro většinu lidí, čímž by kolaps komunistických zemí nevyústil ve válečné události, etnické čistky a zvěrstva. A dodal jsem ještě, že k onomu morálnímu minimu, o kterém jsme už mluvili, potřebujeme stanovit normu chování jednoho státu k druhému. Něco, čeho se pokoušel dosáhnout Helsinský proces. Pokusili jsme se o to v Evropské unii a v Radě Evropy. V bývalé Jugoslávii se nám ale dramaticky nepodařilo tuto normu udržet, ani ji vymáhat.
Jaká je ale norma, na které se dohodneme? Jak k jejímu dodržování přimět ostatní, kteří se dohodnout nechtějí? Vzpomeňte na římské přísloví: Když chceš mír, připrav se na válku. Základní normou je mírové řešení konfliktů, které nadále existují, a respekt k základním lidským a občanským právům. Abychom ji mohli vymáhat, potřebujeme mezinárodní sílu k zajištění mírových rezolucí. Byli jsme schopni zastavit Saddáma Husajna a nikdo mě nepřesvědčí, že bychom nedokázali zastavit Karadžiče s tou jeho směšnou armádou tím, že bychom bombardovali Sarajevo, anebo obsadili Srebrenicu.
Prameny: Týdeník Respekt, Český rozhlas, Česká Televize
P.S. redakce aktualit pravoslavné stránky
Fórum 2000 v kontextu světového dění nastiňuje směr vývoje lidské civilisace. Globalisace světa přinesla vzájemnou provázanost všech lidských aktivit po celém světě. Svět je dnes velice malý a možnosti člověka příliš velké - tj. ohrožující existenci lidské civilisace. Lidská civilisace, projeví-li základní sebezáchovný instinkt, bude muset tvrdě zasáhnout do života, práv, možností každého jednotlivce (nemá-li tím člověk nesnesitelně trpět, musí zasáhnout do i duše každého člověka a umrtvit touhu po duchovní svobodě). Nikdy v dějinách neměl každý jednotlivý příslušník lidské civilisace takové možnosti a nikdy v dějinách nebyla nutná a zároveň ani možná přísná kontrola chování každého jednotlivce. Pokrok vědy a techniky nikterak nezušlechtil lidské nitro a neočistil lidská srdce. Mravně a morálně jsme na tom stejně špatně, jako lidé v minulých staletích a tisíciletích. Proto je viděna kontrola lidí jako nutná pro přežití civilisace a zároveň ovšem není možno se domnívat, že by lidé vykonávající tuto kontrolu své moci nezneužili. Na obzoru se rýsuje nová globální totalita, před kterou nebude kam utéci. Dnes se lidstvo dostalo do situace (ekonomika, ekologie, politika, zbrojení, sociální sféra atd.), že z pohledu materialistického či nekřesťanského skutečně není jiného východiska k přežití lidstva, než nastolení "nového světového řádu", nové globální totality a nového ducha.
Za slovy o "odpovědnosti" a pojmem "deklarace lidské odpovědnosti" je třeba vidět právě nastolení kontroly nad všemi příslušníky lidské civilisace (kdo se nebude chtít podrobit této kontrole, bude označen za člověka, který se chová neodpovědně a ohrožuje svým jednáním samu existenci lidstva - likvidace takových jedinců bude tímto zcela ospravedlněna, schválena a dokonce považována nejen za nutnost, nýbrž za dobrodiní pro lidstvo). Nastolením globální kontroly bude popřen jeden ze základních duchovních principů člověka - svoboda. V souvislosti s tím bude nutno kontrolovat i duchovní život lidí - tedy kontrolovat náboženství, která již nebudou smět osvobozovat a povznášet člověka, nýbrž pomáhat jej udržovat podrobeného této kontrole. Skutečně, náboženská otázka stojí v popředí zájmu zakladatelů nového světového řádu - a již sama existence tradičních náboženství je opravdu zneklidňuje. Rozdíly mezi náboženstvími jsou jimi představovány jako jedna z největších hrozeb budoucí lidské civilisaci. Ke společnému globálnímu osudu lidstva je třeba jediné a kontrolované náboženství. Tradice či Boží zjevení mají prý ustoupit zájmu vzniku jediného společného náboženství založeného na společných základech. (Všimněme si, že tyto údajné "společné základy" se týkají např. stvoření světa či mravních imperativů, ale naprosto k nim nepatří to, co je pro křesťana nejdůležitější, - spása člověka Spasitelem Ježíšem Kristem...) Naprosto se také nepočítá s tím, že budoucí globální lidská civilisace založená na novém světovém řádu by měla být civilizací ateistickou! Ateista by totiž unikal duchovní kontrole a to není v souladu s koncepcí nového světového řádu.
Chystá se tedy ustanovení jediného společného náboženství, které má všem lidem vyhovovat a které má vytvářet společné "etické minimum" pro globální totalitní civilisaci. Takovéto náboženství již pochopitelně nebude mít nic společného s Bohem (už nyní se při pokládání základů nového ekumenického náboženství místo o Bohu hovoří o "řádu bytí" nebo o "společném etickém minimu" či o ekologickém uctívání "Matky země" - a nanejvýše o Bohu-Stvořiteli; nikdy však o Božské Trojici, kterou vyznávají křesťané), nýbrž stane se nástrojem ďábla. Náboženství a církve, jež odmítnou zapojit se do nového globálního náboženství, budou považovány za škůdce lidstva a z důvodu jejich velké nebezpečnosti pro nový světový řád globální totalitní civilisace proti nim bude zahájena kampaň a nakonec na ně bude uspořádán likvidační hon. Již nyní strůjci nového světového řádu přiznávají "malou ochotu světových náboženství přiznat si své společné kořeny" a potažmo zříci se toho, co je odlišuje; v řeči "proroků nové lidské civilisace" zazní při těchto příležitostech pevnost a tvrdost, s nimiž jsou připraveni se proti této neochotě postavit. Mír přicházejícího nového světového řádu není pokojem svobodných lidí, je to mír římský - tedy mír totalitní (Římané udržovali ve světě mír vojensky - obsazením, kolonizací, podřízením a přičleněním ke svému impériu). Nový světový řád - to je ten nový duch, který má vanout globální lidskou civilisací příštího tisíciletí. Po změně "ve sféře ducha" skutečně strůjci nového světového řádu jedním hlasem volají a nejen volají, ale tuto změnu již postupně uskutečňují.
To vše není nic nového. Jsou to události dávno předpovězené a očekávané. Na Fóru 2000 zřetelně zazněla předzvěst těchto budoucích událostí.
Na toto téma viz též článek z Cyrilometodějského pravoslavného kalendáře (ročenka s duchovním čtením) 1997: „Nový světový řád“ od roku 2000?
Zpět na rozcestník „Znamení doby“ nebo „Aktuality“
Skok na seznam „za dveřmi"
Skok na Homepage